Množství textů o posledním Andersonově filmu rapidně přibývá. Na jedné straně je to pochopitelné, jde přeci o filmové dílo é významně promluvilo do různých žebříčků toho nejlepšího za poslední rok. Na straně druhé – opět pochopitelně – se množí i různé interpretace tohoto snímku směřující obecně dvěma základními směry: (i) cestou konstatování Andersonův film je prvotřídní ukázkou filmového umění se vším k tomu patří, tedy od scénáře, režie, kamery, světla až k mizanscéně ž se významně podílí na zvláštním – obecně řečeno – významovém pnutí (všiml si toho ostatně i David Bordwell na svém blogu), a samozřejmě hereckými výkony, zvl. Daniela Day-Lewise v roli Daniela Plainviewa; (ii) analýzou, popř. prostým odkazem k určité ideologii daného filmu. Není to nic nového, jisté historicko-politické významy lze jistě nalézt téměř v každém filmu. There will be blood není výjimkou, spíše naopak: již samotným námětem odkazuje jasně do určitého historického období. Sinclairův román Oil ž se stal zčásti pro Andersona inspirací, toho může být důkazem. Ostatně ve filmu zjevná ambivalence dravého kapitálu a neméně dravé „organizace víry“ dává na srozuměnou historie tu hraje podstatnou roli. Shrnuji tedy: na jedné straně tu stojí film jako specifické umění (i se všemožnými „intertextovými“ vztahy), na straně druhé ideologie ve filmu zčásti zachycená, zčásti předpokládaná i vyžadovaná; resp. přesněji: nejsou tu dva břehy, ale pouze dva pohledy na jeden proud významů.
Mnohovýznamový pojem ideologie v sobě skrývá velmi zajímavé spojení ž se zásadně, nikoli plně, podílí na významu tohoto slova: pojmově zachytitelný konstrukt určité společnosti nebo její části zakládající významně vztah mezi jednotou myšlenky (kultury) a názoru (praxe). Jaké jsou potom myšlenka i názor filmu There will be blood? Daniel Plainview těží z hlubin země i lidského nitra vše lze; Eli Sunday hledá čistou víru v každém, v kom může. Jde o absolutní praxi, bez možnosti činit ústupky; jedná se také o zčásti protikladné pohledy na jeden základ: úspěch dané činnosti. Tato určitá činnost je pochopitelně reflektována a zpětně racionalizována v myšlence a vyjádřena v pojmu založeném na první pohled v sepětí dvou postojů: úspěchu v případě Plainviewa a uznání v případě Sundaye. Jde ale pouze o první pohled, v základu těchto postojů stojí prostá, nesmlouvavá touha po naplnění – uspokojení. Díky této touze Plainview v podstatě nestojí o peníze a Sunday podobně nehledá – aspoň primárně – společensky vyšší postavení. Přesto, fakticky, Sunday prohrává, ztrácí to v jeho myšlence hrálo podstatnou roli, totiž život. Plainview nemohl prohrát, neboť jeho myšlenka se neřídila žádným účelem, nebyla mu podřízena; Plainviewova kultura byla systémem bez principu ý by budoucnost nějak rozvrhoval.
Centrální místo v Andersonově filmu zaujímá Plainview (odpovídá tomu i herecký výkon Daniela Day-Lewise) postava se až mysticky stává symbolem i ztělesněním individuality – pravé, nespoutané, bezohledné. Ve chvíli, kdy Plainview přijíždí (v pravé části obrázku, mimo centrální osu vizuálně zachycenou kolejemi) do malého městečka, ve kterém objeví pravý poklad tamější země, Anderson explicitně dává na srozuměnou jeho cesta nemá cíl.
Jen pouhou vzdáleností kamery od významově nejdůležitějšího snímaného objektu tu je jasně naznačen vztah mezi jednotlivými částmi filmového obrazu. Podobně je tomu tak i v sekvenci návratu Plainviewova syna.
Otáčivý pohyb kamery a postupný přechod od záběrů celku k záběrům polocelku bez střihu podstatně ruší nabízející se smířlivou interpretaci.
(Nechávám stranou fakt Anderson záměrně využívá některé zobrazovací postupy, charakteristické např. pro westernový žánr, především kontrast krajiny v pozadí s centrem záběru, tedy postavou, resp. postavami, příp. dnes již klasické zobrazení jedinečnosti/osamocenosti hlavní postavy v kontrastu s celkem skutečnosti.)
Na jedné straně stojí tedy Plainviewova „osamocená“ individualita, projevující se v praxi (názoru) absolutní samostatností a bezohledností a zachycená a obhajovaná kulturou (myšlenkou) absolutního uspokojení a společenské důvěryhodnosti; na druhé straně tu je společnost, celek (obchodníků, věřících), projevující se (v názoru) praktickou činností obchodu či modlení a reflektovaný kulturou (v myšlence) úspěchu. Jde o obraz absolutní individuality, narušující podstatně řád systému. V tomto směru zde hraje roli archeologie pojmu individualita ý již v antickém Řecku stál v příkrém rozporu s pojmem Logu, pozdějšího ratio, tedy rozumu ž se v řeckém státě vtělil do podoby zákonů (nomoi, nous ›noein, tedy rozum›postihovat). Plainview ostatně postupně porušuje – až biblicky a u Andersona nikoli poprvé – elementární zákony každé společnosti.
Nejde o zobrazení chamtivosti kapitalisticky organizované společnosti, ani nejde o zachycení určitého dějinného úseku vzniku americké demokracie, tedy nejde o to primárně. To je pohled pravidlem konformně řízeného rozumu. Anderson nabízí ve svém filmu komplexní pohled na svět, ve kterém jste nuceni volit mezi absolutní individualitou ž nepodléhá zákonům celku a končí obrazem krutosti a osamělosti, a společností (celkem) ímiž částmi, funkcemi se můžete stát, a podřídit se tak diktátu pravidla a kultury. Nezbývá než volit a tato volba bude mít hodnotu krve. Rozehrát tuto hru je uměním, o němž má smysl polemicky a odtrženě uvažovat, neboť myšlenka září ve svém pojmu jako individuum ve své osamělosti.
