V jedné čínské legendě se praví byl jeden král ý vládnul moři a říkali mu mořský drak. Jednoho dne si jeho dcera, mořská princezna, vzala za muže jakéhosi mudrce. Mořský drak, zklamaný tímto sňatkem, se rozhodl uvěznit vlastní dceru v paláci. Aby svoji ženu vysvobodil, mudrc vymyslel do velkých hrnců nabere mořskou vodu, uvede ji do varu a nechá ji celou vypařit.
Nesmrtelný vyplývá z tohoto příběhu, si umínil takto princezně pomoci a začal čarovat nad svým hrncem. Když voda v hrnci dosáhla určitého stupně, zvedla se také teplota moře. Velmi rychle začala voda v hrnci vařit a moře se víc a víc bouřilo když přes něj přechází děsivá smršť. Všichni mořští savci dostali strach a vystrašení prchali pryč.
Když se moře opět utišilo, poslal konečně mořský král svoji dceru na zem se vrátila ke svému muži. Od této chvíle se mudrci začalo říkat „muž ý vařil moře.“ Hrdinové a hrdinky v Truffautových filmech jsou jako tento „muž ý vařil moře.“ Jsou posedlí láskou. A nebyl jím nakonec i sám Truffaut?
Cahiers du cinéma: Spécial Truffaut, červenec – srpen 2004.