
Nové filmy natáčí Abel Ferrara, Robert Altman, Lukas Moodysson, Béla Tarr... Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě, Viennale. Premiíéry.
Retrospektivy filmů Françoise Truffauta probíhají v těchto týdnech v řadě zemí světa; 21. října uplyne 20 let od režisérovy smrti. Praha se v říjnu připojí přehlídkou deseti dlouhých a několika krátkých snímků.
Truffautovy filmy vyprávějí jen o jednom: o lásce – fenoménu ý většina „uměleckých“ režisérů složitě a zbytečně obchází. V tom spočívá jeho nenahraditelnost. Dvě Angličanky a kontinent předkládají toto téma přesně tak je pro Truffauta typické: buď absolutní láska, nebo nic.
Luis Buñuel se možná nachází mezi Renoirem a Bergmanem. Dle mého soudu sice Buñuel považuje lidi za idioty, ale zároveň si myslí život je i přesto zábavný. Sděluje nám to velmi sladkým způsobem, i když ne přímo, ale sděluje ž se každopádně zdůrazňuje ve většině jeho filmů.
Jean-Pierre LéaudNačrtávám zde portrét Jean-Pierre Léauda a vysvětluji, proč se nelíbí všem a proč se tam moc líbí těm ým se líbí.
Ve filmu Nikdo mne nemá rád jsem si myslel jsem ukázal rodiče a Antoina velmi přirozeně. Rodiče byli vinni že mu prokazovali tak málo lásky, ale i Antoine byl velmi problematický. Ale poté jsem k mému překvapení zjistil si diváci myslí film upřednostňuje dítě. Člověk se musí naučit žít s neporozuměním. Jednou je film natočen, a to je vše, o co se starám.
Když se moře opět utišilo, poslal konečně mořský král svoji dceru na zem se vrátila ke svému muži. Od této chvíle se mudrci začalo říkat „muž ý vařil moře.“ Hrdinové a hrdinky v Truffautových filmech jsou jako tento „muž ý vařil moře.“ Jsou posedlí láskou. A nebyl jím nakonec i sám Truffaut?
Krátce nad Vesnicí a ColleteralemV těsném sledu vstupují do kin dva mimořádné filmy. Oba pocházejí z hollywoodské produkce, i když jejich tvůrci se netají autorskými záměry. Tento fakt sám o sobě ještě neznamená se z rutinní záležitosti stane mistrovské dílo. Kolikrát jsem již byli svědky toho přehnané „umělecké“ ambice režiséra zničily hollywoodský film, tradičně postavený na pokoře před prostým vyprávěním příběhu.
Úvahy o díle v kontextu vývoje (pokračování)První recenzenti filmu Barry Lyndon byli vyvedeni z míry Kubrickovou volbou Thackerayho románu podobně jako závěrečnou scénou 2001 ve stylu Ludvíka XVI. Ve skutečnosti sdílejí román i dekorace tentýž historický kontext: osmnácté století.
Nejenže Ozu často používal stejného herce ve velmi podobné roli, hrajícího velmi podobnou postavu (Setsuko Hara a Kišu Riu jsou nejvýraznější příklady), dokonce v různých filmech používal i stejnou příběhovou linku. Příběh travin v proudu je to samé jako Traviny v proudu, Pozdní jaro je velmi podobné Pozdnímu podzimu ý pro změnu připomíná Chuť makrel.
Román Turbina (1916) je jedním z nejčtenějších děl Karla Matěje Čapka-Choda. Příběh společenského a sociálního úpadku pražské rodiny Ulliků před přelomem 19. a 20.století představuje odlišný „úhel pohledu“ na tehdejší prudkou industrializaci společnosti.
Chtěl bych tímto reagovat na argumenty a otázky é jste vyslovil ve Vaší odpovědi ve Filmových listech 9 (vydaných v rámci Letní filmové školy 2004) v rubrice Polemika. Jednalo se o reakci na text Otto Bohuše Podivná škola, podivné filmy (Filmové listy 8)
Vesnice M.Night ShyamalanaCo je pro talentovaného režiséra největším prokletím? Když zůstane navěky věků spojen s jedním filmem. O tom těžký boj musí režisér svádět ve snaze vymanit se ze stínu „osudového“ filmu, podává exemplární obraz dosavadní kariéra M.Night Shyamalana.
Collateral Michaela MannaDěj filmu vychází z prostého nápadu – jedním z nočních klientů taxikáře Maxe se ukáže být nájemný vrah Vincent ý potřebuje co nejplynulejší přesun mezi jednotlivými „zakázkami“.
Město smutku Hou Hsiao-hsienaAčkoliv je režisér Hou Hsiao-hsien ve světě považován za jednoho z nejvlivnějších tvůrců současného filmu, u nás patří ke stále méně známým jménům. Jeho desátý film Město smutku se k nám dostává až po 15 letech.
Company Roberta AltmanaRobert Altman svým posledním filmem potvrdil jeho styl nabral kurs jistoty ž vítr do plachet pravděpodobně již nepřestane vanout. Princip kaleidoskopického leporela s několika hlavními hrdiny a charakteristický dokumentární styl se nemění se s každým Altmanovým filmem cizeluje.
Duše jako kaviár Milana CieslaraČeský film neumírá, pouze je nemocný. Co je však horší setrvalý stav jeho choroby se nelepší. Téměř každý nový filmařský pokus naopak prodlužuje jeho agónii. V příjemném blahobytu státních subvencí čeká na svou poslední chvilku á však nepřichází.
Říjnové číslo francouzského měsíčníku Cahiers du cinéma je zaměřené na dokument. Dokumentární film je také jedním z témat zářijového čísla českého dvouměsíčníku Cinepur. Říjnové vydání internetového měsíčníku The Film Journal (www.thefilmjournal.com) se věnuje hlavně hororu
Lilja 4-Ever Lukase MoodyssonaLilja 4-Ever patří k těm filmům é měly již ohlášenou premiéru v české kinodistribuci, ale na poslední chvíli byly staženy a jsou nyní dostupné pouze na DVD nosičích.
John Wayne, Zrůdy, Mafiáni, Kouzlo norkové kožešiny, Poslední pokušení Krista, Lidé z předměstí, THX 1138 ...