U příležitosti 10.výročí od premiéry kultovního (ano, vím dnes už je tímto přívlastkem označována bezmála každá druhá celuloidová srágora, ale tohle JE kult!) filmu se tentokrát podíváme ý vztah má k formátu DVD Quentin Tarantino a nakolik pestrá bonusová výbava doprovází jeho historky z podsvětí. Vzhledem ke skutečnosti tento měsíc si to Nevěsta přijde definitivně vypořádat s Billem (Kill Bill 2 bude v České republice uveden 22.dubna), nezaškodí se ohlédnout a zavzpomínat to vlastně začalo.
Nostalgicko-historická vsuvka: v květnu 1994 získal režisér-samouk Tarantino Zlatou palmu v Cannes. Do té doby měl za sebou “kariéru” uvaděče v pornokině, zaměstnance videopůjčovny Video Archives a režiséra nezávislého kousku Gauneři. S tímto filmem zaujal na festivalu v Sundance pár hlavounů a významných hereckých osobností. Ticho po pěšině. O dva roky později uvedl Tarantino film ý (bez přehánění) zásadně ovlivnil americkou kinematografii 90.let. Jen si vzpomeňte, zda si před Tarantinem někdo dovolil prezentovat gangstery a nájemné vrahy jako charismatické sympaťáky chrlící jednu hlášku vtipnější než druhou... Nemluvě o rozbití tradičního narativu. Díky Tarantinovi jsme si v americkém mainstreamovém filmu již zvykli na fakt začátek příběhu nutně nemusí následovat po úvodních titulcích. Konec vsuvky.
Diskuse o tom, zda je Tarantino geniálním režisérem, nebo jen zručným napodobitelem svých nedostižných vzorů, se může vést donekonečna, ale shoda snad panuje v jedné věci – v 90.letech vstoupil do amerického filmu především originální a osobitý scénárista.
Film
Vincent Vega.Jules. Butch. Žena Marselluse Wallace. Wolf řeší problémy. Zlaté hodinky v konečníku. Tajemný kufřík. Zedův chopper. Jedna mrtvola mínus hlava. Travolta: Vzkříšení. Aplikace heroinu ve velkém detailu. Mazaný králíček. Ezekiel 25:17.
DVD
Speciální sběratelská edice od společnosti Buena Vista přitahuje již na pohled pozornost více než dlouhonohá svolná blondýnka. Dvoudisk je uschován v papírovém rozkládacím obalu, kde rovněž najdete černobílé sběratelské karty s fotkami jednotlivých postav a některou z jejich replik. Přepis filmu (anamorfní 2,35:1) je velmi kvalitní, s dokonalým kontrastem i podáním barev občas se nepodařilo uhlídat drobnější škrábance a mechanická poškození. Kromě Dolby Digital 5.1 je na disku přítomna i DTS stopa (což se může zdát u filmu, postaveném převážně na dialozích, trochu zvláštní). Zde hodnocené DVD obsahuje pouze anglické titulky že žádný z distributorů se doposud nerozhoupal k tomu tento titul (jehož odbyt na našem trhu by byl jistě bez problémů zaručen) vydal s českou podporou – stejně jako ostatní Tarantinovy filmy. Situace by se mohla zlepšit po vydání prvního dílu Kill Bill v květnu. Ale zpátky k prvnímu disku. Ti, kdo jsou zvyklí na geniální český dabing, budou překvapeni zní konkrétní hlášky v angličtině a zpětně docení, s jakou citlivostí a “vymazleností” vznikal český překlad. Potom je už pouze na vás, zda dáte přednost “já jsem uši a ty jsi až po uši v hovnech” před “my name is Pitt and your ass ain´t talkin´ your way outta this shit”.
Stěžejním bonusem prvního disku je Enhanced Trivia Track ý ve formě titulků v podstatě supluje audiokomentář. Kromě zajímavostí z natáčení a informací o hereckých protagonistech (Vincenta Vegu měl původně hrát Tim Roth, kameraman Andrzej Sekula si při autohavárii zranil nohu a většinu filmu natáčel z kolečkového křesla) se zabývá i Tarantinovými inspiracemi (Ezekiel 25:17 je reminiscencí na postavu kněze z kultovního filmu Noc lovce) a napoví o věcech, o nichž i ti největší fanoušci zřejmě neměli ani tušení (dozvíme se, kdo Vincentovi “vobjel auto klíčem”, proč Vega v klídku vysedává na toaletě, zatímco v kuchyni šramotí Butch atd.). Vrcholem je v tomto směru přehled interpretací obsahu tajemného kufříku - dohad se uvnitř skrývá Marsellusova duše jen jedním z mnoha. Druhým bonusem jsou Soundtrack Chapters, umožňující vstoupit do scény, v níž hraje vybraná oblíbená píseň. To se hodí zejména tehdy, když se chcete podívat na Willise pobrukujícího si Flowers On The Wall a nechcete kvůli tomu hledat a přetáčet scény. U jiných filmů by se takový bonus označil za nadbytečný, ale u Tarantinových filmů (kde i soundtrack získá po čase přívlastek “kultovní”) má své místo.
Bohatý seznam bonusů na druhém disku – žádný z nich není bohužel opatřen titulky - začíná položkou Pulp Fiction: The Facts. Půlhodinový dokument je uvozen titulkem: “V roce 1989 prodal 25-letý zaměstnanec videopůjčovny scénář za částku nižší, než si průměrný taxikář vydělá za rok. Moderní film už nebude nikdy stejný.” Nejzajímavější jsou rozhovory s lidmi pohybujícími se kolem Tarantina v době, kdy byl Nikdo, a časté záběry z natáčení, ale jinak se jedná spíše o oslavnou ódu na režiséra a skvělou spolupráci se štábem a herci (Rosanna Arquettová přirovnává natáčení s Tarantinem k letnímu táboru). Dokument končí výčtem všech ocenění.
Deleted Scenes, tedy Nepoužité scény, začínají Tarantinovým intrem, kde se vyjadřuje k problematice režisérského sestřihu. Tarantino posléze komentuje i jednotlivé scény a podává vysvětlení, proč je v konečné verzi nezařadil. O skutečně nepoužitých scénách můžeme hovořit pouze ve třech případech, jinak se jedná o tzv. alternativní či rozšířené verze. Nejlepší z nich je na videokameru zaznamenaný rozhovor Mii a Vincenta, v němž Mia rozvádí teorii o pouze dvou druzích lidí – beatlesácích a elvisácích.
Behind The Scenes Montage je nekomentovaným sestřihem záběrů z natáčení dvou scén – setkání Butche a Marselluse na ulici a taneční číslo v Mazaném králíčkovi (až uvidíte Tarantina ve vytahané mikině a riflích divoce tančí s herci, ačkoliv o jeho pohybovém nadání nemůže být řeči, pochopíte vám ve sbírce dvdéček tolik chybělo).
Šestiminutová Production Design Featurette se zabývá především návrhy a řešením stavby baru Mazaný králíček, takto jediného objektu postaveného speciálně pro film.
V záznamu z pořadu At The Movies rozebírají recenzenti Gene Siskel a Roger Ebert příčiny Tarantinova úspěchu i tolik proklamovanou přemíru násilí ve filmu (což utne Samuel L. Jackson poznámkou: “V Allenových Výstřelech na Broadwayi je šestkrát víc mrtvých než v Pulp Fiction”).
Následují záznamy z předávání Zlaté palmy v Cannes – jindy užvaněný Tarantino zachovává dekorum a dojatě děkuje svým hercům a producentům – a cen Independent Spirit, při nichž Tarantina zpovídal dokumentarista Michael Moore (o to víc zamrzí se z jejich rozhovoru nic kloudného nedozvíte).
Nejdelším bonusem je záznam z talkshow Charlieho Rose, viz bonusy na dvdéčkách Takoví normální zabijáci nebo Trosečník. Rose se sice ptá na zajímavá témata (násilí, nelineárnost vyprávění), bohužel však nezajímavým způsobem, takže je nakonec dobře jej Tarantino nepouští příliš často ke slovu. Z nudného povídání se mj. dozvíte Tarantino chtěl být původně herec a o režii vůbec neuvažoval...
Ostatní bonusy jsou víceméně tradiční. Z pěti trailerů je nejpoutavější a současně nejbrutálnější ten japonský, nejděsivější je pak ten německý (Vincent Vega mluví jako braustwurst). Rozsáhlá fotogalerie je rozdělena do několika sekcí: Filmové plakáty, Snímky z natáčení, Výtvarné návrhy interiérů a staveb, Snímky filmových rekvizit. Posledním bonusem je výběr ne-vždy-pozitivních recenzí, včetně článků uveřejněných v New York Times, LA Weekly a Chicago Sun-Times.
Dvoudiskové sběratelské vydání Pulp Fiction je bohužel názorným příkladem dvdéčka é se snaží ohromit kvantitou bonusů bez ohledu na jejich (ne)zajímavost. O něco skromněji vybavená Jackie Brownová dopadla v tomto směru podstatně lépe. My už se nyní můžeme pouze dohadovat é bonusy se stanou součástí českého vydání, bude-li kdy... ?
Pulp Fiction (Pulp Fiction, USA 1994)