Tak jako Murnau ve filmu Fantom začnu v poněkud statickém duchu, pak můj text napodobí spirálu a nakonec se – podobně jako Murnau v epilogu filmu – pokusím o trochu jemné ironie.
Tak tedy: Ve stínu nejslavnějších děl Friedricha Wilhelma Murnaua (Upír Nosferatu, Faust, Tartuffe, Poslední štace, Východ slunce či Tabu) se krčí také několik méně známých snímků é si však o to více zasluhují naši pozornost v tomto Speciálu. Z vrcholné fáze německého období Murnauovy tvorby se jedná o film Fantom z roku 1922.
Snímek vypráví takřka vertigovský příběh o chudém městském úředníkovi Lemovi ý se ocitne na pokraji šílenství poté se zamiluje do krásné dívky á ho srazila při projížďce kočárem. Jeho posedlost ho svede na scestí. Zapomíná na svou předchozí lásku, přichází o práci, fixuje se na jinou ženu podobného vzhledu, zadluží se a nakonec se podílí na loupežném přepadení, za což je odsouzen do vězení. Po jeho opuštění s úlevou a překvapením zjišťuje jeho někdejší přátelé stojí stále při něm.
Žánry
Fantom je zásadní především z toho důvodu v sobě spojuje většinu žánrů charakteristických pro celou Murnauovu filmografii. Podobně jako třeba Východ slunce, Chléb náš vezdejší či Tabu je Fantom romancí. S Upírem Nosferatu jej spojuje využití expresionistických prostředků k vyjádření narušeného psychického stavu hlavního hrdiny (hroutící se domy, hýřivě rozpohybovaná kamera během marnotratného Lemova veselení). Naopak scény z chudého rodinného prostředí, v němž žije Lemova rodina, předznamenávají komorně laděná sociální témata charakteristická pro kammerspiel a Poslední štaci). Svými trikovými fantasknímu výjevy má navíc blízko k německému romantismu, v tomto směru je taktéž patrný i celkový vliv literatury a poezie (Faust, Tartuffe) - obsažený mimochodem i v samotném východisku zápletky, kdy Lem získá falešné naděje brzy prorazí coby básník. Typické pro celou Murnauovu filmografii jsou i ve Fantomu obsažené lyrizující pasáže a jemně zcizující humor (stačí vzpomenout pasáž ve městě v dramatu Východ slunce) – byť ten nedostává tolik prostoru jsme u Murnaua zvyklí.
Pohyb kamery
Ač natočen zkraje Murnauovy obdivuhodné kariéry (vznikl ve stejném roce jako Upír Nosferatu), obsahuje Fantom řadu inovativních a progresivních filmařských prostředků. O experimentálním pohybu kamery se sice většinou hovoří až v souvislosti s Poslední štací, ale již ve Fantomu se Murnauovi pohyb kamery stává významotvorným prostředkem. Mám na mysli scénu, v níž Lem propadne do stavu na pomezí šílenství a rezignace nad sebou samým, a ponoří se do stupňujícího se hýření a utrácení vypůjčených peněz po boku marnotratné děvy á mu svým vzhledem připomíná jeho vysněnou dívku. Do té doby zcela statická kamera v této scéně ožije, pohybuje se jak po horizontální, tak i po vertikální ose, celou scénu (a její malströmovité vyznění) umocňuje i zrychlující se střih. Tento náhlý kontrast s doposud statickou kamerou a vcelku pozvolným způsobem vyprávění je velice efektivní nejen ve významové rovině, ale samozřejmě i z hlediska celkového rytmu filmu ý na svou dobu velmi přesvědčivě zobrazuje stav čím dál většího poblouznění a šílenství, do něhož hlavní hrdina propadá, a především jeho marnou snahu se dalšími a dalšími kroky z tohoto stavu vymanit. Nedaří se mu to, naopak, vše se stále zhoršuje.
Fantom
Fantom je totiž spirálou vrženou do hlubin poblouznění (ostatně expresionisty oblíbený pohled dolů do hlubin točitého schodiště je i v tomto filmu nepřehlédnutelný).
Je filmem o nezadržitelném pádu člověka ý dlouhou dobu pevně stál (či spíše seděl) na jednom místě, dokud nečekaný zážitek takřka mystického charakteru nerozpohyboval události směrem, ze kterého není návratu.
A my se můžeme ptát že je to tedy ten Fantom?
Je to ona dívka?
Nebo je to její dvojnice?
Jsou to ony blouznivé vize é Lema pronásledují v ulicích města?
Možná je fantom synonymem pro klam a mylné iluze é Lema tolik obklopují? Falešní přátelé, slepé básnické naděje, marné vyhlídky na lepší život?
Či je fantomem obyčejná, nedostižná láska?
Anebo spíše ta máme nadosah, ale nevidíme ji...?
To vše jsou fantomy Murnauova filmu a záleží jen na nás ý budeme považovat za ten pravý…
PS: Nabízí se samozřejmě odpověď jediný pravý Fantom je internetový filmový časopis téhož jména ý v těchto dnech slaví páté výročí své existence, ale tím bychom zbytečně odbíhali od F. W. Murnaua ž má výročí podstatně významnější…
