Téma

V sekci Jiný pohled se na letošním ročníku filmového festivalu v Karlových Varech objevil film mladé a talentované íránské režisérky Hany Makhmalbafové (1988), nejmladší ze slavné filmařské rodiny Makhmalbafů. Její otec Mohsen Makhmalbaf (1957), známý politický aktivista, spisovatel, uznávaný scenárista, režisér a producent založil v polovině devadesátých let filmovou školu, tzv. Makhmalbaf Film House, kde mj. studovala jeho žena Marziyeh (1969), dcera Samira (1980), syn Maysam (1981) a teprve osmiletá dcera Hana á zde natočila krátký film Rouzi keh khaleh mariz bound (1997). V roce 2003 Hana Makhmalbafová režírovala svůj první celovečerní snímek Lezate divanegi, dokument o natáčení filmu Panj é asr její starší sestry Samiry. Pozornost na sebe upoutala teprve jako osmnáctiletá hraným filmem Buda az sharm foru rikht (2007) ý se dočkal mnoha festivalových ocenění.

Ve svém nejnovějším snímku podává Hana Mahkmalbafová obraz současného života v Afghánistánu, zemi postihnuté krutými represemi a terorem. Zaměřuje se na důsledky násilí ž touto zemí v posledních letech zmítá a jemuž jsou afghánští obyvatelé nuceni čelit. Zachycuje jeho dopad především na mladou generaci, děti ž jednání je silně ovlivněno chováním dospělých. Válka se pro ně stává každodenní rutinou. Válka je to jediné, na co si afghánské děti umí hrát.

Rámec filmu tvoří autentické záběry z roku 2001, kdy Taliban nechal v afghánském městečku Bamian odpálit dvě starobylé sochy Buddhů. Pod troskami é tu po nich zbyly, se pak odehrává příběh šestileté afghánské holčičky Baktay (Nikbakht Noruz) ž prostřednictvím režisérka vytváří paralelu k soudobé afghánské společnosti. Podobně jako její otec Mohsen ve filmu Kandahár (2001), či sestra Samira ve filmu V pět odpoledne (2003), se Hana věnuje otázce společenského postavení afgánských žen. Očima chudé dívenky á podniká strastiplnou cestu za vzděláním, nahlížíme na problematiku jejich (ne)gramotnosti. Pobízena chlapcem ze sousedství, Abbasem (Abbas Alijome), zatouží malá Baktay chodit do školy, umět číst a vyprávět vtipy tak jako on. Skutečnost  nemá peníze na sešit a pero é do školy potřebuje, ji neodradí a odhodlaně se vydá do města prodávat vajíčka. Utržené peníze jí však stačí pouze na sešit, místo pera si potají bere matčinu rtěnku a je konečně připravena usednout do školní lavice. Ovšem cesta odvážné Baktay k vysněnému cíli se nadále prodlužuje, neboť je okolnostmi nucena překonávat stále další a další překážky. Nejprve ji Abbasův učitel rázně odmítá přijmout do třídy a posílá ji do dívčí školy, při jejímž urputném hledání padne do spárů skupinky afghánských chlapců, hrajících si na talibanské válečníky. Ti dívenku drží (společně s několika dalšími dívkami) jako rukojmí, a aby dokázali svou převahu, roztrhají její sešit. Po těchto složitých peripetiích se Baktay konečně dostává do školy, avšak proti svému očekávání se zde znovu setkává s nepochopením a odmítavým postojem jak svých nových spolužaček, tak i učitelky. Baktay  je silnou a nebojácnou dívkou, v podstatě žádnou hrdinkou není, neboť nejenže svého cíle nedosáhne, ale na zpáteční cestě domů se nakonec podvolí chlapcům hrajícím si na bojovníky Talibanu ým dlouhou dobu směle odolávala a kteří ji opět pronásledují. Aby ji nechali na pokoji, předstírá své pokoření a smrt.

Osud malé Baktay je tak výstižnou analogií nelehkých sociálních podmínek a praktické nemožnosti vlastní seberealizace ž jsou ženám a dívkám v Afghánistánu souzeny. Makhmalbafová je objektivním pozorovatelem, nepronáší moralizující soudy. Jejímu filmu nechybí patřičná míra důvtipu, přece jen se odehrává v dětském světe ý by se bez různých vylomenin neobešel. Úsměvných situací je v jejím filmu několik, například když Baktay přivazuje svou sestřičku-batole provazem ke skříni  ji nemusela hlídat a mohla do školy. Odlehčeným pohledem na vážnost drsné reality je především scéna, kdy si děvčátka ve škole malují obličeje rtěnkou  si Baktay přinesla místo pera. Líčení je totiž pro afghánské ženy jedním z mnoha tabu. Práce s dětskými neherci a téměř dokumentární styl filmu pak celkovou autentičnost á je pro pohled Hany Makhmalbafové na aktuální dění v Afghánistánu příznačná, výrazně umocňují.