Brouk
(William Friedkin, 2006)
Náhodné setkání introvertního veterána z války v Zálivu s osamělou servírkou v jednom zapadlém motelu mohlo klidně stát v počátku příjemné outsiderské romance ... a nebo také ne. William Friedkin, autor Vymítače ďábla či Francouzské spojky, natočil minimalistický thriller s hororovými atributy ý nezapře svůj divadelní původ (film byl natočen podle hry T. Lettse).
Friedkin těží z klíčových propriet hororů (zlo é není vidět + hrozba útoku obrovského množství hmyzu) é však rafinovaně kloubí s žánrem paranoidního thrilleru. Skvěle přitom pracuje s gradací všech složek: od tichých scén v úvodu, přes nesmělé sbližování ústřední dvojice až po kulometné monology v samotném finále; postupným bojem s brouky se rovněž výrazně proměňuje podoba bytu; narůstá počet hrozících brouků a především utrpení hlavních hrdinů...
V hitchcockovském motelu jsme svědky moderního Psycha z pohledu nemocných hrdinů. Rčení „Nasadit někomu brouka do hlavy“ získává tímto filmem nový rozměr.
Erotikon
(Gustav Machatý, 1929)
Filmexport Home Video
Na české poměry dobře ošetřené vydání němé klasiky. Melodrama Gustava Machatého z roku 1929 zůstalo dochováno v několika nepůvodních, zkrácených kopiích, z nichž historici sestavili finální verzi, nejvíce se blížící originálu.
Kromě restaurovaného filmu s novou hudbou Jana Klusáka jsou součástí dvojdisku (!) úvodní komentář, rozhovory, fotogalerie, výběr z dokumentace a rovněž ukázky z Machatého archivu.
Kráska dne
(Luis Bunuel, 1967)
HCE
Bunuel nořící se do hlubin ženských sexuálních fantasií a Deneuveová v nevěstinci ochotně plnící přání svých klientů jsou jen bonbónkem pro milovníky mistra asketické dekadence.
Zlé jazyky tvrdí se jedná o skrytou kritiku buržoazní společnosti, bunuelovci však vědí je to jen režisérova záminka vidět krásnou a chladnou Deneuveovu v choulostivých situacích. Surrealismu zdar!
Mladý Törless
(Volker Schlöndorff, 1966)
Levné knihy
Literární prvotina Roberta Musila Die Verwirrungen des Zöglings Törless (Zmatky chovance Törlesse) se roku 1966 dočkala filmového zpracování é se muselo hned zpočátku vypořádat s jejími četnými é mířily směrem k politickému vývoji v Německu. Režie se ujal debutující Volker Schlöndorff a hned svým snímkem (Der junge Törless) získal nominaci na Zlatou palmu v Cannes. Schlöndorffovi se podařilo různými filmovými prostředky é formálně odkazují na francouzskou novou vlnu, vystihnout osobní přerod hlavního hrdiny na počátku 20. století v prostředí internátní školy, kde vládnou všemožné násilné a sexuální předsudky, dané na jedné straně tuhou a nesmyslnou ústavní výchovou, na straně druhé ve vulgární podobě stále přežívajícím idealismem v myšlení jednotlivých studentů. Buďme rádi za další článek do mozaiky uměleckého filmu 60. let 20. století.
Muž ý spadl na Zemi
(Nicolas Roeg, 1976)
HCE
Příběh mimozemšťana ý přišel na Zemi zachránit svou umírající planetu. Vrcholný snímek režiséra Roega a mimozemský výkon zpěváka Bowieho.
Režie, střih i herectví nechají diváka na pochybách -li se skutečně o návštěvníka z jiné planety, nebo variaci na osud Howarda Hughese (která bývá s tímto snímkem zmiňována). Film je mezníkem pro Roega ý tuto laťku už nikdy nepřeskočí, tak Bowieho ý je více sám sebou, než pouhým hercem.
Stvořeni pro lásku – 2046
Aerofilms / Artcam / Zóna
Wong Kar-wai natočil na začátku tisíciletí dvě variace téhož příběhu o lásce, ztrácené a znovu nalézané v průrvách času.
Režisérův nevšední cit pro kompozici, barvy, rytmus a design je možné v plnosti docenit pouze v kině, avšak i tato dobře připravená DVD jsou dostatečnou náhradou pro ty, kteří se k filmům chtějí vracet častěji. Bonusy nabízejí například dokument o natáčení, vystřižené scény, alternativní závěr (Stvořeni pro lásku) či rozhovor s režisérem a záběry z natáčení (2046).
Špinavé ulice
(Martin Scorsese, 1973)
Warner Bros./ Magic Box
Stěžejní film Martina Scorseseho, i když méně známý než Taxikář nebo Zuřící býk. Ale Špinavými ulicemi se konstituuje jeho styl: pohyblivá kamera, eruptivní střih, symbolika barev, rocková hudba.
A taky příběh o muži mezi spásou a zatracením, vinou a pokáním, zločinem a odpuštěním. Peklo není jinde, ale v zaplivaných barech, podzemních hernách a temných průchodech. A v nás. Disk obsahuje režisérův komentář, film o filmu a trailer.
Zodiac
(David Fincher, 2007)
Warner Bros./ Magic Box
Masový vrah (Zodiac) ý v 70. letech děsil Kalifornii (a inspiroval už řadu filmů, příkladem – ve filmu přímo citovaným - budiž Siegelův Drsný Harry), ovlivnil nejen životy svých obětí, ale téměř stejnou měrou i osudy těch, kteří mu byli dlouhá léta na stopě. 160 minut čisté filmové krásy. Výteční herci (z nichž mě nejvíce překvapila atypická stylizace Roberta Downey Jr.), dokonale navozená atmosféra 70. let (kamera H. Savides).
Režie formálního experimentátora (až exhibicionisty) Davida Finchera tentokráte zcela nezištně sloužící příběhu, tématu a postavám. Poklidné tempo nekonečných pokusů o vyřešení případu je skvěle rytmicky vyvažováno zobrazeným vývojem psychického stavu (úpadku, rezignace, posedlosti) všech pátrajících, předáváním štafety mezi třemi hlavními hrdiny i děsivými intermezzy v podobě brilantně natočených scén Zodiacových akcí. Fincherův Zodiac patří do kategorie takových děl je například korejský film Vzpomínky na vraždu (Bong Joon-ho) ý lze v DVD půjčovnách zachytit pod jménem Pečeť vraha.
Filmy André Téchiného
Levné knihy (Schůzka), HCE (Děti noci), SPI (Časy se mění)
Krátce po sobě jsou různými společnostmi vydávány tři filmy bývalého kritika Cahiers du cinéma a osobitého francouzského režiséra André Téchiného, přičemž každý z nich zastupuje jiné desetiletí a polohu jeho tvorby:
Schůzka z 80. let je studií vztahu člověka k umění, konkrétně divadlu (tak jako předtím Sestry Brontëovy zkoumaly totéž vzhledem k literatuře), Děti noci jsou aktualizovanou variací na noir (stejně jako předtím Barocco) a konečně Časy se mění rozplétají složitá přediva milostné touhy (podobně jako kdysi Hasnoucí den).
Filmy Woodyho Allena
Bontonfilm
V posledním měsíci roku 2007 se připravuje vydání tří významných filmů Woodyho Allena na DVD. Ve dvou případech jde o klasická díla známého amerického neurotika a hypochondra, filosofujícího nad křehkostí a směšností lidských vztahů a plánů (Annie Hallová a Manhattan). V případě třetího snímku jde spíše vážnější pohled na lidské zájmy a touhy ému ale opět nechybí nadhled a smysl pro grotesku (Zločiny a poklesky). I když jde obecně o známá filmová díla dobré si je občas připomenout.