Není tomu tak dávno (odhadem šest sedm let zpátky) jsme s přáteli z tehdy ještě neexistujícího Fantomu zjistili díry v české filmové distribuci prosvítají nejen na klávesnice renomovaných filmových kritiků, ale i do osnov vysokých škol. Zjištění to bylo šokující a ihned se hledala záplata na hlad ý nás sužoval, zejména při listování zahraničními časopisy. Tento hlad ale nebyly schopny nasytit ani soukromé nebo školní videotéky a ani nabídky filmových festivalů. Internet sice již dávno prostupoval podvědomí národa, avšak mánie pirátských zálivů plných digitalizovaných filmových děl stále ještě čekala na svůj úder. S kolegou Křipačem jsme dostali jednou spásný nápad nasuplovat tuto absenci filmů v českých televizích televizemi zahraničními.
Přiznám se si období asi dvou tří let, kdy nám vznikl archív několika set kazet (podotkněme že nahraných ve formátu LP), příliš nepamatuji. Vzpomínám si ale velmi dobře na popůlnoční programy italské televize Rai Tre, kde nějaký pološílený nadšenec pouštěl sedmihodinové cykly Fuori Orario podivných archivních filmů, z nichž mnohé nevyšly na DVD. Pamatuji na zapadlé videopůjčovny uprostřed sídlišť nebo ulepené bazary, kde se daly sehnat neuvěřitelné věci z 90. let rané české videodistribuce. Pamatuji na svůj „nahrávací deník“, kde jsem si vedl rozpis na kterém satelitním kanálu budou dávat a na dilema, čemu dám přednost. Pokud si dobře vzpomínám, v té době jsem do kina nechodil, nebylo proč, měli jsme kino vlastní, školní.
Po tom ale změnili frekvenci kanálu Arte již náš rodinný satelitní přijímač nepřečetl, toto období undergroundové cinefilie skončilo. Naštěstí.
Záhy na to vznikl Fantom a filmový život se začal ubírat v normálnějším tempu. A já jenom doufám někdy všechny ty němé Ozuy s italskými titulky a tuny béček ze starého Hollywoodu uvidím.
