Kritika

Myslím  není možné pochybovat o tom  filmová trilogie Petera Jacksona o prstenu velké moci vyvolala opětovný zájem širšího publika o výpravné dobrodružné snímky s mnoha počítačovými triky a davovými scénami. Pochopitelně se nejedná o nový trend světového filmu; vždy, když dojde k velkému úspěchu určitého typu filmu, následuje vlna podobných snímků é v podstatě „využívají“ všeobecného veselí veřejnosti nad znovuzrozením filmového génia. Nejinak je tomu i v případě nového filmu 300 (s podtitulem Bitva u Thermopyl) režiséra Zacka Snydera (např. Dawn of the Dead, 2004) ž těží nejen z výše naznačené – stále trvající – euforie kolem trilogie Lord of the Rings, ale také, a to možná bezprostředněji, z úspěchu snímku Sin City (2005) Roberta Rodrigueze; filmu ž je nejen čistě stylovým pokusem zprostředkovat divákovi dílo světově známého komiksového autora Franka Millera, ale také se snaží svým způsobem vyprávění a technickým zpracováním „smířit“ filmové a komiksové obrazy.

Bitva u Thermopyl jako film může fungovat jen tehdy, přistoupíte-li na fakt  síla obrazů a emocí stačí k plnohodnotnému filmovému zážitku. Proč ne, ale esteticky záměrně vyhraněné zpracování (jen za všechny: zpomalené a někdy se opakující záběry, choreograficky poutavé bojové scény, „komiksově“ laděné, „zastavené“ obrazy s výrazným rozvržením barev – tmavější barvy pozadí proti červeným stříkancům krve atd.) jednotlivých sekvencí prostě a jednoduše neudrží - navíc v podstatě jednoduchý - příběh pohromadě. Potvrzuje se tu, podle mého, názor  Jacksonova trilogie je - i přes mnohé nedostatky - výjimečným filmovým počinem; samozřejmě je třeba brát v potaz slavnou Tolkienovu literární předlohu.

Příběh spartského krále Leonida (Gerard Butler) a tří set jeho věrných zaujímá v tradiční historii poutavé místo; ostatně řecko-perské války (perský král Xerxes je typově nejzajímavější postavou filmu) bývají i ve školních osnovách oblíbeným tématem. Samotný motiv boje hrstky odvážných hrdinů s mnohanásobnou přesilou je nosný a v podobě  máme možnost vidět, i nesmírně poutavý, ale největší problém tkví ve dvou skutečnostech: (1) ve snaze tvůrců představit divákovi nejen samotný proces bitvy, resp. taktické vyspělosti spartských bojovníků, ale také atmosféru á panuje ve stejný čas v centru spartského státu a (2) v neexistenci sebemenšího pokusu o gradaci v rovině příběhu.

(1) Nevýhody plynoucí z vypravěčské strategie ž pracuje s paralelně se odvíjejícími příběhy, jsou všeobecně známy (dobrým příkladem toho je i Pán prstenů), ale ve filmu, kde ústřední roli hraje stylově vyhraněná obrazová stránka  jakákoli změna dynamiky vyprávění mnohem citelnější. Střídání akčních scén boje a relativně poklidných scén odpočinku v průsmyku u Thermopyl je pochopitelné, ale jednotlivé „obrazy“ politického boje uvnitř spartského státu jsou, zvláště v druhé polovině snímku, nudným výsledkem nepřesvědčivého scénáře (v podstatě až vyvrcholení vedlejší zápletky kolem postavy konzula Therona (Dominic West) je z pohledu diváka zajímavé, kdyby ovšem nebylo odkryto již na začátku). Navíc je třeba si vybrat: buď prostý, ale stylově vyhraněně čistý styl vyprávění, nebo silný, až mytologicky pojatý, příběh i s patosem ž k tomuto způsobu vyprávění jistě patří. Kombinace obého je v tomto případě nepřesvědčivá a – snad nechtěně – dává vzpomenout již zmiňovaného Pána prstenů.

(2) Vystavět více jak dvouhodinový snímek na „záměrně“ předvídatelném konci příběhu snad nelze bez jistého strategického falšování vyprávění. Příběh 300 je ale dětsky přímočarý, a tedy v představené podobě zhruba od poloviny nezáživný, a to i přes opravdu vizuálně poutavé sekvence. Jde tu, zjednodušeně řečeno, o prostý fakt určité nedočkavosti ý má snad původ v teatrálnosti komiksového vyprávění: již od počátku „je vidět“ vše  když narychlo prolistujete zakoupenou komiksovou knihu. A to je z mého pohledu velká škoda.

Film 300: Bitva u Thermopyl je (jak se ne zrovna nepřiléhavě říká) snímkem pro plátno. Pokud chtěl daný film vzbudit úžas nad svým stylem a způsobem zpracování, lze uvažovat o úspěchu. Pokud chtěl ale vyprávět příběh o odvaze, cti a tradici, a to zjevně chtěl, pak tak činí nepřesvědčivě a místy i hloupě. Je na divákovi  si zvolil svou optiku pohledu. Není to zase tak málo.

Michal Kříž
kriz@fantomfilm.cz