Alex má vztah k umění (Beethoven) ž jiné postavy nemají. Cat Lady se zdá zajímat o moderní umění, ale ve skutečnosti jí je lhostejné. Jaký je váš vztah k modernímu umění?
Domnívám se moderní umění svým takřka naprostým zaujetím pro subjektivismus přivádí do umění anarchii a sterilnost. Představa realita existuje pouze v umělcově mysli a že věc prostší jedinci tak dlouho považovali za realitu pouhá iluze, byla v počátku osvěžující silou, ale nakonec vedla k velkému počtu vysoce originálních, velmi osobních a extrémně nezajímavých děl.
V Cocteauově filmu Orfeus se básník ptá má udělat. Je mu řečeno „přiváděl v úžas“. Málo moderních uměleckých děl toto činí – rozhodně ne v tom smyslu, kdy vás velké umělecké dílo dokáže udivit tím ho byl schopen vytvořit obyčejný smrtelník. Filmy tento problém naneštěstí vůbec nemají. Od svého počátku kinematografie hraje na jistotu jen to nejvíc jde, a nikdo tak nemůže shazovat vinu obecně bezvýrazného stavu kinematografie na přílišnou originalitu či subjektivismus.
Dobře, ale nemyslíte vaše filmy lze nazvat originálními?
Mluvím o významných inovacích ve formě, ne o kvalitě, obsahu či myšlenkách. A v tomto ohledu, myslím, nejsou moje filmy dosud příliš vzdáleny od tradičních forem a struktur é se ustanovily po nástupu zvuku.
Film odkazuje ke Kristu.
Alex si během čtení Bible ve vězení brutálně představuje je coby římský voják přítomen ukřižování. O pár chvil později sdělí vězeňskému kaplanovi se chce stát dobrým. Kaplan ý je jedinou slušnou osobou ve filmu, se nechá oklamat tímto falešným Alexovým pokáním. Tato scéna je dalším příkladem Alexovy černé duše.
Ale proč jste natočil scénu ukřižování jako béčkový hollywoodský film?
Myslím Alex by si to tak představoval. I proto – když křičí „Pohni sebou!“ používá ten americký přízvuk ý jsme již tolikrát slyšeli v biblických filmech.
Myslíte existuje nějaký vztah mezi touto scénou a vaší interpretací starověku ve filmu Spartacus?
Ani trochu. Při točení filmu Spartacus jsem se pouze s částečným úspěchem snažil udělat film co nejrealističtěji, ale bojoval jsem s dost hloupým scénářem ý byl zřídka věrný faktům, známým o Spartakovi. Historie říká dvakrát vedl svou vítěznou armádu otroků k severním hranicím Itálie a mohl vcelku poklidně opustit zemi. Ale on to neučinil a naopak se vrátil zpět plenit římská města. Proč tak učinil, na to se přece mohl film ptát. Proměnily se nějak jeho původní záměry, s kterými započal rebelii? Ztratil Spartakus vládu nad svými vojevůdci é už více než svoboda najednou začala zajímat válečná kořist? Ve filmu zabránil Spartakovi v útěku stupidní úskok vůdce pirátů ý nedodržel slib odvézt otroky na svých lodích. Pokud bych někdy potřeboval důkaz pro tvrzení režisér musí mít poslední slovo ve filmu, nikoliv producent, Spartacus je tím nejpříkladnějším.
Používáte technické prostředky ými narušujete narativní linii i iluzi realismu: zrychlená akce, zpomalený záběr či neobvyklý důraz na širokoúhlé objektivy.
Snažil jsem se najít něco jako filmový ekvivalent Burgessovu literárnímu stylu a výrazně subjektivnímu způsobu Alexova pohledu na svět. Ale styl jakéhokoliv filmu má mnohem více co do činění s intuicí, než s analýzou. Myslím zde je spousta zjednodušeného teoretizování filmařů é je podporováno způsobem, jímž novináři formulují své dotazy. Toto teoretizování však míjí seriózní a užitečné myšlenky a zjevně povzbuzuje sebedůvěru opravdu v každém směru.
Proč jste natočil scénu orgií zrychleným způsobem?
Přišlo mi to jako dobrá možnost satirizovat způsob ým v poslední době filmaři vcelku běžně užívají zpomalený záběr – totiž učiní tím nějakou věc vážnější a slavnostnější, a ještě navíc umělečtější. Předehra k Vilému Tellovi se zdá rovněž být výborným hudebním vtipem, když „čelí“ standardnímu Bachovu doprovodu.
První tři sekvence jsou velmi působivé, užívají stejné odjezdy kamery, z detailů až po celek zahrnující kompletní scénu. Jak jste se připravoval na takovýto záběr?
Nebyla zde žádná zvláštní příprava. Zjistil jsem – až na pár výjimek – je důležité si uchovat své filmové záměry až do okamžiku, kdy jste na konkrétním místě s herci dotyčnou scénu vyzkoušeli. Nejprve musíte zkoušet tak dlouho, dokud se nestane něco stojí za použití ve filmu. Teprve potom se musíte začít ptát jak to natočit. Co? musí vždy předcházet otázce Jak?
Nezáleží na tom pečlivě jste si scénu naplánoval. Když přijdete na plac a máte tam herce, kteří znají své repliky, jsou oblečení ve správných šatech a vy máte výhodu znalosti již natočeného materiálu, stejně musí obvykle dojít k nějakým úpravám a změnám se dosáhlo nejlepšího výsledku.
Ve filmu je mnoho sekvencí, například po návratu Alexe domů či ve vězení, v nichž je kamera klidná a střih je omezen na minimum.
Domnívám se vždy musíte mít ke střihu důvod. Pokud scéna funguje v jednom záběru, a není důvod ke střihu, tak nestříhám. Snažím se vyhýbat mechanickému střihovému rytmu ý ve výsledku možný efekt střihu zmenšuje.
Mnoho záběrů točených z ruky, zvláště v případě akčních scénách, jste natáčel vy sám.
Z ruky točím rád sám. Když je kamera fixovaná, můžete si celou scénu s kameramanem projít a ukázat mu přesné kompozice é v určitých momentech záběru chcete. Ale toto nemůžete dělat při natáčení z ruky. A některé efekty lze natáčet pouze z ruky, případně někdy prostě musíte z ruky točit proto se tam s normální kamerou nedá dostat či se v daném místě nelze pohybovat.
Většina záběrů vznikala v exteriérech.
Celý film byl natáčen v exteriérech, vyjma čtyř prostředí á jsme si vybudovali v malé pronajaté továrně. Ve studiu jsme nenatočili nic. Ty čtyři vytvořené scény byly: mléčný bar Korova, přijímač věznice, koupelna spisovatele a jeho vstupní hala. Tu jsme si postavili v hangáru na zahradě domu, v němž jsme točili interiéry u spisovatele. Exteriéry měly vypadat krapet futuristicky, a my proto prostudovali mnoho britských magazínů o architektuře é nás při obhlídkách lokací dost nasměrovaly.
Představa mléčného baru byla vaše?
Částečně. Viděl jsem výstavu soch a plastik, kde byla ženská těla zobrazena jako nábytek. Z toho vzešla myšlenka laminátových nahých figurín, sloužících jako stolky v mléčném baru. Později John Barry, výtvarník filmu, navrhl celou scénu. Aby našel tu nejlepší polohu těl pro „stolek“, fotografoval John nahé modelky v tolika pozicích, kolik jich jen bylo možné pro daný úkol vytvořit. Divil byste se málo takových pozic existuje.
pokračování příště
Přeložil Vít Peřina