Bong Joon-ho náleží do kategorie těch šťastnějších režisérů, kteří si svými filmy získali přízeň širokého publika - s masovým zastoupením v Koreji i mimo ni - a stejně tak i kritiky á je mu uznale nakloněna. Pokud bychom Bong Joon-hoa chtěli vyhledat v zástupu soudobých autorů korejského filmu, zřejmě bychom jej nalezli v pozici někde mezi Kim Ki-dukem, Hong Sang-sooem a Lee Chang-dongem ých si cení především kritičtěji shlížející publikum ‚náročného diváka‘ a Park Chan-wookem nebo Kang Je-gyuem, kteří vyprodávají kinosály a americké blockbustery odsouvají ze špic řebříčků návštěvností. Tuto dichotomii mezi kritickou reputací a ohlasem diváků ovšem obratem opusťme, neboť k poznání je to nástroj stejně neplatný a lichý jako prizma Evropa-Hollywood = umění-komerce.
Bong Joon-ho (* 14.9. 1969) nejdříve vystudoval na Yonseiské univerzitě sociologii. Začátkem 90. let pak byl přijat do dvouletého kurzu prestižní KAFA (Korean Academy of Film Arts), kde zaujal krátkými filmy Memory within the frame (1994) a Incoherence (1994).
V období bezprostředně po studiích pak vypomáhal někdejším spolužákům. Užší spolupráci navázal s Jang Joon-hwanem, pozdějším autorem svérázné Save the green planet (2003) ž krátký film Imagine (2001) příteli nasnímal. Spolu též k realizaci připravili scénář pro Phantom: The submarine (1999).
Pes ý štěká, nekouše (2000)
Ačkoliv na domácí půdě Bong Joon-hoův celovečerní debut při premiéře zapadl, na přehlídce ve španělském San Sebastianu zaujal programové referenty mezinárodních festivalů a Barking dogs never bite se tak pod názvem Pes ý štěká, nekouše octl před českým publikem v záslužné sekci 36. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech Nový korejský film. V témže programu tehdy vystoupilo i silné Pohraniční pásmo (2000) Park Chan-wooka nebo Kim Ki-dukův Ostrov (2000).
Zápletka filmu svedla pod jednu střechu (v tomto případě rozsáhlého činžovního komplexu) postavy é psy milují, nenávidí nebo jedí. Není zatěžko v takto rozvrženém syžetu vidět satiru na vládnoucí sociální poměry lidí při okraji společnosti (frustrovaný adept na kantorský post, nešikovná dívka z technických služeb, domovník, bezdomovec...). Nakolik je přítomnost černého humoru nutné nebo nezbytné vykládat satirou, to zůstává otevřenou otázkou. Výklad Bongových filmů je totiž poměrně široký.
Již ve své prvotině mladý tvůrce naplno uplatnil tvůrčí princip ý se stal emblémem jeho pozdějších filmů. Specifikum jeho práce spočívá v důmyslném a namnoze originálním prolínání různorodých (často protichůdných) nálad, kloubením žánrových forem a jejich proměn. Divák je vystaven filmovému tvaru ý je svou povahou sice dramatický, ale současně se v něm prostřednictvím černého humoru ý často bývá kromobyčejně odvážný až troufalý, objevují situace komické é nezřídka a zcela nepozorovaně přerůstají v sugestivní výjevy nahánějící děs nebo nepříjemné mrazení v zádech.
Vzpomínky na vraždu (2003)
Vzpomínky na vraždu – neboli též Pečeť vraha či Vzpomínky na vraha zní varianty českého distribučního titulu (Memories of Murder, 2003) – námětově vycházejí z divadelní hry (premiérované v roce 1996) Come and See Me (Nal Porowayo) zaměřené na dosud nevyřešenou sérii vražd z let 1986 – 1991. Tehdy poprvé v novodobé historii čelila Jižní Korea desetinásobnému útoku masového vraha.
Mezi Vzpomínkami na vraždu a The Host ž rozsáhlá příprava zahrnovala nakonec neúspěšná jednání s WETA Workshop, se Bong věnoval dvěma menším projektům. První z nich, sedmiminutový, se vztahoval ke dvacetiletému výročí KAFA, směřoval do kampaně propagující mobilní sítě a nesl název Sink and Rise (2003). Druhý, třicetiminutový titul Influenza (2004), Bong realizoval pro Jeonjuonský mezinárodní filmový festival.
The Host (2006)
V zatím posledním snímku The Host se Bong Joon-ho odvážně pokusil ohýbat žánr monster filmu směrem k intimním polohám rodinných pout. Suverénní divácký ohlas nasvědčuje toto křížení má potenciál uspokojit a zaujmout (bezprostředně po premiéře zakoupilo práva na remake studio Universal). Výsledek nicméně vyznívá poněkud rozpačitě a rozklíženě.
Bongovy zásahy do žánrových schémat nebývají subverzivní. Nutnou distanci od žánrových prvků divák při jeho filmech nezažívá a nepřihlíží ani jejich dekonstrukci či rozkladu. Bong naopak vyniká právě v jedinečných formách mezižánrových sloučení. Jeho žánrové cross-overy é zachovávají věrnost svým vzorům, mísí protikladné a často nesouladné konvence (na jedné z verzí plakátů ke Vzpomínkám na vraždu jsou vyobrazeni uvolnění a usměvaví detektivové). Vedou tak konstrukcím nadžánrových útvarů (k nejkompaktnějším výsledkům Bong zatím dospěl ve Vzpomínkách na vraždu), neslučitelných s měřítky klasicky vymezených typů.
Pes ý štěká, nekouše je tak černohumornou komedií o vážných a zlých tématech. Jindy nepatřičný humor zde nalézá uplatnění i v přímé konfrontaci se zákeřnými činy, jichž se hrdinové během filmu dopouštějí. Vzpomínky na vraždu nejsou pouhým detektivním příběhem na motivy závažné události mnozí Korejci stále chovají v živé paměti. Jsou též pronikavou sondou do psychiky detektivů upnutých celou svou vůlí na dopadení neznámého zločince. Vedle připomínky politického klimatu přelomu 80. a 90. let ovšem humornou formou podávají průběh vyšetřování. Vážné střídá komické. Podobně je tomu i v The Host, kde se na platformě monster filmu rýsuje sociální drama o rozpadu rodinných svazků. Ačkoliv se takový postup může jevit jako nejméně pravděpodobný či přímo absurdní, právě zde, v konfrontaci fikčního světa fantasie s realistickým ukotvením sociálního kontextu, nalézá Bong Joon-ho těžiště své tvůrčí metody.
O tvořivých kvalitách Bong Joon-hoa svědčí kromě jiného i fakt v současnosti pracuje na snímku Snow train, dvojdílné adaptaci francouzského komiksu Le Transperceneige po produkční stránce ochotně zaštítil Park Chan-wook ý sice podle vlastních slov výrazné producentské ambice nemá, ale v Bongovi spatřuje spřízněného kolegu. Že by na korejském poloostrově vypučel dream-team?
Filmografie:
- 1993 - Baeksaekin (krátký)
- 1994 - Memory Within the Frame (krátký)
- 1994 - Incoherence (krátký)
- 2000 - Barking dogs never bite
- 2003 - Memories of murder
- 2004 - Influenza (krátký)
- 2004 - Sink and Rise (krátký)
- 2006 - The Host