Věru pramálo radosti k životu má současný obyvatel českého a moravského území. Zatrolená zima definitivně odřekla účast na pravidelném střídání ročních období a jaro je stále daleko. Umělecký svět ovšem těchto přírodních věcí nedbá zájem se obrací na jevy jiné – jak by řekl, sarkasticky, protřelý akademický pracovník – ontologické mohutnosti. Blíží se období oceňování, hodnocení, bilancování; světlem ozářené tváře, podávání pravic a potlesk. Postupně vzrůstající slavnostní atmosféra dává zapomenout na jisté, pochopitelně jen drobné, šrámy a nedostatky é byly ještě před nedávnem označovány za naprosto nepřijatelné. Pro filmový svět výše naznačené platí v současnosti dvojnásob, a to nejen v prostředí hustého filmového lesa za velkou louží, ale také v docela malé kotlině uprostřed Evropy.
Zapomeňme na protřelé akademiky, zastaralé kritiky i na bujaré teoretiky a podívejme se nám nabízí únorové číslo filmového časopisu Fantom ž vedle tradiční recenzní rubriky upírá své bystré oko i na dva zajímavé okruhy problémů: na jedné straně si všímá fenoménu, zvanému Saw ý se dočkal již třetího pokračování svou hrou dokázal lidský život hrou není, a na druhé straně mapuje český film po roce 1989. Vedle toho pochopitelně opět narazíte na pravidelné oddíly é obsahují překlady a interview – konkrétně s režisérem Stephenem Frearsem o Královně.
Doufám jsme opět (aspoň trochu) přispěli k tomu se český divák svému umění stále učil a nepovažoval ho za přirozený fakt očního ústrojí.
