
Když v roce 2003 natočili James Wan a Leigh Whannel krátký film s názvem Saw málokdo tušil ý úspěch bude mít celovečerní film, v němž byl původní devítiminutový snímek proměněn do jedné ze scén.
Film není snem. Ale v prapůvodu filmu je určitý pocit, nejisté déjà-vu, vzpomínka na přítomnost.
Nad filmovou sérií RockyČtrnáct let dokázal Robert „Rocky“ Balboa stát proti svým soupeřům, aniž by z něj opadala aura akčního hrdiny.
Dvojí březnové výročí je dobrou příležitostí vzpomenout na originálního, leč neprávem pozapomenutého hollywoodského filmaře Gregory La Cavu.
Není snadné, vysvětlovat lidem v zahraničí věčné české bědování nad českou kinematografií.
Rozhovor M. Ciment – S. Kubrick (A Clockwork Orange)Ústřední myšlenka filmu měla co do činění s otázkou svobodné vůle. Ztrácíme naši lidskost, když jsme připraveni o možnost volby mezi dobrem a zlem?
Je to jednoduše zajímavý příběh a odehrává se ve světě, ve kterém žiju. Pokud byste byl Angličan, královská rodina a tyto instituce by byly integrální součástí vašeho života.
Královna Stephena FrearseBritský režisér Stephen Frears přidal na své úspěšné konto é má u kritiků i diváků zavedeno, další významnou položku.
Světla v soumraku Akiho Kaurismäkiho V pomalých, skoro váhavých filmech Akiho Kaurismäkiho najdeme smích i bolest, melancholii i životní tragédie. Vždy ale objevíme i naději.
Dokonalý trik Christophera NolanaNutnou podmínkou každého dobrého hlavolamu nebo úspěšné šifry je tzv. Kerckhoffův princip ž říká musí existovat rozdíl mezi principem dané šifry a metodou jejího řešení, tedy použitým klíčem.
Apocalypto Mela GibsonaMel Gibson se ve svém čtvrtém filmu vydal na pole dosud neorané – do historie mezoamerických kultur.
Goyovy přízraky Miloše FormanaGoyovy přízraky jsou Formanovým prvním ryze evropským filmem, natočeným původně ve španělštině a s převážně španělským filmovým štábem a herci.
Babel Alejandra Gonzálese IñárritaIñárritův poslední film svým příběhem, opět nahlíženým z několika perspektiv potvrzuje prostý fakt lidská komunikace není ani v prostředí „plného pohledu“ něčím samozřejmým a snadným.
Obsluhoval jsem anglického krále Jiřího MenzelaPutování Jana Dítěte evropskými dějinami se filmově příliš nepovedlo. Ale abych byl spravedlivý, rozhodně nejde o zklamání. Snad jen o velké očekávání.
Temný obraz Richarda LinklateraPo dvou průměrných snímcích Impostor a Výplata a vynikající Minority Report přichází v krátké době další adaptace díla amerického autora sci-fi Philipa Kinreda Dicka.
Žena od vedle Françl;oise Truffauta„Jmenuji se Odile Jouveová. A jestli myslíte jsem tenistka, jste úplně na omylu. Myslím kamera zabírá jenom můj obličej. Kdyby se vzdálila, hned by vám to bylo jasné. No tak, ustupte!“
Věru pramálo radosti k životu má současný obyvatel českého a moravského území. Zatrolená zima definitivně odřekla účast na pravidelném střídání ročních období a jaro je stále daleko. Umělecký svět ovšem těchto přírodních věcí nedbá, jeho zájem se obrací na jevy jiné – jak by řekl, sarkasticky, protřelý akademický pracovník – ontologické mohutnosti. Blíží se období oceňování, hodnocení, bilancování; světlem ozářené tváře, podávání pravic a potlesk. Postupně vzrůstající slavnostní atmosféra dává zapomenout na jisté, pochopitelně jen drobné, šrámy a nedostatky, které byly ještě před nedávnem označovány za naprosto nepřijatelné. Pro filmový svět výše naznačené platí v současnosti dvojnásob, a to nejen v prostředí hustého filmového lesa za velkou louží, ale také v docela malé kotlině uprostřed Evropy.
Zapomeňme na protřelé akademiky, zastaralé kritiky i na bujaré teoretiky a podívejme se, co nám nabízí únorové číslo filmového časopisu Fantom, jenž vedle tradiční recenzní rubriky upírá své bystré oko i na dva zajímavé okruhy problémů: na jedné straně si všímá fenoménu, zvanému Saw, který se dočkal již třetího pokračování, aby svou hrou dokázal, že lidský život hrou není, a na druhé straně mapuje český film po roce 1989. Vedle toho pochopitelně opět narazíte na pravidelné oddíly, které obsahují překlady a interview – konkrétně s režisérem Stephenem Frearsem o Královně.
Doufám, že jsme opět (aspoň trochu) přispěli k tomu, aby se český divák svému umění stále učil a nepovažoval ho za přirozený fakt očního ústrojí.