Pohledy

Čtrnáct let dokázal Robert „Rocky“ Balboa stát proti svým soupeřům, aniž by z něj opadala aura akčního hrdiny. Novodobý gladiátor však v roce 1990 již do ringu nevstoupil, za notně melancholických tónů se ocitl na místě, z něhož vzešel. Již tehdy patřil za veterána, ke všemu se zákazem boxování kvůli podlomenému zdraví. Utkal se ale ještě jednou, tentokrát na ulici  rváč ž rány byly především náplastí na duševní zklamání. Vyrovnán a usmířen s rodinou se naposled usmál na milióny filmových fanoušků.

Ale po šestnácti letech se ukázalo  jeho duše by ještě pár ran potřebovala rozdat…

Část I. – Odlévání sochy

Piedestal

Sylvester Stallone slavil své devětadvacáté narozeniny a dostal milý dárek, možnost napsat filmový scénář. Doposud se orientoval na herectví, avšak jeho kariéra do roku 1974 se jen stěží dá označit za nadějnou. Jejím světlejším momentem je epizodní role v Banánech Woodyho Allena, stinným třeba vystupování v levném pornografickém snímku The Party At Kitty And Stud’s.¹ Účast v dalších B-filmech či bezvýznamných divadelních inscenacích vyvrcholila neobsazením (o němž se dozvěděl těsně před natáčením) v prvním díle mafiánské trilogie Kmotr². Stalloneho sen o herecké dráze, za nímž šel již od mládí (vystudoval divadlo na Univerzitě v Miami), se najednou zcela rozplynul. Nejprve se před světem skrýval, ale po sňatku s herečkou Sashou Czack³ se přestěhoval do Los Angeles.

Stallone v sobě nosil přehršel dílčích nápadů na filmový příběh, ale až do 24. března 1975 si na inspiraci musel počkat. Toho dne byl svědkem mimořádné sportovní události. Mnohonásobného držitele titulu absolutního mistra světa v profesionálním boxu, Muhammada Aliho (vlast. jménem Cassius Marcellus Clay), vyzval Chuck Wepner. Outsider proti mistrovi, David proti Goliášovi. Wepner  přišel odnikud, se postavil proti Alimu a nejenže dokázal vydržet všech patnáct kol, ale v devátém mistra světa dokonce knokautoval. A tak Sylvester Stallone našel svoji látku…

V zápalu nadšení napsal scénář k filmu Rocky za pouhé tři dny. Stallone tvrdí  odjakživa miloval příběhy o hrdinství, velkých citech, cti a statečnosti. Všechny tyto ingredience se v jeho scénáři objevily, z počátku spíše zahaleny  v následujících pokračováních o boxeru Rocky Balboovi sehrály prim v udávání tónu vyprávění.

Producentské duo Irwin Winkler a Robert Chartoff⁴ potenciál příběhu ze scénáře vycítili, byli si současně vědomi  je nutné obsadit do hlavní role filmovou hvězdu. Uvažovalo se o Burt Reynoldsovi, James Caanov či Ryan O’Nealovi. Chtěli odkoupit od Stalloneho práva na film za 125 tisíc dolarů. Po odmítnutí i částky 300 tisíc dolarů s námitkou  chce ve filmu hrát hlavní roli a neupustí od tohoto požadavku, i kdyby mu nabízeli milion dolarů, producenti svolili. Současně však pocítili obavy z fiaska  nesměl Stallone a režisér John G. Avildsen⁵ přesáhnout při natáčení rozpočet 950 tisíc dolarů.

Stísněnost podmínek vedla k syrové atmosféře, až partyzánský styl natáčení k značné míře autenticity. Film byl natočen za 28 dní, v amerických kinech vydělal bezmála 118 miliónů dolarů, sklidil deset nominací na Oscara⁶, přičemž tři sošky (za nejlepší film, režii a střih) i obdržel.

Z postavy Rockyho se stal národní hrdina. Ale kdo Rocky Balboa vlastně je? A jak s ním Stallone ve svých scénářích k dalšímu a dalšímu pokračování zacházel?

Forma

Narodil v roce 1946, byl synem italských emigrantů. Bylo mu patnáct, když se přestěhoval (již po rozvodu rodičů) do Philadelphie a kdy také začal boxovat. Podle slov jeho otce mu ani nic jiného nezbývalo, neboť neměl oporu v rozumu, nýbrž sílu v těle. Byl vychováván spíše temnými zákoutími ulice, než matkou a jejím novým mužem. Jeho dospívání bylo doprovázeno problémy ve škole, z níž byl i několikrát vyloučen.

Tyto životopisné údaje patří dvěma mužům – prvním z nich je Sylvester Stallone, druhým Robert „Rocky“ Balboa. Není tajemstvím  postava italského hřebce (jak se v boxerském prostředí Rockymu říkalo) souzní se skutečností. Stallone ke všem dílům napsal scénář, byť v podstatě vychází z jednoho základu. Linií mu je možnost, kdy neznámý outsider dostal šanci, kdy si splní sny. Jeho cesta prochází vzestupem i poklesem, nikdy (ať už za přispění svého já či pomoci blízkých) se však nevzdá jít dál. Ano, cesta mu je cílem. A jelikož je Rocky boxer  to právě tento druh sportu ým se seberealizuje.

Rocky Balboa je a není akčním hrdinou. Tato dvojpólovost vkládá do série šesti filmů prvek dramatičnosti. Nejen obsahové, ale i formální. Střetává se zde normalita filmové postavy s heroizací, až mýtem. Psychologické motivy versus fenomenální síla akčního hrdiny, „vyhlazeného“ do podoby typické pro Reaganovu éru. Rocky je současně dramatem, stejně jako plochým akčním snímkem.

Přesto, či právě proto  Stalloneho postava tak populární. A také i proto lze jen stěží šestici filmů o boxeru Rockym nálepkovat coby akční sérii, nerozdílnou od těch ostatních.⁷

Americkým filmovým institutem byl Rocky vyhlášen jako sedmý nejlepší / největší filmový hrdina, přičemž před ním se z oblasti akčního filmu objevil pouze James Bond (na třetí pozici).⁸ Je to jen doklad toho  v postavě italského hřebce je mimo patřičnou dávku amerického patriotismu, tzv. amerického snu a síly, také hlubší psychologizace á akčního hrdinu neopomíná držet v reálných mezích. Rocky je pevně zakořeněn nejen ve své rodné italské kultuře, ale domovem je mu také i ta americká, přičemž právě lokace (chudá čtvrť Philadelphie) jej přibližuje většinovému divákovi.⁹ Stallone v podstatě představuje jakési své alter ego  o jeho postavě divák ví daleko více, než o jakémkoliv jiném akčním hrdinovi.¹⁰ Rocky přestává být akčním hrdinou, skrze něhož si divák ventiluje skrytou agresi, zalíbení v násilí, či skrze něhož se řeší politické problémy.¹¹ Statut hrdiny se v něm skloubil se zrcadlem průměrného člověka ž přináší pocit souznění a také naděje  jeho sny mohou být splněny  obyčejnost neznamená bezvýznamnost  boj není o svalech, nýbrž o srdci.

Výše zmíněné zavání patosem, ale právě inklinace k němu je charakteristická jak pro Rockyho, tak (přirozeně) pro samotné filmy. Rocky Balboa od prvního dílu pronáší hlubokomyslné (resp. „hlubokomyslné“) věty, promlouvá do duše druhým. Jelikož i ostatní promlouvají do duše jemu  zřejmé  náchylnost (či záliba) k patosu je u samotného scenáristy, tvůrce Sylvestra Stalloneho. Přesto bych patetičnost a také sentimentálnost ve filmech o Rockym neoznačil za škodící prvek. Rockyho sklon mluvit o citech, pocitech, o dobru a zlu, o smyslu života totiž vyvěrá z jeho podstaty. Balboa nedisponuje vysokým inteligenčním kvocientem, v podstatě jej lze (trochu krutě) označit za prosťáčka.¹² Oč méně se mu dostává znalostí, o to více je vyvinuto jeho emocionální (a silně citové) založení. Ironický divákův posměšek ý se nabízí při sledování některého z dílů (a vážných dialogů, monologů v něm), si tak Rocky, resp. Stallone ani nezaslouží. Sentiment a patos odpovídá psychologii hlavního hrdiny  upřímný.¹³

Různé tváře odlitku

Již byla řeč o dvojpólovosti obsahové i formální, nyní se zaměřím na to  konkrétně určovala ráz a podobu hlavního hrdiny (a filmu) v rámci každého dílu zvlášť.

Rocky z roku 1976 se nesl v duchu komorního dramatu ze sportovního prostředí. V žádném případě nelze hovořit o žánru akčního filmu. První díl se dotýká spíše melodramatu, ale jen velmi zlehka. Rocky Balboa zatím ještě není nositelem masky hrdiny. Film se zaobírá především jeho ne-sílou, než sílou. Soubojem se sebou samým, se svým stínem, minulostí, podstatou Nikoho. Rocky však není ani tolik boxerem jako spíše mužem ž zkrátka jen neumí nic jiného. Boj v ringu je mu předurčen, čemuž se Balboa de facto brání – je zamilovaný do Adrian, řeší problémy lidí z ulice (aby nedopadli jako on). Vydělává si coby „tvrdá ruka“ Tonyho Gazza (vymáhá dluhy). Jeho tělesná síla není projevem hrdiny  ji pouze využívá  měl co jíst. Až možnost utkat se s mistrem světa Apollo Creedem posouvá postavu do další polohy – stává se nositelem poselství  i obyčejný člověk může něco dokázat, může překonat nepřízeň života. Jeho vítězství (ve skutečnosti zápas nevyhrál, „jen“ vydržel boxovat proti Creedovi všech patnáct kol a byl poražen technickým K.O.) není vítězstvím tělesné síly, nýbrž vnitřní vůle. Z Rockyho se na konci snímku stává nositel naděje.

V následujícím díle ý si o tři roky později režíroval sám Stallone, sledujeme to  následovalo po úspěchu jeho utkání. Rocky již dál neboxuje, neboť mu hrozí  by mohl oslepnout. Ožení se s Adrian, za vydělaný honorář se přestěhují do lepšího domu. Rocky je novou hvězdou, z čehož se zdá  by se dalo čerpat na reklamách, avšak to pro něj skončí fiaskem. Rozhodne se najít si práci v kanceláři, ale jelikož má dokončené pouze základní vzdělání, musí se živit jinak. Má práci na jatkách, ale i o tu záhy přijde. Zůstává bez financí  žena je těhotná, přesto se vrací do práce. Z Rockyho se stane uklízeč v tělocvičně, v níž kdysi trénoval. A v tu dobu přichází výzva Apolla ý se nehodlá smířit s tím  italského hřebce (a také nulu) neporazil. Chce dokázat světu (ale i sám sobě)  je mistrem světa. Rocky je v opačné pozici, než v prvním díle. Nyní po boxu touží – nejen kvůli penězům, ale i proto, neboť si uvědomuje  box je opravdu jediné  dokáže. Film končí zápasem ý tentokrát Rocky vyhraje. V Rocky II hlavní hrdina v samotném závěru zdůrazňuje to  řekl předchozí snímek. Existence pokračování však není zbytečná ž přináší pohled do světa po zápase (z první dílu), snaží se podívat na život boxera ý je a není hvězdou, na jeho váhání, zda se přiklonit k obyčejnému životu, nebo možnosti být ještě lepším.

Hned úvodní střihová sekvence ve třetím díle předznamenává nejen posun formální (filmový jazyk), ale také obsahový. Stallone o své postavě řekl již dost na to  si mohl dovolit tentokrát rozehrát partii, v níž hrdina přestává být ten, kdo „bojuje s námi“ – za naše nesplněné sny. Tentokrát je mu skutečným nepřítelem boxer. V ringu nyní nic neřeší, nehledá, nedokazuje. Pouze bojuje.¹⁴ V Rocky III je hlavnímu hrdinovi postavena socha od města Philadelphie ž Rockyho mytizuje a přetváří jej z dramatické osoby v akčního hrdinu. Socha současně reflektuje divácký zájem o italského hřebce, působí jako zcizovací prvek (dává najevo  Rocky je hrdina – nejen pro lidi ve filmu, ale i mimo něj) a divákovi tak Balbou oddaluje.

Tato tendence vyvrcholí ve čtvrtém díle. Nyní již z Rockyho není ten, kdo „bojuje s námi“, ale ten, kdo „bojuje za nás“. Stallone film natáčí v období své největší slávy, v období „typicky akčním“. Z Ramba vytváří hrdinu ý skrývá pod povrchem z akční podívané politické souvislosti. A totéž promítá i do boxera Rockyho ž se utkává s Rusem Ivanem Dragem.¹⁵

Většinou značně negativně přijímaný pátý díl dle mého názoru byl stéblem pro tonoucího Stalloneho i Rockyho. K režii se vrátil John G. Avildsen a spolu se Sylvestrem Stallonem se pokusil o návrat k původní poetice (tedy k prvnímu dílu). Žádný zápas v ringu se již nekoná, Rocky řeší především vztahy rodinné. Obléká si opět svoji koženou bundu a nasazuje starý klobouk, filmařský styl se umírňuje, stává se znovu syrovějším, „špinavějším“. Pátý díl by byl vhodným zakončením celé série, avšak nyní se Stallone k své oblíbené postavě vrátil a zakončil sérii de facto podruhé.

Rocky Balboa nenese ve svém názvu číslici VI  by se logicky nabízelo. Již toto rozhodnutí dokazuje  šestý díl, natočený v roce 2006  tečkou za dlouhým obdobím Stallonova života  spojení s filmovým alter egem Rocky Balboou. Jsou na místě otázky, do jaké míry bylo nutné  se k sérii Stallone vracel, ale v podstatě lze na jeho rozhodnutí najít jednoduché vysvětlení é lze pochopit. Stejně jako Rocky neustále končil a znovu bojoval, padal a znovu vstával, chtěl totéž i jeho tvůrce. Posledním velkým filmem pro něj byl Cliffhanger¹⁶ z roku 1993, Stallone chtěl dokázat divákům, a jistě i sám sobě  dokáže znovu bojovat.¹⁷

Rocky Balboa je více než co jiného osobním filmem Sylvestra Stalloneho. Je prodchnut skrz naskrz melancholii postavy/tvůrce po dobách svých začátků, po prostředí, z něhož přišel. Svým soustředěním se na především první díl (v rámci letmých flashbacků, retrospektiv) eliminuje tu část Rockyho á dominovala v Rocky III a IV, tu akční, hrdinskou. Socha už na prostranství nestojí, mýtus se opět polidšťuje. Jestliže někomu vadila ona přemíra sentimentu a patosu v předešlých dílech, nebude moci ten nejnovější vystát. Rocky Balboa je pomalu tekoucí řekou nostalgie, zlehka obrací každý kámen vzpomínky v dlani. Hodně se zde mluví vážně o vážných věcech. Film není pro Stalloneho vítězstvím, ale stejně jako Rocky ý vydržel všechna kola bojovat, není prohrou. Je důstojným ukončením série.

Část II. – Budu vám vyprávět…

Výstavba příběhu

Ze série se nejvíce vydělují první a poslední díl¹⁹ aby se tak docílilo větší autenticity a sepjetí s hlavním hrdinou. Zápas v šestém díle byl natáčen digitální kamerou, box byl nasnímán tak  by jej diváci sledovali na televizních obrazovkách (včetně loga televizní stanice, časomíra…). Navíc byly však použity i záběry černobílé, zvýrazňující jen důležité barvy. Sekvence zápasu je podle mne tím nejslabším článkem posledního snímku, neboť přímo kontrastuje s jeho celkovou atmosférou. Zápas by sám o sobě byl natočen řemeslně zručně, dynamicky, ale chybí mu vnitřní emocionální náboj ý předcházející souboje vždy měly – forma zde byla na úkor sdělení. Je to škoda, neboť tím Rocky Balboa ztrácí a finále není tolik vygradováno  by se patřilo.

Každý „oddíl“ příběhu je i podobně natočen (a také zabírá přibližně stejnou dobu). Samotný film začíná fanfárami²⁰ a velkými titulky „ROCKY“ é se pomalu posouvají zprava doleva. Sekvence tréninku těmito fanfárami také začíná  složena z podobných motivů (jako třeba běh, prostřihy s tréninkem soupeře) a končí vyběhnutím po velkých schodech na plac před Muzeem umění a skákáním do výšky se vztyčenými pažemi – obraz se pak zmrazí. Podobné shody vykazují scény boxerských zápasů é jsou nejprve snímány jakoby v reálném čase  za doprovodu melodie „Going the Distance“ následoval sestříhaný průběh souboje (do obrazu se prolínají čísla ubíhajících kol zápasu)  filmový čas posledního kola odpovídal reálnému (tedy 3 minuty). Filmy končí (kromě posledního dílu) opět zamrzlým záběrem na dobitou a šťastnou tvář Rockyho, v pátém díle děj pokračuje i po zápase, ale také končí zamrznutím.

Sám či mezi druhými

Při sledování celé série najednou (tedy jednotlivých dílů v těsném odstupu za sebou) jsem si uvědomil (či spíše pocítil)  Rocky daleko lépe funguje jako série, než jako jednotlivé díly samy o sobě. Osamoceně působí snímky nedotaženě, nedostatečně psychologizovaně, bez vnitřního pnutí, o němž neustále Rocky mluví. Ba dokonce i legračně. Tyto nešvary se minimalizují, když sledujete cestu italského hřebce díl od dílu v co možná nejužším časovém období. Motivace jednání (nejen ústřední postavy) jsou hmatatelnější, ironický úsměšek je jen občasný a chvilkový. O celistvosti atmosféry ani nemluvě. Fakt  filmová série působí spíše jako šestidílný seriál, podporuje i dějová návaznost či formální propojení dílů tím  konec jednoho se shoduje se začátkem dalšího dílu.

Kdyby ve mne zanechal šestý díl o italském hřebci rozpačitější dojmy či zklamání, pravděpodobně bych se neodhodlal podívat se na Rockyho komplexněji a místo tohoto článku by vznikla pouze krátká recenze. Nešlo mi o analýzu samotného filmu Rocky Balboa, neboť šestý díl v sobě nemá potenciál samostatného filmového díla. Není jen kompilací hudebních motivů celé série, ale i shrnutím pocitů a emocí z předešlých dílů. Rocky Balboa není dle mne oživením (vzkříšením) mrtvého filmového hrdiny, nýbrž čistě nostalgickým ohlédnutím. Nechybí mu patos ani sentiment, ale v jeho čisté, příjemně upřímné, formě.

• Rocky (Rocky), r.: John G. Avildsen, USA, 1976, 119 min
• Rocky II (Rocky II), r.: Sylvester Stallone, USA, 1979, 119 min
• Rocky III (Rocky III), r.: Sylvester Stallone, USA, 1982, 99 min
• Rocky IV (Rocky IV), r.: Sylvester Stallone, USA, 1985, 91 min
• Rocky V (Rocky V), r.: John G. Avildsen, USA, 1990, 104 min
• Rocky Balboa (Rocky Balboa), r.: Sylvester Stallone, USA, 2006, 102 min

Základní odkazy:

• o filmových postavách:
  • Rocky Balboa
  • Apollo Creed
  • Ivan Drago
  • Mickey Goldmill
• jednotlivých filmech a sérii:
  • Rocky
  • Rocky II
  • Rocky III
  • Rocky IV
  • Rocky V
  • Rocky Balboa
  • Rocky
  • Total Rocky
• další:
  • ukázky ze scénáře
  • fotogalerie
  • tiskové zprávy, přehled recenzí, technický údajů
  • o Stalloneho (reps. Rockyho) vztahu k víře