Film A Clockwork Orange (Mechanický pomeranč) již podnítil desítky rozličných interpretací. Jak vidíte svůj film vy?
Ústřední myšlenka filmu měla co do činění s otázkou svobodné vůle. Ztrácíme naši lidskost, když jsme připraveni o možnost volby mezi dobrem a zlem? Stáváme se titul filmu navrhuje, mechanickými pomeranči? Nedávné experimenty s otužováním a kontrolou mysli, prováděné na dobrovolnících z řad amerických vězňů, vyňaly tuto otázku jednou provždy z oblasti sci-fi. Zároveň si myslím dramatický účinek filmu je zejména zásluhou výjimečného charakteru Alexe, tak jak si ho vymyslel Anthony Burgess ve svém skvělém a originálním románu. Aaron Stern, bývalý šéf hodnotící komise MPAA (Motion Picture Association of America) a zároveň praktikující psychiatr, tvrdí Alex reprezentuje podvědomí, člověka v jeho přirozeném stavu. Poté absolvoval léčbu Ludovico, byl civilizován. A nemoc á následovala, může být vnímána jako neuróza způsobená lidskou společností.
Vězeňský kaplan je centrální postavou filmu.
Ačkoliv je částečně kryt maskou satiry, vězeňský kaplan ého hraje Godfrey Quinley morálním hlasem filmu. Zpochybňuje (zkouší) bezcitný oportunismus státu uskutečňováním jeho programu nápravy zločinců skrze mentální formování. Godfrey ve svém výkonu dosáhl křehké rovnováhy mezi komickou image postavy a nutností vyjádřit důležité ideje.
Na politické úrovni nám závěr filmu ukazuje spojení mezi chuligánem a úřady.
Vláda se nakonec rozhodne zaměstnat nejkrutější a nejnásilnější členy společnosti kontrolovali všechny ostatní – ne tak docela nová či nevyzkoušená idea. V tomto smyslu Alexova poslední replika („Byl jsem zcela vyléčen!“) může být vnímána ve stejném světle jako poslední výrok doktora Strangelove („Mein Führer, já mohu chodit!“). Zdá se poslední obraz Alexe dítěte krmeného lžičkou zkorumpované, totalitní společnosti, a znovuzrození doktora Strangelove po jeho zázračném uzdravení se z paralyzující nemoci, výborně funguje jak po stránce dramatické, tak po stránce ideové.
Pobavilo mě mnozí kritici vnímali společnost v tomto filmu jako komunistickou, ačkoliv k tomu není žádný důvod.
Ministr, představovaný Anthony Sharpem jednoznačně figura Pravice. Spisovatel (Patrick Magee) je šílený zastánce Levice. „Obyčejní lidé musejí být vedeni, řízeni a tlačeni!“ supí do telefonu. „Prodají svou svobodu za jednodušší život!“
Ale to mohou být stejně tak slova fašisty.
Samozřejmě. Liší se pouze v dogmatech. Jejich způsoby a cíle jsou těžko rozlišitelné.
Nakládáte s násilím tak se zdáte od něho distancovat, vzdálit.
Pokud se to tak jeví, může to být způsobeno tím film i kniha jsou vyprávěny Alexem a vše se stalo pozorováno jeho očima. Jelikož má svůj velmi specifický způsob nazírání na vlastní činy, tak to může vyvolat nějaký dojem distancování se od násilí. Někteří lidé prohlásili to učinilo násilí přitažlivým. Myslím tento pohled je naprosto nesprávný.
Cat Lady byla v knize mnohem starší. Proč jste změnil její věk?
Její postava naplňuje všechny záměry é s ní byly spojeny v knize, ale já si myslím je ve filmu možná malinko zajímavější. Je mladší, to je pravda, ale pořád je stejně nesympatická a pošetile agresivní.
Rovněž jste vynechal vraždu Alex spáchal ve vězení.
To souviselo s délkou filmu. Film je i tak dvě hodiny a sedmnáct minut dlouhý a tato scéna se nám nejevila jako nezbytně nutná.
Alex rovněž není ve filmu teenager.
Není snadné ve filmu rozpoznat věk Malcolma McDowella – a on byl bez jakékoliv pochybnosti nejlepším hercem pro tuto roli. Mohlo by to být hezčí, kdyby Malcolmovi bylo sedmnáct, ale jiný sedmnáctiletý herec bez Malcolmova výjimečného talentu by lepší nebyl.
Vězení je v celém filmu tak nějak nejpřijatelnější místo. A dozorce, typicky britská figura příjemnější, než mnohé jiné postavy ve filmu.
Dozorce, představovaný nedávno zesnulým Michaelem Batesem, představuje zastaralého služebníka nových rozkazů. Velmi ztěžka se vyrovnává s problémy kolem sebe. Nerozumí ani kriminálníkům, ani reformátorům. Přes všechen svůj křik a výhrůžky je mnohem menší ničema, než jeho sofistikovaní páni.
Ve vašich filmech je stát horší než zločinci, ale vědci jsou horší než stát.
Takto bych to nestavěl. Moderní věda se zdá být velmi nebezpečná že nám dává moc zničit sebe samé, pokud se s ní nenaučíme zacházet. Na druhou stranu je směšné vinit vědu z jejích objevů. A v žádném případě nemůžeme vědu kontrolovat. Kdo by to také dělal? Politici rozhodně nejsou kvalifikovaní pro činění nezbytně technických rozhodnutí. Před prvním atomovými testy v Los Alamos protestovala proti zkouškám malá skupina fyziků, pracujících na projektu že si mysleli výbuch může vyvolat řetězovou reakci á zničí celou planetu. Ale většina fyziků s nimi nesouhlasila a doporučila uskutečnění testů. Rozhodnutí ignorovat toto strašlivé varování a pokračovat v testech učinili politikové a vojáci, kteří rozhodně nemohli rozumět fyzikům ani jedné ze skupin. Řeknete si přece pokud sebenepatrnější část těch fyziků tvrdila hrozí zánik planety, tak jen šílenec by se v takovém případě rozhodl pokračovat v testech. Skutečnost naše planeta stále existuje, nikterak nemění dojem z ohromujícího rozhodnutí é bylo tenkrát učiněno.
Pokračování příště
Přeložil Vítek Peřina