Dne 25. března odešel v nedožitých devadesáti letech Richard Fleischer, všestranně zaměřený tvůrce a veterán americké kinematografie ý snad nepohrdl žádným filmovým žánrem. Jako vyznavač napínavých příběhů si získal oblibu u několika generací diváků a fanoušků a vydobyl si také označení žánrového režiséra.
Ve filmu začínal syn slavného animátora jako autor krátkých dokumentů s rozmanitou tématikou. Prvním z nich byl projekt věnovaný charitativní činnosti v USA Memo for Joe (1944). Vedle této produkce natáčel Fleischer v letech 1945-1948 sérii krátkých komediálních skečů pod souhrnným názvem Flicker Flashbacks é v mnohém vycházely z němých amerických grotesek.
V roce 1946 debutoval dramatem Child of Divorce, průnikem do životů dětí pocházejících z rozvedených manželství. Tématice dětí a mladých lidí se věnoval také v následujícím snímku Banjo (1947), zobrazujícím vztah mezi dívkou a jejím psem. So This Is New York (1948) představoval odbočení do žánru retro komedie z období 30. let o cynickém sebepozorování hlasatele jedné newyorské rozhlasové stanice.
Na přelomu 40. a 50. let natočil pro studio RKO v B produkci několik mysteriózně pojatých filmů noir é zároveň zachycují rychlé společenské proměny soudobé Ameriky. Prvním z nich byl Bodyguard (1948), odehrávající se v prostředí newyorského policejního aparátu. Oblíbený filmařský aspekt procitnutí z kómatu do obvinění z nejasného zločinu vykreslil ve snímku The Clay Pigeon (1949). Následovaly další témata jako posedlost policisty při stíhání tajemného sériového vraha zabíjejícího za deštivých nocí ve Follow Me Quietly (1949), precizně naplánovaná loupež jako pokus o dokonalý zločin v Armored Car Robbery (1950), láska na útěku v His Kind of Woman (1951) nebo žena v ohrožení – v tomto případě gangsterů v The Narrow Margin (1952). Jediným noirem natočeným pro Contemporary Productions Inc. zůstává snímek Trapped (1949), vykreslující na politickém pozadí stíhání padělatelů peněz tajnými agenty ministerstva financí.
Vedle této produkce se Fleischer zaměřoval také na kriminální dramata a thrillery. Na pomezí obou uvedených žánrů se pohybuje pohled na problematiku zločinnosti soudobé mládeže v soudním dramatu s jasně humanistickým poselstvím Nátlak (1959). V krimi Crack in the Mirror (1960) sleduje motiv vraždy v komplikovaném případu dvou milostných trojúhelníků. K proslulým Fleischerovým dílům patří thriller Bostonský škrtič (1968), zachycující podle skutečné události jednu epizodu z kriminální kroniky USA – kauzu psychopatického sériového vraha žen. Fleischer zde zajímavě pracuje s technikou paralelního střihu, přičemž má divák možnost sledovat jednotlivé události v několika rovinách najednou. S podobnou postavou skutečného patologického masového vraha se setkáváme i v dalším, tentokrát retro thrilleru 10 Rillington Place (1971), zasazeném do Anglie 40. let. Po Johnu Hustonovi převzal režii akčního krimi dramatu The Last Run (1971) o útěku gangstera z vězení do Portugalska. Policejní snímek The New Centurions (1972) spadá do soudobé vlny politických thrillerů odhalujících zákulisní machinace policejního aparátu. Fleischer se zaměřuje spíše na vykreslení policejního prostředí, pouliční zákony Los Angeles a zejména na ústřední postavu policejního rekruta prožívajícího konflikt se svým zkušeným protějškem – ostříleným veteránem. Do soukolí mafie je situován Šéf je mrtvý (1974), zobrazující příznačné atributy gangsterských filmů – krevní mstu a válku gangů. Za neo-noir bývá označován Mr. Majestyk (1974), akční drama o štvanici vyprovokované válečným veteránem z Vietnamu.
Mezi různě zaměřenými filmy nalezneme ve Fleischerově filmografii také několik westernů. Moderní western Arena (1953), natočený v 3D stereoskopickém systému realisticky pojatým obrazem z prostředí rodeo show. Na pozadí této zábavy vykresluje tvůrce melodramatický příběh hvězdy rodea, arogantního a bezohledného individua. Akční snímek Bandido (1956) o najatých žoldnéřích situoval režisér do později atraktivního období novodobých dějin – mexické revoluce. Pro film použil Fleischer opět v té době převratný systém Cinemascope. Prolínání akčních a dramatických prvků je příznačné pro další western These Thousand Hills (1959), podávající obraz ze života kovbojů. K žánru se filmař vrátil až v 70. letech, kdy natočil pod vlivem formování nového Hollywoodu snímek Spikesova banda (1974), zachycující společnost teenagerských psanců, vedenou zkušeným pistolníkem Západu.
Světovou proslulost přinesly tomuto představiteli staré školy zejména dobrodružné a historické snímky jako přepis Verneova vědeckofantastického románu 20 000 mil pod mořem (1954), výpravný kostýmní velkofilm The Vikings (1958), biblická epopej o gladiátorovi, místo něhož zemřel Kristus Barabáš (1962), historické melodrama z prostředí jihoamerických černošských otroků Madingo (1975) nebo pohádkový rodinný příběh podle stejnojmenné Twainovy předlohy Princ a chuďas (1977). K fantastickým námětům se více přiklonil začátkem 80. let: Conan ničitel (1984), Rudá Sonja (1985) či horor Amityville 3-D (1983). Mnohé z uvedených projektů realizoval Fleischer v místních evropských kinematografiích (Anglie, Francie, Itálie, Německo) nebo v nadnárodních koprodukcích.
Pestrou tvorbu pak doplňují biografické snímky, věnované známým politickým a uměleckým osobnostem světa („Che“ Guevara v Che (1969) nebo Sarah Bernhardotová v Neuvěřitelné Sarah (1976)), válečná dramata Between Heaven and Hell (1956) a Tora! Tora! Tora! (1970), sci-fi Fantastická cesta (1966), Soylent Green (1973) a Call from Space (1989) nebo sportovní snímek z boxerského prostředí Tough Enough (1982).
Odlišnou polohu naopak představují „lehčí“ komedie natočené v několikaletých odstupech mezi jednotlivými žánrovými filmy: The Happy Time (1952), The Big Gamble (1961) nebo Million Dollar Mystery (1987) – a muzikály Make Mine Laughs (1949), Pan doktor a jeho zvířátka (1967) a po Curtizovi druhý stejnojmenný remake Croslandova The Jazz Singer (1980).
Jak dokládá tento stručný profil, ubíral se Fleischer mnoha rozličnými cestami. Přestoupil z B produkce 40. a 50. let do nákladnějších projektů, odkud se opět počátkem 80. let občas vrátil k nízkorozpočtové produkci nezávislého typu. Byl příliš řemeslníkem na to po sobě zanechal nezpochybnitelný odkaz. Přesto v množství jeho zakázek sem tam zazáří malý drahokam – The Narrow Margin, Nátlak, Soylent Green – nebo další é čekají na své objevení.