V dubnu uplyne přesně patnáct let od smrti režiséra (ale též producenta a příležitostného herce) Dona Siegela. Připomeňme si na několika řádcích tohoto nepříliš doceněného tvůrce ého jedni nazývali pouhým řemeslníkem, ale druzí ho dodnes vnímají coby výsostného umělce – auteura.
Nástup 60. let znamenal pro evropskou kinematografii expanzi mnoha komerčních proudů é často vycházely z úspěchu a statutu popularity anglo-amerického filmu. Vedle westernu, hororu a akčního filmu se soustřeďovalo těžiště zájmu filmařů také na kriminální, špionážní a mysteriózní film včetně jejich vzájemných kombinací, pro které bývají mnohdy obtížně zařaditelné do jednoho určitého žánru.
Dne 25. března odešel v nedožitých devadesáti letech Richard Fleischer, všestranně zaměřený tvůrce a veterán americké kinematografie ý snad nepohrdl žádným filmovým žánrem. Jako vyznavač napínavých příběhů si získal oblibu u několika generací diváků a fanoušků a vydobyl si také označení žánrového režiséra.
21. část – Kubrick a fantastično (2001: Vesmírná odysea)Síla filmu 2001 tkví v tom konfrontuje naši civilizaci s jinou, aniž by se přitom vytratilo tajemství Setkání. Černý monolit se objeví jednak coby hrozba coby znamení naděje ve čtyřech rozhodujících momentech lidské evoluce.
Rozhovor s Janem ŠvankmajeremPodle mě jediným smyslem umění (má-li vůbec jaký) to má člověka osvobozovat. Jestliže surrealisté ve třicátých letech přišli s heslem „Změnit svět (Marx), proměnit život (Rimbaud)“, pak šlo skutečně o převratný názor na umění (a to i v rámci tehdejší umělecké avantgardy).
Film vyjadřuje mou filosofii. Vždy jsem velmi věřil ve štěstí. Domnívám se lidé odmítají připustit štěstí hraje v našem životě nesmírnou roli, především proto to znamená mnoho v našem životě je mimo naší kontrolu.
Takže jednak – nemyslím si násilí v mých filmech je bezúčelné. Když máte ve filmu jako Dirty Harry postavu policajta ý je na stopě psychopatickému zabijákovi, napětí mezi nimi nutně ústí v násilí.
Match Point Woodyho AllenaOpustiv Manhattan, osvobodil se Woody Allen od břímě humoru a natočil ostrý a chladný film, ve kterém už skepse není omlouvána úsměvem.
Snídaně na Plutu Neila Jordana Neil Jordan si ve svém zatím posledním snímku vytyčil náročnou cestu pohrávání si s ne vždy neslučitelnými póly vážnosti, humoru a lehké, dobromyslné ironie, a obratně, bez zřetelného zaváhání dorazil úspěšně do cíle.
Syriana Stephena GarghanaFilm Syriana nejenom nabízí zpracování ožehavého politického tématu, plejádu slavných jmen, ale i poměrně avantgardní přístup ke střihu.
Kolekce Sam Peckinpah, kolekce Greta Garbo, Mrtvá nevěsta Tima Burtona, Stalker, Grizzly Man, Valérie a týden divů
Musím se přiznat, že poslední dobou mi pravidelně unikají v kině filmy, na které jsem si naplánoval svou účast. Nevím, čím to je, ale v žádném případě nehodlám o tom rozvíjet zapeklité úvahy; ostatně úvodníků se subjektivní fokalizací a ve formě subjektivního vyprávění je v českých časopisech více než dost. Pootočme „šroubem“ narativního mechanismu, mám-li (takto subjektivně naposled) nešikovně parafrázovat Henryho Jamese. Jeden z mých velmi dobrých přátel říká, že v záplavě těch laškovně se usmívajících tváří mladých adeptů filmového umění, objevujících se na plakátech, v časopisech a v televizi, ztrácí chuť zajít do kina, stejně to prý kolem něho jen tak prosviští, tak proč za to ještě platit. Usedl tedy k počítači a opět si pustil Mulholland Drive Davida Lynche; jak se prý dá krásně spojit paranoidní vyprávění příběhu s vizuální dokonalostí. Náš přítel má pravděpodobně pravdu, i jemu vadí matná záře naolejovaných obličejů, odrážející se na hladině jako Narcisova tvář. Aliquando bonus dormitat Homerus, řeklo by se vzdělaně a s nadsázkou. Na druhou stranu mu ale vadí ty neustálé vzdechy nespokojených inkoustových úst – převážně v odbornějších filmových kruzích. Tak co si vybrat?
Vy, čtenáři časopisu Fantom, snad podobnými ambivalentními stavy netrpíte. Dostává se vám totiž před oči či do rukou dubnové číslo, které je opět složeno z pohledů na některé tvůrce filmového světa (např. Don Siegel nebo Richard Fleischer), z několika recenzí na „onen svět“ (např. Allenův Match Point nebo Jordanova Snídaně na Plutu), ze dvou pokračování úvah o filmu (Francouzské krimi II a do dálky se vinoucí překlad knihy Kubrick Michela Cimenta). Nabízíme vám také rozhovor s Janem Švankmajerem, primárně realizovaný pro brněnský literární časopis Host, ve kterém se můžete dozvědět něco o oné Narcisově tváři přebývající v prostoru českého filmového trhu. Pěkný duben a mor na účastníky zájezdu do krajin vyprahlé touhy naivního českého diváka.