Jerry Schatzberg – neprávem pozapomenutý filmař. Solitér. Nepatří do žádné oblíbené skupiny nastupující americké generace 70. let – Cormanových hippies (Fonda, Hopper), kalifornských plážových hochů (lidé kolem Boba Rafelsona), newyorských intelektuálů (De Palma, Scorsese) či naivních hračičkářů (Spielberg, Lucas). Nikdy nebudou jeho filmy vydělávat tolik se stal vlivným mužem Hollywoodu. Přesto málokdo dokázal vystihnout atmosféru doby jako on.
Ještě předtím, než usedl za filmovou kameru, udělal si jméno jako fotograf. Jeho módní fotografie pro časopisy Vogue, Esquire či Life, stejně jako všední portréty uměleckých osobností (Warhol, Dylan, Coppola, Forman) ho řadí mezi přední fotografy 60. let, avšak svým černobílým minimalismem se ostře vymykají tehdejší všeobecné křiklavosti barev. Stejně tak jeho filmy nejsou poplatné trendům a zachovávají si svůj nezaměnitelný ráz. Schatzberg v nich navíc otevírá témata á zajímají především jeho samotného. Důkazem je už jeho debut z roku 1970 Žena s tajenkou ý pojednává o ústupu ze slávy známé modelky. Schatzberg tento příběh vytvořil na základě zkušeností Anne Saint Marie sám fotografoval.
Následující Panika v Needle Parku (1971) dokumentuje blízký vztah k New Yorku tohoto rodáka z Bronxu. S fotografickou pečlivostí jsou zachycovány stavby, předměty a hlavně lidé velkoměsta. Needle Park je přezdívka feťáků pro Sherman Square na rohu Broadway a 73. ulice é je místem jejich schůzek. Jedním z nich je Bobby (Al Pacino) ý začíná žit s mladou dívkou Helen (Kitty Winn). Jejich vztah prochází díky heroinové závislosti řadou zkoušek: od problémů s policií á na politickou předvolební objednávku inscenuje „paniku“ – vyčištění města od drog způsobující hromadné absťáky, přes Heleninu prostituci až po vzájemnou zradu. Schatzberg odmítá jakoukoli heroizaci, či naopak démonizaci svých postav. Dokonce policisté jsou zobrazeni jako reálné bytosti s konkrétní motivací, bez umělé žánrové schematizace. Režie si nelibuje v dobových avantgardních finesách typu jump-cutu, asociativního střihu, rychlého zoomu či zpomaleného záběru – zarážející přesvědčivost snímku vyplývá z trpělivosti, s jakou kamera portrétuje tváře, těla a gesta protagonistů. Schatzbergův obraz v souměrných kompozicích zachycuje krásu i hrůzu života na ulici; mladistvá svoboda je tvrdě zaplacena sebedestrukcí. Akt „neporušeného“ mladého těla ze začátku filmu se v průběhu děje mění v záznam tělesného ponížení. Paradokumentární sekvence konzumace drog střídá herecky detailně odstíněné ztvárnění abstinenčních příznaků. Na Schatzbergově objevu Al Pacina se později přiživili jiní.
Po Panice v Needle Parku pokračoval Jerry Schatzberg dál ve svých malých portrétech antihrdinů, ve kterých dal prostor řadě později velebených hollywoodských herců: Genu Hackmanovi ve Strašákovi, Meryl Streepové ve Svedení Joea Tynana, Demi Moorové v Žádné maličkosti, Morganu Freemanovi v Chytrákovi. Jeho zatím posledním filmem je The Day the Ponies Come Back z roku 2000.
