Dvacáté číslo Fantomu se stalo i prvním Speciálem ý je věnován devadesátiletému výročí od narození Orsona Wellese a shodou okolností i dvacetiletému od jeho úmrtí. Cifry však nejsou podstatné, Wellese jsme si zvolili za cíl z jiného důvodu. Fantom se vždy snažil vybírat z plejády filmové historie oblasti u nás méně známé nebo vyloženě neznámé. Proč tedy učebnicový Welles?
Welles se stal ikonou, modelovým příkladem zneuznaného génia, „povinnou školní četbou“, přesto hrstka filmů se mu podařilo natočit, není příliš známa. V mnoha ohledech si sám podkopával nohy, když připodobňoval svůj život s notnou dávkou divadelního patosu k životní tragédii. Tento mýtus vrhl na jeho po-kaneovské filmy poněkud podezřelé světlo nepovedených dětí.
Fantom se tedy rozhodl vzít některé z Wellesových filmů, tedy thrillery na jedné straně a shakespearovské adaptace na té druhé, a snažil se Wellesovo dílo přehodnotit, možná lépe řečeno znovu oživit českému čtenáři že prohrabání se v zatuchlých koutech filmové historie může občas přinést klenoty nebývalého lesku. S mírem na srdci možno říci Wellesovo režisérské dílo nečítá film špatný nebo minimálně nezajímavý. Bohaté vizuální orgie mírněné Wellesovým géniem ý vždy věděl chce, působí na vnímavého diváka i dnes v době digitálních efektů. Snad se nám tedy podaří navnadit čtenáře touto hrstkou článků prvního Speciálu k jejich novému shlédnutí.
