Panoptikum Orsona Wellese
Data, události, klíčové scény
Labyrinty světa, umění a falše
Letmý pohled na některé aspekty původních námětů filmů Orsona Wellese10. října 1985, Hollywood. Uprostřed přípravy na natáčecí den umírá Orson Welles. Odchází „nepolušné dítě Hollywoodu“, osobnost ctěná i milovaná, proklínaná a nesmiřitelná.
Umění vyprávět
Nesmrtelný příběh Orsona WellesePříběh Orsona Wellese (v celé řadě možných konotací tohoto výrazu) žije dál, i když jeho původce se dávno ztratil v záhybech vlastního jazyka. A ten jediný dodnes máme.
Falstaff
Scéna bitvy u Shrewsbury ve Wellesově Falstaffovi je zlomovým okamžikem celého filmu.
Po stopách pana Arkadina
Confidential Report Orsona WelleseConfidential Report potvrzuje Wellesova génia zejména v tom i s minimálními prostředky dosáhl fascinujících obrazů.
Role Orsona Wellese ve vlastních filmech
Wellesovy role ve Wellesových filmech podle Wellesových scénářů mají překvapivě mnoho společného.
Orson Welles, režisér v rukou jiných režisérů
Orson Welles představuje podobný prototyp režiséra-herce jako John Huston. Stejně jako on vytvářel role ve svých vlastních filmech a zároveň v dílech jiných světových filmařů, ve kterých figuroval také jako vypravěč či komentátor příběhů.
Welles a Toland
Při natáčení Občana Kanea Welles nejenže povzbuzoval Tolanda k experimentování, on to evidentně vyžadoval.
Rozhovor s Orsonem Wellesem
To teď řeknu, se vám nebude líbit že lidi é obdivuju, nejsou příliš považováni za intelektuály kinematografie – v tom je celé to drama. Já mám rád De Sicu: vím vám působím bolest. A Johna Forda.
Editorial
Dvacáté číslo Fantomu se stalo i prvním Speciálem, který je věnován devadesátiletému výročí od narození Orsona Wellese a shodou okolností i dvacetiletému od jeho úmrtí. Cifry však nejsou podstatné, Wellese jsme si zvolili za cíl z jiného důvodu. Fantom se vždy snažil vybírat z plejády filmové historie oblasti u nás méně známé nebo vyloženě neznámé. Proč tedy učebnicový Welles?
Welles se stal ikonou, modelovým příkladem zneuznaného génia, „povinnou školní četbou“, přesto hrstka filmů, kterou se mu podařilo natočit, není příliš známa. V mnoha ohledech si sám podkopával nohy, když připodobňoval svůj život s notnou dávkou divadelního patosu k životní tragédii. Tento mýtus vrhl na jeho po-kaneovské filmy poněkud podezřelé světlo nepovedených dětí.
Fantom se tedy rozhodl vzít některé z Wellesových filmů, tedy thrillery na jedné straně a shakespearovské adaptace na té druhé, a snažil se Wellesovo dílo přehodnotit, možná lépe řečeno znovu oživit českému čtenáři, protože prohrabání se v zatuchlých koutech filmové historie může občas přinést klenoty nebývalého lesku. S mírem na srdci možno říci, že Wellesovo režisérské dílo nečítá film špatný nebo minimálně nezajímavý. Bohaté vizuální orgie mírněné Wellesovým géniem, který vždy věděl, co chce, působí na vnímavého diváka i dnes v době digitálních efektů. Snad se nám tedy podaří navnadit čtenáře touto hrstkou článků prvního Speciálu k jejich novému shlédnutí.
