Kritika

Kim Ki-dukův film 3-iron a společenské násilí viděné zase trochu jinak.

Mimořádně pracovitý a levně natáčející režisér Kim už sice stihl natočit další snímek (Luk), v české distribuci nicméně aktuálně běží jeho předposlední 3-iron.

Mladík Tae-suk na své motorce rozváží reklamní letáky. Kromě obživy mu tato činnost skýtá také informace o tom á rodina si vybírá svou schránku (je doma) a která ne. Tae-suk ale nekrade. V prázdných bytech jen přespává. Pohodlně se zabydlí a na oplátku za “pohostinnost” vypere špinavé prádlo, nebo zkusí spravit porouchanou domácí elektroniku. Za fasádami solidních korejských domácností se ale skrývají i nepříjemné, tajené skutečnosti. A tak se Tae-suk seznámí s týranou ženou jménem Sun-hwa. Jejich láska se, navzdory brutalitě a agresivitě é prostupují celou společnost, stává jemnější a neuchopitelnější.

Film je skvělý především pro schopnost vyjádřit křehkost obou zamilovaných a hloubku jejich citu. Ten se na první pohled se zdá být bizarní, snad dokonce asociální, ve skutečnosti je však esencí lásky. Lásky á nepotřebuje slov. Lži a neporozumění, věci a složité úmysly se do ní dobývají zvenčí. To  společnost hodnotí jako zločin (bytové vloupání), pro ně má opravdovou hloubku a podstata tohoto činu se odehrává na rovině pocitů lidí – prázdných, opuštěných domů. A protože materiální svět tlačí na oba milence stále drastičtěji, musí jejich city naučit překonávat všechny myslitelné překážky. Hrdinové přestávají být tělesní.

Trojka železo (3-iron) je číslem golfové hole. Potlačená agresivita žen se v tradiční maskulinní společnosti Koreje fyzicky vybíjela při pracích jako bylo praní na valše. (K tomu odkazuje scéna se Sun-hwa, peroucí ve sprše.) Agresivita bohatých mužů v moderní společnosti se vybíjí třeba při sportu. Údery golfovou holí (jindy baseballovou pálkou). Kim neobviňuje společnost jako celek, ale citlivě rozeznává různé projevy mezilidských vztahů. 3-iron ostatně není společensko-kritickým filmem. Spojuje postulované protipóly, abstrahuje od nedůležitého a míří ke srozumitelným symbolům nehmotných abstrakt a charakteristik. Říct  3-iron je filmem “o lásce” neznamená přistoupit na bezzubou propagační frázi - skutečnými signifié totiž u Kima nikdy nebyly příběhy nebo postavy ící často velmi nepravděpodobně a podivně.

3-iron je protipólem Pobřežní hlídky, Ostrova a dalších drsných Kimových filmů. Podobá se výborným korejským filmů z poslední doby, například Oáze (rež. Lee Chang-dong) nebo Půvabné dívce (rež. Lee Yoon-ki). Tyto intimní snímky z prostředí velkoměst slučují realistické zázemí s výraznou symbolikou a magičností, snímanou s neuvěřitelnou lehkostí, chtělo by se říct samozřejmostí. A 3-iron je také dokladem toho  proklamativně buddhistické Jaro, léto, podzim, zima... a jaro pro Kima nebylo jenom nepodstatnou odbočkou, ale že režisér má své jasně čitelné spirituální kořeny a kromě “krokodýlých slz” a drastického (sebe)ubližování je v něm taky pořádná dávka něhy. Směřuje za ní ve své filmařské kariéře čím dál tím víc.