
MFF dokumentárních filmů Jihlava, Seminář ruských film, Filmasia. Zlomené květiny, Toyen, Dějiny násilí.
40. ročník MFF Karlovy VaryKdyž zkoumám svou osobní karlovarskou bilanci, uvědomuji si za největší zážitky vděčím z valné části mladým filmařům ž rozhodně nebyl případ předchozích ročníků.
Britský režisér Michael Powell si v rozmezí 40. a 50. let vybudoval spolu se svým kolegou Emerichem Pressburgerem pověst na britské klima poměrně experimentálních tvůrců.
Podíváme-li se na seznam všech sedmnácti Polanského filmů, vyvstane hned několik postřehů - neuvěřitelná různorodost žánrů a témat, nevyrovnaná tvůrčí období nebo plejáda slavných jmen á se už v dalším snímku neobjeví.
Strašně rád spolupracuji s dobrými herci. Pokud si vzájemně důvěřujeme, pak navážeme tvořivý vztah. Takový báječný vztah se rozvinul mezi Scorsesem a Robertem De Nirem.
18.částJak jsme již viděli, Kubrick si osvojil řemeslo ve škole filmu noir (Killer´s Kiss, The Killing a dokonce i Lolita) a válečných filmů (Fear and Desire, Paths of Glory).
Příběh Marie a Juliena Jacquese RivettaPo dvouleté odmlce, před níž běžnou kinodistribucí v relativně rychlém sledu proběhla reprezentativní trojička filmů francouzského režiséra a mistra magické všednosti Jacquese Rivetta, se před širší veřejnost dostává i zatím poslední Rivettův režijní počin z roku 2003.
Země hojnosti a Nechoď klepat na dveře Wima WenderseV krátkém časovém rozmezí přicházejí do českých kin dva poslední hrané snímky Wima Wenderse – oba shodně natočené v a pojednávající o dnešních Spojených státech.
3-iron Kim Ki-dukaMimořádně pracovitý a levně natáčející režisér Kim už sice stihl natočit další snímek - Luk, v české distribuci nicméně aktuálně běží jeho předposlední 3-iron.
Eros Michelangela Antonioniho, Stevena Soderbergha a Wong Kar-WaieReklamní nápis na plakátu k filmu Eros říká: „Tři režiséři erotická vize.“ Tato teze není ani zdaleka pravdivá, neboť každá erotická vize je ve své podstatě jiná…
Štěstí Bohdana SlámyBohdan Sláma navázal na svůj celovečerní debut Divoké včely hereckým obsazením (Liška, Vilhelmová, Geislerová a další), zájmem o sociální dno společnosti i důrazem na práci s jednotlivými postavami příběhu.
Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště Vladimíra MorávkaPo příliš opatrné Nudě v Brně á svým konzervativním stylem dala vzpomenout na novou vlnu a vyvolala u mnohých přehnaně sentimentální chválu, přichází Vladimír Morávek s filmem ý více odpovídá jeho divadelní poetice – a tudíž dnešku.
Srdce je zrádná děvka Asie ArgentoČeská videodistribuce v poslední době rozšiřuje nabídku kin o několik nekonvenčních snímků z americké nezávislé produkce. Druhý celovečerní film Asie Argento Srdce je zrádná děvka se natáčel ve Spojených státech s účastí amerických herců a za finančního přispění evropských koproducentů.
Češi Rivettovi rozumějí. Alespoň se tak zdá z relativního množství jeho filmů uvedených v naší distribuci. Nelze se ještě příliš divit u klasik typu Célina a Julie si vyjely na lodi či Krásná hašteřilka, ani u divácky vstřícného a celosvětově přijímaného Kdo ví. Překvapivé je to zejména u jeho posledního snímku Příběh Marie a Juliena, který přece jen zůstal stranou všeobecného zájmu. Možná je to tím, že Rivette v něm opět pootevřel dveře zásvětních prostorů. Návratem k sérii Scény z paralelního života tak znovu ožívá sympatická radikálnost 70. let a odvaha jít neprošlapanými cestami, která je zároveň u dnešního Rivetta zpečetěna režijní suverenitou a lehkostí. Jistota stylu, která postrádá tápání začátečníka. Vzhledem k tomu, že film byl uveden jen v nemnoha zemích, patříme v tomto ohledu mezi filmařské velmoce.
A jakoby se distribuční kvalitě (na podzim nás čekají ještě Bellocchio, Cronenberg, Jarmusch a další) chtěla přiblížit i samotná domácí tvorba. Překvapením je nový film Bohdana Slámy Štěstí, jež se pokouší vymykat typickým českým schématům, a své pověsti nezkompromitovaného režiséra dostál také Vladimír Morávek Hrubešem a Marešem. Na Barrandově v české koprodukci vzniknul navíc Polanského Oliver Twist, jehož příběh režisérovi skýtal další příležitost k vykreslení odvrácených stránek v nás. Nejen tematické provázanosti celé Polanského tvorby je věnován zvláštní článek v rubrice Pohledy. V ní lze nalézt i podrobnou reflexi letošního povedeného ročníku festivalu v Karlových Varech z pera Milana Klepikova. Pravidelný čtenář Fantomu však bude patrně postrádat samostatné téma. Od letošního podzimu totiž časopis mírně mění svoji formu – klasické číslo zaměřené na aktuální dění včetně recenzí bude vycházet ob měsíc – střídané speciálním číslem, věnovaným konkrétnímu tématu. Doufáme, že se nám tímto podaří zefektivnit chod časopisu a dožijeme se alespoň druhého výročí fungování – když už ne kulatého jako v případě Michaela Powella.