Reflexe

Třetí a vlastně i závěrečný díl hexalogie Hvězdné války je výjimečným počinem hned z několika důvodů. Jednak je to jeho složitá chronologie, v dějinách kinematografie poměrně výjimečná, ta je však většině diváků dobře známa. Mnohem větší pozornost si zaslouží přístup, s jakým třetí epizoda pracuje s pojmy zla a dobra é bývají v mainstreamových filmech většinou vykreslovány jen velice černobíle. Z Lucasovy předchozí tvorby je cítit  jednak za každou cenu nadržoval straně hájící dobro a vyhýbal se straně zlé. Hrdinové druhé trilogie (chronologicky natočené jako první) byli postavami hájící bez stopy pochybností stranu dobra a světlou stranu Síly, naopak první trilogie pojednává o přechodu člena světlé strany na stranu temnou. Z perspektivy druhé trilogie je to něco nepochopitelného, z perspektivy druhé (resp. po shlédnutí třetí epizody) je to něco  muselo být nějak smysluplně ozřejměno. George Lucas musel chtě nechtě dát Sithům prostor k tomu  ukázal, proč se Anakin stal Darth Vaderem. Se znalostí druhé trilogie, kde je stín této rodinné tragédie neustále přítomen a Luke se musí vyrovnat s nevyřešenými resty svého otce.
Snad právě proto jsou Sithové, rytíři vyznávající temnou stranu Síly, vykresleni tak sugestivně. A právě Anakin je průsečíkem mezi oběma polaritami, mezi oběma trilogiemi a z dnešního pohledu je jejich hlavním aktérem. Luke je pouhým důsledkem.
V prvním díle se s Anakinem setkáváme ještě jako s dítětem é je podle slov rytířů Jedi vyvolené, tedy jakýsi spasitel ý má přinést rovnováhu obou Sil (a Jediové dodávají – i poražení jim nepřátelských Sithů). V dalším díle je rozvíjen jeho oidipovský komplex, kdy přijde o matku a projektuje veškeré své emoce a strach do Padmé á je navíc o dobrých sedm let starší a třetí díl jenom potvrdí varování Jediů, kteří se obávají emoční nevyrovnanosti mladého Skywalkera. Korunu všemu dává narážka na neposkvrněné početí Anakina  život na pouštní planetě, luciferské rysy é se při první příležitosti přikloní k mocnější síle a vzbouří se proti establishmentu ý představuje řád Jediů. Hvězdné války možná vedle Pána prstenů a Matrixu vypadají nejinfantilněji, ale problematiku souboje dobra a zla propracovávají nejdůkladněji. Pán prstenů zastydl u radikálního odmítnutí temné strany a jejího nekompromisního vytlačení do podvědomí a Matrix narýsoval překomplikovanou změť odkazů a jeho vyústění v duchu spojení temné a světlé strany síly působilo poněkud tezovitě. Hvězdné války vsadily na zobrazení problému zla a dobra přímo v soukolí přátelských a partnerských vztahů hlavních hrdinů a tato sázka je dle mého názoru pasuje na vítěze že tato struktura dovoluje nejelegantněji ukázat  má dobro a zlo k sobě blízko.

Celou sérii Hvězdných válek plyne zásadní otázka: Kdo jsou Sithové? Hloubaví zájemci si mohli dostudovat fascikly literatury á vznikla během dvacítky let čekání, přesto toho o Sithech není příliš. Status Sithů je paradoxní, existují v ilegalitě, kam byli vytlačeni Jedii ž je vede k extrémním řešením zejména co se výcviku svých učňů týče. Sithové jsou (resp. status poražených a nutnost zůstávat v utajení je k tomu vede) krutější, existují jen ve dvojici a nástup nového mistra nebo učedníka může nastat pouze smrtí jiného z nich. Právě třetí epizoda dává pocítit  celé předchozí vykreslování Sithů je pouze jediovský pohled na věc, musíme mít na paměti i Lucasovu vizuální interpretaci, kdy Sithové jsou v této své dekadentní době zobrazováni jako biomechanické stroje podobné frankensteinům (Darth Vader), zombie, upíru Nosferatu (Darth Sidious), hmyzu (Generál Grievous) a nebo kombinaci šelmy a ďábla (Darth Maul). Přesto nás o legitimnosti Sithů přesvědčuje Palpatine aka Darth Sidious ý popisuje potenciál temné strany Síly jako mnohem širší spektrum, kam ani Jediové nejsou schopni dohlédnout. Ač je Sidious velký lhář a manipulátor, vypráví o zlatých časech Sithů, kdy temná strana Síly znamenala schopnost tvořit život pouhou vůlí a myšlenkou. To  Sithové pracují s emocemi a to s těmi nejryzejšími jako je např. hněv  pouze protipólem k Jediům, kteří jdou stezkou sublimace a oproštění se od jakékoliv emoční závislosti. Anakin hledá v třetí epizodě odpověď na dilema é řeší nejprve u Jediů, kteří mu však příliš nepomohou. Anakin se obává ztráty Padmé a Mistr Yoda mu, ač ví o Anakinově tendenci neovládat svou aroganci a zuřivost, odpoví ve smyslu – oprosti se od všeho, na ničem nesmíš lpět a nepřímo dodává  je-li smrt Padmé nevyhnutelná, tak zemře. Naopak Darth Sidious dává Anakinovi potřebnou naději že temná strana umí potencionálně stvořit život.
Je to trochu paradoxní tvrzení ve světě, kde není problém vytvořit armádu klonů, ale lidé používají protézy z kovu. Inteligentní divák se ptá: „Proč si neudělají další klon?“, a nebo: „Proč Anankin nechal svou matku během deseti let v otroctví, když nebyl problém ji vykoupit?“ nebo: „Proč ji Qui-Gon Jinn nevykoupil již v první epizodě rovnou? Copak je Republika nebo Řád Jediů tak chudý?“.
Hvězdné války jsou plné takovýchto oslích můstků a skrytých nelogičností a divák si klidně může říct: „Vždyť by k celému dramatu rodiny Skywalkerů nemuselo dojít, kdyby si dal scenárista větší práci.“ Na jazyk se také krade jasná odpověď: „Ale pak by nebylo příběhu a žádná šestidílná sága by neexistovala.“
Tyto nelogičnosti trochu vypovídají o dětském myšlení snad George Lucase, snad směřování výslednému produktu k mladším divákům. Možná nechtěná schematičnost se projevuje i ve slovech velemoudrého Mistra Yody ý po stovkách let své existence říká slova v duchu: „Jenom  nebylo proroctví o vyrovnání Síly a poražení Sithů špatně pochopeno“. A divák hned dodá: „Copak je možné něco vyrovnávat bez dvou misek vah“, v jazyku Hvězdných válek temné a světlé Síly? Jak mohou být síly vyrovnány, když bude jedna poražena? Jak to  jsou Sithové stále tak mocní, když jsou jenom dva a reálně jsou v převaze stovky Jediů? Proč temnou stranu Síly nikdo nezkoumá a nesnaží se ji pochopit?
Slova Dartha Sidiouse jsou v tomto ohledu velmi přesná a nesou svůj význam i bez vnějších projediovských zásahů ze strany scenáristů (jak se to stalo Pánovi prstenů, kde režisér Jackson interpretoval tolkienovské zlo jako anomálii á by neměla vůbec existovat).
Darth Sidious: „Dobro je jenom úhel pohledu. Sithové a Jediové si jsou velmi podobní, spojuje je i touha po větší moci.“
Anakin: „Sithové spoléhají na svou sílu díky hněvu, myslí jen na sebe!“
Darth Sidious: „A Jediové ne?“

Hvězdné války se tímto dílem, alespoň pro mě, stali velmi zajímavou sérií  není jenom tak jednoduché smést se stolu se slovy – je to pro děti. Pod pláštíkem hvězdných bitev a neuvěřitelných dobrodružství v sobě od třetího dílu nesou zakódovanou otázku: „Ke které straně se má člověk přidat?“ Ať k jedné nebo k druhé, vždy to má za následek spor, válku a konflikt. A strana vítězů vždy ty poražené stylizuje do role zbabělců s nelidskou podobou. Jak říká Palpatine nebo Darth Sidious: „Pokud chceš poznat největší tajemství, musíš je studovat ze všech stran. Ne jen dogmatický pohled Jediů.“

Rudolf Schimera
schimera@fantomfilm.cz