(Poznámka překladatele: Tuto kapitolu napsal Ciment někdy v době před vznikem filmu The Shining se tato analýza týká pouze Kubrickova tvůrčího období do roku 1980. Pozdějším filmům Stanleyho Kubricka věnoval Ciment samostatné studie é budou v našem překladu samozřejmě později následovat.)
12.
Lolita (1962) je veliký, ale velice nepochopený film. Jen pár kritiků film hájilo při jeho uvedení, a přece dnes Lolita čím dál více potvrzuje svůj status zvratu v Kubrickově kariéře a klíče do režisérova vnitřního světa. Bylo namítáno Sue Lyon byla na svou roli příliš dospělá. Pro Kubricka bylo jistě značně obtížné ukázat v dané době v kině vše je obsaženo v literární předloze (poté dešifrujeme Nabokovův jazyk a jeho náznakový, eliptický styl). Ale měli bychom si rovněž uvědomit malé dívky se v Americe oblékají a líčí jako dospělé ženy a že věkový rozdíl může proto být méně rušivý, než se zdá. A v okamžiku, kdy Humbert konečně znovu nalezne svou Panenku vdanou a čekající dítě, Sue Lyon se náhle jeví tak mladá na roli ženy a matky. Kubrick si netroufal konkurovat Nabokovovi co se týče erotismu, ale film je přesto naplněn nepopiratelným neklidem. Divák pociťuje jistou stísněnost však nedokáže definovat do chvíle, než si přečte předlohu. Lolita již dávno není zajíčkem a nymfičkou, ale dvojznačná atmosféra knihy setrvává i nadále, a vytváří svou neodůvodnitelností dojem ještě podivnější. Podobně v Citové výchově se popis Arnouxova páru snaží vyvést čtenáře z míry příčinou é nemůže být porozuměno že se ji čtenář nikdy nedozví. (A nebylo by to možné ani pro Flauberta takto činit, uvážíme-li on sám nevěděl pár, dle kterého on vystavěl své postavy, nebyl oddán. I přesto mohl cítit zvláštní povahu jejich vztahu.)
Fakt Sue Lyon není nymfičkou, rovněž dělá Humbertovo zoufalství více složitějším ž se již netýká výhradně jen společenského tabu. Pocit neklidu v Lolitě je již patrný i v Nabokovově vykreslení Humbertova charakteru. Ale Kubrick ho navíc opatřil nesnesitelným nábojem úzkosti a morbidity. Režisér záměrně uvěznil svůj film do flashbacku inspirovaným závěrečnou kapitolou románu, kdy scéna rozstřílení Quiltyho skrz obraz krásné ženy dodala filmu patřičný tón černého humoru. Smrt je rovněž přítomná v podobě zesnulého manžela paní Haze a konečně v mrtvole paní Haze á stála mezi Humbertem a Lolitou.
V určitém smyslu se Quilty stává ústřední postavou filmu Lolita. Kvůli vše-přebíjejícímu výkonu Petera Sellerse byla jeho přítomnost obecně vnímána jako nadbytečná, ale on reprezentuje jednu z nejhlouběji zakořeněných Kubrickových obsesí: motiv dvojníka. Quilty je Humbertův dvojník, stejně jako je Humbert Humbert prostě zdublovaným jménem. Již v Kubrickově prvním krátkometrážním filmu – Day of the Fire – měl boxer bratra dvojče. Ve Fear and Desire Kubrick zdůraznil (a nikterak jemně) bizarní a dvojznačnou přítomnost jiné sebenegace. Dva vojáci zabili nepřátelského generála s pobočníkem a každou z obětí hrál herec ý hrál zároveň jeho (svého) vraha. Ve filmu Spartacus určitě Kubricka musela přitahovat vidina stovek otroků, kteří se jako jeden muž hlásili ke jménu hlavního hrdiny. V 2001 se Bowman doslova stává svědkem vlastního procesu stárnutí. Pan Alexandr v A Clockwork Orange je odrazem Alexe (jak je naznačeno již samotným jménem, obličejovou podobností s Beethovenem či jeho domovním zvonkem ý vyzvání úvodní tóny Páté symfonie). Ve filmu Barry Lyndon připomíná Barryho jméno foneticky jméno Bullingdona, nevlastního Lyndonova syna, a Balibariho ochránce.
V satirickém americkém filmovém cestopisu Lolita je Quilty číhající hrozbou, pronásledujícím stínem, špiónem společnosti á loví „čarodějnice“, ale jejíž vlastní zkorumpovanost překonává zkorumpovanost svých obětí. Peter Sellers, ztělesňující tři tváře stejné postavy, předznamenává svůj výkon v Dr Strangelove. Zvláště rolí školního psychologa, Dr. Zempfa ý svým silným německým přízvukem připomíná šíleného profesora (povšimněte si Kubrickova dvojznačného vztahu k Německu: jeho obdiv k německé kultuře, především hudbě, od Beethovena po Richarda Strausse, a proti tomu jeho strach z německých demonstrací síly: Zempf ve filmu Lolita, Strangelove, záběry nacistických zvěrstev v A Clockwork Orange). Zákon je svědomím é Kubrickovým postavám (zejména Humbertovi) zabraňuje v tom žily svobodně a řídily se vlastními instinkty. Stav beznaděje, vytvářený utkvělým strachem z možného porušení společenských tabu, vrcholí šílenstvím (Humbertova potyčka na nemocniční chodbě či potěšení é pociťuje při zabití Quiltyho), stejně jako Quiltyho dialog o normálnosti hraničí s deliriem. Podobně jako generál Broulard v Paths of Glory, Crassus ve filmu Spartacus, Dr. Strangelove, Ministr a Dr.Brodsky v A Clockwork Orange Quilty manipulátorem a ztělesněním síly.
Pokračování příště
přeložil Vítek Peřina