„Žiješ s někým?
Ani ne.
No hele, ty fakt ale nevypadáš dobře.
No ale já takhle vypadám normálně.“
Mezi paradoxy moderního světa i přes technický pokrok patří neustále se prohlubující propast mezi konkrétními jedinci určité společnosti. To, o čem psal Vladimír Páral jako o inženýrské síti schopno přenášet jen pouhé odlesky paprsků lidského záření. Molekula sama o sobě představuje jen prázdnou bublinu oddělující se od svého zdroje. Nejen tyto komunikační nesnáze jsou tématem nového českého filmu Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství.
Původní divadelní hra Zelenka napsal na objednávku Dejvického divadla v roce 2001, se stala pochopitelně výchozím podkladem i pro filmové zpracování příběhů nezvyklých postav obdařených jistým druhem šílenství či – chcete-li – jen nestandardními zálibami. Nechám stranou dnes již nepochybnou kvalitu i úspěšnost původního Zelenkova dramatu, neboť filmové médium vyžaduje poněkud odlišný přístup, než který lze uplatňovat na divadle. V čem tedy mohou Příběhy obyčejného šílenství zaujmout?
„Tak ji řikáš?
Pěkná, no.
Eva.
Ahoj.“
Osobně považuji za největší přednost Zelenkova filmu dvě skutečnosti: scénář a herecké obsazení. Své scénáristické umění nám Petr Zelenka předvedl již několikrát (např. v Knoflíkářích (1997) nebo v Roku ďábla (2002)). Kvalitní obsazení rolí můžeme, aspoň myslím, taktéž považovat za Zelenkovo umění, a to i v případě, kdy se v jeho filmech objevují neherci (nejčastěji hudebníci: Visací zámek 1982-2007 (1993) či Mňága-Happy end (1996)). Tentokrát se v hlavních rolích představí Ivan Trojan (Petr), Miroslav Krobot (jeho otec) a Nina Divíšková (jeho matka). Musím bez vytáček přiznat všichni tři jmenovaní jsou skutečně vynikající (zvláště to platí o Miroslavu Krobotovi, profesí režisérovi ý až s nevídanou „statičností“ výrazu dovedl vyjádřit nejvíce). Kromě výše zmiňovaných stojí za připomenutí i Karel Heřmánek (s poněkud dominantní ženou a s naopak pokornou figurínou) a partnerská dvojice v podání Jiřího Bartošky (Jiří, výtahový skladatel) a Zuzany Bydžovské (Alice) á vyžaduje při milostných hrátkách přítomnost bedlivého pozorovatele.
Svědky „podivných“ příběhů několika postav jsme i my – filmoví diváci. Není důležité é příhody sledujeme, ani není podstatné é formy šílenství ve filmu rozpoznáme. Kromě již „klasických“ dějových peripetií Petra Zelenky (např. motiv partnerských návratů é v Samotářích (2000, pouze podíl na námětu a scénáři) působily tak uměle), můžeme sledovat i zjevnou autorskou snahu zobrazit obecnější (záměrně nepoužívám atribut filosofickou) významovou rovinu příběhu: (1) Osamělost lidského jedince uprostřed stále se zrychlujícího tempa moderní civilizace (hlavní hrdina Petr pracuje v letištním skladu, a divák je tak vystaven permanentnímu „odbavování“ zboží a neustálému hřmění letadel). (2) Nefunkčnost komunikačních nástrojů i přes jejich technické zdokonalování (vrcholem této tematické roviny je bezpochyby dialog Petra, popojíždějícího v koloně aut, s otcem, jdoucím po chodníku). (3) Pokus o autorskou konstrukci technicky stále se zmenšujícího světa ž plodí jen úhledné balíčky za účelem anonymní pomoci „kdesi za duhou“.
„A by toho nebylo dost, našel jsem si tady kocourka a ten potřebuje se na nás někdo díval, když to děláme. Co si o tom myslíš?“
. . . . . . .
Jirko, hele, ten hajzl se na nás nedívá!
Já musím končit, ahoj.“
Slabinou snímku zůstává podle mého názoru překvapivá racionálnost a všednost (avizovaná sice v samotném názvu, ale zároveň slibující „nezvyklost“) oněch příběhů obyčejného (osobně jsem očekával neobyčejné šílenství obyčejných lidí) šílenství. Kromě dvou scén (Petrova nočního zážitku s přistávací dráhou a propuknutí šílenství u jeho matky na Václavském náměstí – pravděpodobně nejsilnější scéna ve filmu vůbec) je Zelenkův film „jen“ kvalitní, vtipně napsanou romantickou komedií s originálním a dobře propracovaným plánem zobrazit dnešní moderní (pro terminologické perfekcionisty: postmoderní) svět.
Ale nenechme se mýlit: Příběhy obyčejného šílenství Petra Zelenky jsou v kontextu českého filmu ojedinělým pokusem originálně spojit práci s filmovým obrazem a myšlenkový obsah scénáře a neztratit přitom tvář v labyrintu komerční strategie. Vřele doporučuji navštívit internetové stránky filmu: www.silenstvi.cz
Příběhy obyčejného šílenství (ČR, Německo, Slovensko 2005)Scénář a režie: Petr Zelenka
Kamera. Miro Gábor
Hudba: Karel Holas
Hrají: Ivan Trojan (Petr), Miroslav Krobot (otec), Zuzana Šulajová – mluví Zuzana Stivínová (Jana), Nina Divíšková (matka), Petra Lustigová (Sylvie), Jiří Bartoška (Jiří), Zuzana Bydžovská (Alice), Karel Heřmánek (šéf) a další.
100 min., Negativ
