Berlínský filmový festival stojí přede dveřmi a vše nasvědčuje tomu dojde ke sporům ohledně politiky a filmu a ohledně politiky vůbec že film je jen malou součástí mnohem rozsáhlejší změny. Když už není možné udržet film samotný mimo politickou sféru alespoň šance by nebyl zapleten do politické akce, pokud by k nějaké došlo?
Osobní zkušenosti mě vedly k tomu zrevidoval svůj postoj k neutralitě filmů. Až do Oberhausenu byla pro mě, stejně jako pro spoustu jiných, samozřejmá nezpochybnitelnost axiomu filmový tvůrce má být posuzován podle vlastního filmu, a ne podle svého politického mínění, ačkoli je iluzorní, chtít ještě i v dnešní době zůstat jako tvůrce anonymně schován za svým dílem. Můj film Poslední slova byl v Oberhausenu jedním z mála é nebyly staženy že jsem z něj nehodlal učinit prostředek nějakého politického prohlášení. Bezpochyby: bylo by to mělo největší sílu, ale v hektické atmosféře Oberhausenu už nebylo možné docílit jemnějšího porozumění. Neutralita tohoto filmu se stala efektem využitým ve prospěch zákona o podpoře filmu, ačkoli mělo jít pouze o film samotný. Výklady rozhodnutí film bude držen mimo politické debaty, pak byly odpovídajícím způsobem groteskní: jako kdyby mezinárodní porota reprezentativní zástupce filmového zákona, odměnila film cenou za to zůstal.
Přitom krok ý nebyl učiněn, byl jistě těžší než ten ý učiněn byl, neboť už první den bylo možné vypozorovat převážná pozornost publicistiky bude stát na straně opozice vůči festivalovému vedení. Filmům é zůstaly, zbyla pouze cesta do izolace.
V Cannes bylo pozadí sporů odlišné a důvody naléhavější, ale také se rozhodně lépe argumentovalo. Jakýkoli způsob jednání, dokonce i rvačka na jevišti, platil pouze za argument a nikoli za výstup. V Cannes se prosadila kvalifikovaná menšina silou lepších argumentů a pomocí chytřejšího vystupování. Náhlé ukončení v Cannes nebylo skandálem, šlo o důsledek debaty. Skandální by bylo nechat festival pokračovat, neboť by vzhledem k pouličním bojům v Paříži zřejmě způsobil potíže.
Byl jsem donucen naučit se v době napjaté politické atmosféry už člověk nemá, tak jako za normálních okolností, právo na to jej chápali odlišným způsobem. Kdo nevyje s vlky, patří k táboru ovcí. V atmosféře radikálních politických akcí už není možné učinit srozumitelným osobně vyhraněné rozhodnutí že se každá výpověď redukuje do jednostranně vytvořeného schématu přítel-nepřítel. To jsem se v Oberhausenu zdráhal z filmu učinil politický nástroj, mě proti mé vůli zařadilo do tábora, do kterého nepatřím. A rovněž i v případě onoho domnělého neutrálního filmu se vyhrocenost panující atmosféry stává zřetelnou, a to právě díky jeho neutralitě á nahrává přímo do rukou nepřítele, neboť je to právě jen a jen atmosféra vytváří úhel, pod kterým bude film nazírán.
Ponaučení é pro mě vyplynulo z událostí v Oberhausenu i v Cannes se filmař se svými filmy nejenže nemůže, ale ani nesmí držet mimo politické rozepře. Na to se situace v oblasti kulturně politických sporů stala příliš vážnou. V tomto čase převratných změn se už člověk nemůže pokoušet zachránit svůj film pod rouškou neutrality. Dnes už není možné zůstat neutrální ani vymluvit se na to jsou to přece ti druzí, kdo vás zatahuje do politiky.
Nebezpečenství takového zpolitizování filmů ale zůstávají nepřehlédnutelná: totiž že v okamžiku politického rozhodování se okruh otázek směřovaných na film automaticky redukuje. Film pak ztrácí možnost plně rozvinout vlastní obsahové a stylistické dimenze že se zájem soustředí na to z něj vyčetl závěry é jsou očividné a zřetelné. Namísto problematického uvědomění a rozvíjení otázek jsou z filmu – podle jeho konkrétního politického zařazení – vytahovány ne přímo ždímány především argumenty. Proto jsem se taky vždy snažil vysvětlovat Známky života jsou apolitické, přestože tématem filmu je radikální vzpoura jedince.
Považuji Oberhausen za schopný poskytnout jistou obnovu že původní výběr německých filmů opravňuje k takovéto naději a především: protože je zdaleka nekomerční. Co přinese Berlín, nikdo neví. Možná se díky útokům osvobodí od ustrnulých rituálů a jednostranné západní orientace. A možná když pocítí za krkem horký dech nově se etablujícího konkurenčního festivalu, zesílí se snahy festivalu udržet spojitost. Každopádně nebude možné se svým filmem zůstal neutrální.
Filmkritik, č. 7, červenec 1968
Přeložila Petra Mačková