Reflexe

Steven Spielberg je v současnosti ve skutečně záviděníhodné pozici. Nemá již potřebu přesvědčovat o své schopnosti natočit komerční hit a poté  dosáhl tolik vytouženého uznání i ze strany Americké filmové akademie, nemusí dokazovat  je schopen realizovat i seriozní témata. Jeho poslední režijní počiny dávají za pravdu těm, kdo tvrdí  Spielberg teď točí hlavně pro sebe a pro radost. Zároveň je patrné  v rámci maximální tvůrčí svobody zkouší žánry, se kterými neměl dosud mnoho zkušeností. Navíc díky svému statutu režiséra ému se „ne“ nikdy neříká, má možnost prosadit k realizaci jakýkoli projekt ý zaujme jeho pozornost. V případě komedie Terminál se však vnucuje kacířská myšlenka nutné přítomnosti reflektujícího supervizora ž by Mistrovi naznačil  ne každý originální námět je snadné rozvinout v zajímavý příběh. Pak může dojít k paradoxní situaci, kdy velký vypravěč zkrátka nemá co vyprávět.

Stejně jako u předchozího filmu Chyť mě, když to dokážeš se Spielberg nechal (v souladu s hollywoodskou licencí velmi volně) inspirovat skutečnou událostí. Hlavní hrdina Viktor Navorsky má svůj předobraz v iránském uprchlíkovi Merhanu Nasserim ý kvůli ztrátě pasu zůstal „uvězněný“ po dobu sedmi let na pařížském letišti bez možnosti jej opustit. To je bezesporu zajímavá výchozí situace, ale právě že jen situace. Terminál se z velké části skládá ze scének zachycujících Viktorův letištní život – shánění peněz na obživu, hledání práce, seznamování se s personálem apod. Chybí výrazný konflikt, ona záporná síla á usilovně brání hrdinovi dosáhnout cíle. Letištní komisař Dixon zůstává spíše urputným byrokratem a v rámci žánru pouhou komickou figurkou než ztělesněním hrozby. Přitom jednotlivé situace jsou natočeny lehkou rukou (zejména inscenování romantické večeře), ale bez nosné dějové linie působí jako sitcomové epizody. Takovou linií mohl být romantický vztah Viktora a letušky Amelie, kdyby jej Spielberg více akcentoval. Zasloužil by si to nejen tradičně bezchybný Tom Hanks (jehož téměř permanentní přítomnost na plátně upomíná na Trosečníka), ale i příjemně uvěřitelná Catherine Zeta-Jonesová, bez problémů nahrazující Hanksovu tradiční partnerku Meg Ryanovou.

Oceňovat superlativy Spielbergovy osvědčené spolupracovníky (kameraman Janusz Kaminski, střihač Michael Kahn) má stejný význam jako vozit sovy do Athén. Vyzdvihnout však zaslouží kompozice Johna Williamse, jimiž film neplýtvá, ale když se ozvou, jsou pocitově přesné.

Milovníci režisérovy tvorby najdou v Terminálu řadu styčných motivů – postupné překonávání (nejen) jazykových bariér (Amistad), hrdina přinucený adaptovat se v hostilním prostředí (Říše slunce) nebo záhadný obsah Viktorovy plechovky, stimulující divákův zájem stejně jako civilní povolání kapitána Millera v Zachraňte vojína Ryana. Nebudou mu vyčítat  místo psychologického či sociálního dramatu natočil další dojímavou pohádku pro dospělé. Spielbergův příští projekt – adaptace Války světů – je totiž udržuje v pevné víře  po sérii dobrých komedií přijde opět na řadu vynikající sc-fi.

Text vyšel zároveň ve Filmových listech