Nejstarší přísloví v businessu zní: čím větší hvězda, tím kratší představování. Právě jsme viděli váš film Tajemná řeka. Myslím je úžasný.
Já ho ještě neviděl. Žil jsem s ním příliš dlouho – během natáčení, stříhání a dalších procesů kolem, takže není na mně to nějak soudil. Nejspíš bude nejlepší se na něj podívat za pět let měl člověk svěží zážitek.
Ale je podle vašich představ?
Ano, takhle jsem si ho představoval. Přesně tohle jsem měl na mysli, když jsem četl román Dennise Lehana.
Co vás na románu zaujalo, přece jenom je to mnohovrstevnatá kniha. Co vás k ní přitáhlo?
Ta mnohovrstevnatost se mně zamlouvala. Příběh je kombinací citové tragédie a investigativního vyšetřování. Zajímalo mě se obě části sbíhají. Když jsem nejdřív četl synopsi, ve které je to základní - smrt dítěte, ztráta nevinnosti, ukradené dětství – říkal jsem si je to zajímavá myšlenka že skoro všichni jsme fascinováni pachateli zločinu. Ale jenom pár z nás se skutečně zabývá tím se stane s těmi lidmi po zbytek jejich života a jak se to týká nejen jedné konkrétní postavy, ale i všech ostatních kolem.
Jde o scénu, ve které Sean Penn říká: „Kdybych to byl já by se asi stalo“ – následnost jednoho činu ý se začíná rozprostírat. Jaká je ale současná pozice filmu? Když jste přišel do studia se slovy „Mám tu jeden román ý je velmi komplikovaný, velmi vyspělý,“ vyskočili a zvolali „Clinte, díky!“ nebo prohodili „No to bude těžké“?
Ani jedno ani druhé. Myslím se jim líbilo jsem knize věřil, ale já si za svůj život prošel taky různými třenicemi. Zrovna teď je situace filmu v Americe taková se do kurzu dostali komiksoví hrdinové a všechno okolo. Je v tom spousta businessu, krásný návrat ke starým věcem. Takže když jsem přišel s tímto návrhem, řekli „Dobře, ale kolik za to chceš utratit?“ a já říkám bych potřeboval partu herců, kteří by se toho s chutí chopili a oni „Dobře, natočíme to, ale měl bys to vzít jinam to chceš prodat.“ (Smích). No, nakonec jsem obchodního cestujícího dělat nemusel, můj agent zašel do pár studií a tam řekli „Nebudeme z toho dělat drama.“
Takže co vlastně dělají? Komiksové filmy?
Jo, na to jsme se jich zeptali. A ani odpověděli hledají nějaký příští „high concept“ projekt. Já už jsem pár filmů se speciálními efekty udělal, takže jsem to vypustil. Tady mně šlo prostě o to vyprávět příběh o lidech konfliktech a o tom překonávají překážky. Ten příběh to udělal za mě.
Ještě než se vrátíme k tématu našeho rozhovoru ý je váš pohled na dnešní stav natáčení filmů? Právě jste zmínil speciální efekty. Když se Billyho Wildera kdysi zeptali znamená moderní scénář, odpověděl: „Moderní scénář spočívá v tom postavíte scénu a pak ji vyhodíte do vzduchu.“ Nemohlo by to shrnovat to podstatné?
Ano, mohlo. Dneska máte ještě spoustu bitev před tím, než všechno vyhodíte do vzduchu, ale nakonec to stejně zruinujete. A je to v pořádku. Vůbec s tím nebojuji, ale osobně, když už točím nějakých 33 let, spíš toužím po lidech, kteří chtějí vidět dobře vedený příběh a postavy. Možná jsme to jen někde vyhrabali a nikdo o to nebude stát, ale já se tím netrápím.
Takové publikum určitě existuje. A jsem si jistý bylo na čas opomíjeno ve prospěch mladšího publika – v různých oblastech – v hudbě, v televizi stejně jako ve filmu.
Ano, takže se naskýtá otázka: opouští publikum filmy, nebo filmy publikum? Takže to pořád zkoušíme.
Zmínil jste se jste přesvědčoval skupinu herců s vámi pracovali. Bylo to kvůli tomu se pohybovali v různých cenových relacích?
Ne, ne. Jediný, kdo se pohyboval ve zvláštní cenové relaci, jsem byl já že jsem to chtěl natočit. Vlastně jsem se vrátil o 33 let zpátky, kdy jsem se domluvil se studiem na natočení Play Místy For Me a oni řekli: „Fajn,“ a okamžitě dodali: „Ale nic ti nezaplatíme. Budeš pracovat za minimum a když si film povede dobře, tak ti přidáme pár babek.“ Takže jako bych dnes dělal totéž před 33 lety. Ale hercům jsme zaplatili dobře, jsou to určitě nejlepší američtí herci své generace.
Jaký máte přístup k hercům, když je režírujete a sám jste hercem? Je v tom hodně vedení jako takového?
Většina režie se odehrává během diskusí nad projektem, scénářem, knihou – v tomto konkrétním případě jsem každého, kdo přišel na řadu, poslal do Bostonu studoval přízvuk a bostonské prostředí. Domluvil jsem taky rozhovory s Dennisem Lehanem, takže každý získal představu o tom on zamýšlel. Tímto způsobem se to pospojovalo a když jsme začali točit, všichni byly dobře „vyškolení“. Taky jsme měli pár filozofičtějších rozhovorů, ale pro mě je herectví velice živelné umění, při němž prostě přijdete a hrajete. Rád režíruji tím způsobem ým bych chtěl být režírován. Nechat mě přijít s tím, s čím chci a jestli je něco špatně, tak mně to říct to mohl opravit. A přesně takhle to dělám.
Režírujete rychle a efektivně. Taková je aspoň vaše reputace.
No, nevím je to zrovna dobrá reputace. Spoustě lidem se líbí, když věci dlouho trvají a jsou složité... Ale já jsem rád v pohybu, rád navozuji hercům pocit někam směřují, mám rád když přijdete domů a máte pocit jste něco udělal, posunul se dál. Zkrátka přijít a udělat jeden záběr po obědě a druhý dejme tomu v šest hodin odpoledne a pak jít domů není zrovna moje představa o natáčení.
A přistoupili herci é jste dal pro Tajemnou řeku dohromady, na tento rytmus práce?
Jo, přistoupili. Milovali to – Sean (Penn), Tim (Robbins), Kevin Bacon i Laurence Fishburne. S Laurou Linney a Marciou Gay Harden už jsem předtím pracoval – obě jsou velmi talentované a profesionální. Každý z těchto lidí chtěl být při tom, nikdo se ani neopozdil, nikdo se nezdržoval při nástupu na scénu, všichni měli zvýšenou pozornost, měli důvěru v materiál a rádi spolupracovali.
Byl jste v pokušení obsadit sám sebe?
Ne.
Proč ne?
Protože tam pro mě nic nebylo. Mohl bych hrát něco jako sám sebe, ale je to příliš rozptylující. Jednou musíte říct „to stačí“. Buď zůstanu za kamerou, nebo před ní, ale skákat sem a tam stojí spoustu práce.
Takže v budoucnu se pokusíte obě role oddělit.
Určitě. Takový byl postup v 70. letech, ale já ho pořád porušoval. Takže se ho budu držet teď, v roce 2003. Zapište to (smích).
Asi je to hodně stresující a unavující, dělat obojí.
To jo, naposledy jsem to zkusil v 
Krvavé stopě, kde jsem byl v každém záběru. Myslel jsem si to nebude tak těžký, když jde o příběh ze současného Los Angeles. Když jsem začal natáčet, zjistil jsem jsem v každé scéně. V Nesmiřitelných je například hodně sekvencí, ve kterých jsem nebyl – jako ta s Genem Hackmanem, Richardem Harrisem a Saulem Rubinkem. Byla spousta času na oddych a já se nemusel pořád štvát. Takže než jsem se vrátil ke scénám s Morganem Freemanem a Jaimzem Woolvettem, stačil jsem si trochu vydechnout.
Pomalu se stahujete z herectví, nebo čekáte na chvíli, kdy spadnete ze sedla? Což bude – jsem si jistý – za dlouho. Ale cítíte u vás začíná převládat režie?
Ano. Zjistil jsem jsem teď vyzrálejší, režie toho žádá víc. Když jste herec, jste strašně zaneprázdněný: pořád za vámi někdo chodí vám oblékl límeček, ujistil se vám padne a učesal vás. Musíte sebou zkrátka mrskat. Naopak když jste jenom za kamerou z vás nicotka. Můžete tam klidně stát v teniskách a vůbec to nevadí.
A jak se díváte na různé pocty? Po 30 letech jste dostal Oscara za Nesmiřitelné a Tajemná řeka jistě získá taky nějaké nominace. Jsou důležité? Záleží vám na nich?
Za tímto účelem filmy rozhodně netočíte. Děláte je pro sebe, pro vlastní potěšení z postav, když vidíte na plátně ožívají. To je všechno, o co se staráte. To ostatní je sice pěkné, ale kvůli tomu se filmy netočí.
Vydělaly všechny filmy é jste produkoval nebo režíroval? Pokud ano to důvod vašeho dobrého vztahu s Warner Bros?
Nevím všechny. Asi ne. Dokonalý svět si v 90. letech vedl velice dobře v Evropě, ale ne ve Státech. Lidé asi neradi viděli mě a Costnera v určité situaci, nebo z jakéhokoli jiného důvodu se tento film nesetkal s představami publika. Přesto ho mělo cenu dělat. Vydělal ve zbytku světa – dneska je to díky DVD a VHS možné. Filmy tak získávají druhou šanci. Udělal jsem hodně filmů é vydělaly a pár é ne, a Warner Bros to vědí – dokonce i v jejich zlatém věku s Humphrey Bogartem, Jamesem Cagneym a Errolem Flynnem natáčeli filmy é si nevydělaly.
Zahodil jste někdy roli é jste pak litoval?
Které jsem litoval ne. Myslím jsem zahodil pár rolí é pak byly úspěšné.
Rozčilují vás negativní kritiky vašeho herectví nebo režie?
Nikdo přirozeně nechce lidi zklamat, ale když jednou natočíte film, tak je mimo vaši kontrolu a nemůžete o tom přemýšlet. Musíte se držet svého a být si jisti tím jste vymysleli, a když to někomu nepadne do noty to jeho problém. Když se lidem něco nelíbí, tak s vámi jenom s určitou věcí nesouhlasí, takový je život.
Četl jsem fascinující autobiografii Johna Boormana, ve které na konci říká: „Neexistují velké filmy, pouze velké momenty.“ Myslíte si to taky?
Neměl na mysli tu scénu z Vysvobození? To byla jedna z nejděsivějších scén é kdy byly natočeny. Nevím, myslím velký film je ten ý obsahuje největší momenty. Hitchcock věřil pokud budou ve filmu tři nebo čtyři pozoruhodné scény, tak to stačí. Ale nevím je to pravda, nebo ne.
O Tajemné řece by to platilo – je tam pár klíčových scén é zůstanou ještě dlouho v paměti.
Hlavní je všechny části fungovaly jako celek. Myslím velké filmy musí mít některé velké momenty, posazené do této roviny.
Co chystáte v budoucnu kromě prezentace Tajemné řeky?
Právě jsem dokončil jeden malý dokument do seriálu ý pro americkou PBS produkoval Martin Scorsese. Je to o historii blues a zúčastnilo se ho šest režisérů – například Scorsese, Mike Figgis a Wim Wenders. Já jsem udělal poslední díl, snad vyjde na DVD, nebo se bude vysílat i jinde na světě.
A nakonec – kdyby měla vaše kariéra po 50 letech ve filmu zítra skončit, byla by úspěšná a úplná?
Vracíte mě zase zpátky do sedla (smích).
Nechci vás okrádat o vaše mládí, to vás ujišťuji.
Bylo mně tady fajn, teď ale půjdu a nechám si udělat komplexní vyšetření.