„Divák se nemusí snažit za každou cenu porozumět úplně všemu...“
režisér filmu David Jařab
Film - hádanka
Ve sklepení rozpadající se usedlosti rodu Czadských se skrývá prazvláštní mozaika - klíč k tajné části rodinné historie i k smutné budoucnosti některých dosud žijících členů rodu…
David Jařab natočil film – hádanku ý spoustu hřebejkovitých diváků vyžene z kina ještě v průběhu projekce. Avšak ti, kteří jsou ochotni hrát tuto nelehkou hru na lovce a lovenou zvěř, na kostrouny v nás i kolem nás, na cestu k vlastním kořenům (byť ony kořeny logicky mohou vést až pod drn), ti mají vzácnou možnost stát se svědky zážitku v české kinematografii dosti nevšedního.
Richard Czadsky s manželkou bratr (též s životní družkou) a jejich dva bratranci se vracejí z ciziny na rodinné panství é je ale i přes dlouholetou snahu správce Wilmera a jeho zamlklého syna na pokraji rozpadu. Zůstalo však cosi, s čím si ani čas nevěděl rady. Kostrouni. A právě kvůli lovu těchto tajemných živočichů, o nichž se dočetli v otcových zápiscích, přijeli všichni ti pánové Czadští. Přivezli si s sebou i lovecké Náčiní. Ještě je potřeba obstarat domorodé průvodce (hovořící portugalsky), kteří jediní znají cestu k posledním lovištím vysoko v horách, a pak – hurá na lov.
Struktura směsice
Ač se to na první pohled nezdá, film má promyšlenou a navíc velmi prostou strukturu. Pseudodokumentární prolog a epilog rámují celý film, v němž největší část zabírá úvodní sekvence příjezdu Czadských a následný pobyt na statku, spojený s přípravami k lovu. Asi v polovině přichází dynamická scéna samotného lovu, po níž jde film do strhujícího tajemného finiše, v němž můžeme, ale nemusíme najít klíč k hádankám záměrně a systematicky troušeným v průběhu celého příběhu. Někdo se zachrání a vzpomíná, někdo zemře a bude na něj vzpomínáno. Ale nikdo neví proč. Proč lovili? Ti, kdo nakonec zjistili pravidla lovu, již nejsou mezi námi.
David Jařab, tvůrce spojený poslední dobou především s pražským Divadlem Komedie (režisér, dramaturg), si více než s různými žánry (komedie, thriller, horor) se možná zdá, pohrál především s namícháním surrealistických motivů (scéna večeře jako ze Švankmajera či samotná práce s prostory filmu - viz dále, atd...), absurdních výjevů a nálad, „neřáchavého“ humoru (Karel Roden zhasíná po manželce lampičku, přejezd hranic apod.) ý se nestaví na odiv v podobě hlášek, ale je neustále přítomen a těží svou sílu především právě z absurdního nádechu filmu (nikoho nezarazí kostrouni vypadají jako lidé) nebo takřka cimrmanovské mystifikace (k Cimrmanům jako by odkazovala i stylizace onoho filmu ý si Czadští pouští ve sklepení hospody).
Dvojí svět a jeho prostory
Se surrealismem se nenápadně pojí i práce s časoprostory příběhu: klíčovou místností je sklep (podvědomí, Švankmajer...), zatímco zdánlivé reálno je statické a tady, magická scéna lovu se odehrává nahoře, nad, a celá sekvence působí i díky zvoleným filmovým prostředkům jako fantasmagorický zkratkovitý klip z jiného světa, ze světa kostrounů. K tomu závěrečná scéna osudového, předem určeného rozřešení v hlubinách nočního lesa (Lynch).
Jařab atmosféru filmu budoval i na principu dvojího světa: svět rámující celý příběh se tváří coby zasazený do konkrétních reálií: návrat z ciziny, přejezd hranic (na závěr filmu platí to samé opačným směrem), představování jednotlivých postav, příjezd na statek. Avšak od setkání se správcem Wilmerem, od vstupu do prostorů rozpadajícího se panství, se vše změní. Bezčasí é zde panuje, lze snad přímo nahmatat. Správce Wilmer čtyřicet let hlídal usedlost, ale vůbec se nezměnil (a kdo ho platil?). Nehybní, zamlklí domorodci, dívka zavřená po léta na půdě ý kontakt s reálným (?) světem se možná odehrává ve sklepě místního hostince, byť i zde se musí odevzdávat zbraně snad nedošlo k akci... A do toho neustálý nepříjemný bzukot všudypřítomných much v dlouhé sekvenci pobytu na statku, útočící na podprahové vnímání diváka (viz zvuková složka v Klimovově Jdi a dívej se) a posilující pocit zatuchlé, dlouholeté statičnosti. Film následně nabírá na obrátkách. Absurdní fantasmagorii akčního lovu na kostrouny kdesi vysoko v horách střídá cesta do sklepa a pak už následuje jen dvojí cesta: pro ty, kdo mají přežít to urychlený návrat zpět do reálu, přes hranice, pryč. Ti é dle mozaiky při lovu uštkl had, čeká jen poslední krůček o stupínek níž v tomto prapodivně kouzelném sestupu ke skrytým tajemstvím otčiny á má vlastní pravidla lovu.
Zmíněná stylizovaná pseudodokumentarita úvodu a závěru, tato hra s reáliemi á rámuje celý do bezčasí situovaný příběh a dodává mu punc dokumentu, funkčním způsobem kontrastuje s různými druhy nereálného bezčasí v otčině. Drží to celé dohromady i proto oba světy jsou pod povrchem zcela stejně matoucí a nekonkrétní, těžící z pravidel absurdna, náznaku a nedořečenosti (fotografie nahého domorodce si při příjezdu zvědavě u stánku za hranicemi prohlíží Richardova manželka, možná předurčuje její „kostrounský“ konec). Funguje to rovněž i díky užití několikerého způsobu snímání, odlišné techniky natáčení jsou chtěným přínosem do vy(t)vářeného mozaikovitého guláše, pod povrchem však mohou napomoci v orientaci v časových a významových rovinách.
Možnosti interpretací?
David Jařab ž natáčel film (po deseti letech přípravy) celé dva roky – nejprve v Jeseníkách kompletní sekvenci lovu a až po delší době dotočil v západních Čechách sekvence ze statku - by si asi nepřál se jeho film stal cílem vážných významových rozborů. Ale právě fakt se mu podařilo natočit film otevřený mnohým interpretacím, lze považovat za velký klad Vaterlandu.
A je jenom na nás ze sklepní mozaiky vyčteme. Třebas se tyto fragmenty ze svérázného lovu po česku týkají takových témat ými je otázka zločinu a trestu, či donedávna ožehavá problematika z exilu se navrátivších restituentů. Nebo snad režisér natočil skrytou metaforu o častém nešvaru dnešního myslivectví v Čechách - kolikrát do roka čteme v novinách myslivec, mířící na kance, postřelil kolegu s vábničkou v puse... Jisté je jen jedno: pravidla lovu je třeba nejen ctít, ale lovec je především prvně vůbec musí znát. A pokud si někdy vyrazíte do hor na kostrouny, ověřte si předtím bezpečně víte pak s případným úlovkem chcete a hlavně máte udělat.
Obrigado.
Vaterland – lovecký deník (ČR, 2004)Scénář a režie: David Jařab
Kamera: Marek Jícha
Střih: Jan Daňhel
Hrají: Karel Roden (Richard), Petr Forman (Karel), František Řehák (Willmer), Dana Poláková (Karla) a další
97 min., Bontonfilm, premiéra: 19.8.2004
