Krotitelé duchů Ivana ReitmanaKrotitelé duchů jsou bezpochyby filmem ý definoval nejen jeden ze směrů moderní americké komedie (a to její fantastickou větev), ale i moderní pojetí blockbusteru. Film spojil hned několik žánrů najednou (komedie, sci-fi, horor, katastrofický film) a zároveň dokázal pracovat s více hlavními postavami, přičemž všechny dostávají dostatečný prostor k rozehrání svého partu.
Lehkými tahy štětcemNejnovější snímky Coppolové, Farrellyů, Danteho, Burtona, Linklatera či Allena é právě běží v kinech, poutají znovu pozornost k nejstaršímu žánru kinematografie (vzpomeňme na Pokropeného kropiče bratří Lumiérů). Jeho současná podoba je však díky divácké oblíbenosti způsobující kvantitativní rozmach natolik spletitá ztěží umožňuje celistvější kritický pohled z odstupu.
V kůži Johna Malkoviche, AdaptaceV roce 1998 natočil Spike Jonze podle scénáře Charlieho Kaufmana film V kůži Johna Malkoviche, a vzbudil tak naději se na vcelku ustáleném menu tohoto žánru objevilo nové koření... O čtyři roky později navázali zmínění tvůrci na vzájemnou spolupráci snímkem Adaptace. Upozorňuji tento článek se věnuje pouze odvedené práci scénáristy Charlese Kaufmana.
Mám své zkušenosti s nevolností v hotelových pokojích. Věděla jsem chci natáčet v Tokiu a vyprávět o dvou postavách. Chtěla jsem navodit romantickou melancholii když se do někoho zamilujete. Ráda začínám u atmosféry a až poté přemýšlím o hudbě a o tom by měl film vypadat.
Nechal jsem své podvědomí vyjádřit jakékoli podivné spojitosti, následoval jsem svou intuici až kam mě chtěla zanést ž jsem nikdy předtím nedělal. Demonlover je však velmi koherentní film v tom smyslu vytváří svůj vlastní svět a vztahuje se k věcem é sami zažíváme. V mnoha ohledech je to politický film. Ale zároveň poezie.
Často když skončím natáčení filmu, zažívám pocit závratě ý nelze k ničemu přirovnat. Je to štěstí z dosažení toho, o čem jsem dlouhou dobu snil jsem plánoval a nakonec dovedl do úspěšného konce, míšené s neúprosným vtažením do víru, ve kterém se prchavý svět filmu ztratí.
22. března uplyne 80 let od smrti francouzského kritika, režiséra a jednoho z prvních teoretiků filmu Louise Delluca. Jeho osobnost si chceme připomenout úryvkem z eseje Charlie Chaplin, z počátku 20. let. Je důkazem živého myšlení o filmu, podaného neotřelým stylem ý i dnes dokáže zaujmout.
Kapitola 2: NORMY (1.část)Loni v červenci by se Stanley Kubrick dožil pětasedmdesátin. Malý dodatečný hold tomuto Mistru mezi režiséry se rozhodl složit i časopis Fantom, a to postupným překladem knihy Michela Cimenta Kubrick á je pokládána za dosud nejlepší monografii tohoto tvůrce. Po tři předchozí čísla jsme překládali I. kapitolu „Milníky“ á se věnovala především počátkům a základům Kubrickovy kariéry, a nyní pokračujeme druhou kapitolou – „Normy“.
Ztraceno v překladu Sofie CoppolovéCoppolová vsadila na filmový minimalismus. Pomalý rytmus, statické záběry, několik střídajících se prostředí (dva hotelové pokoje, hotelový bar a vestibul, v druhé půli několik výpadů do tokijských reálií), dva hlavní herci, několik málo epizodních (režisér, fotograf, americká herečka a japonští komparsisté), neokázalá kamera (Lance Acord).
Škola rocku Richarda LinklateraLinklaterova režie vychází z jasných pozic: klíč k filmové komedii je ukryt v ovládnutí mizanscény. Ostatní výrazové prostředky jako kamera nebo střih jsou podřízeny herecké akci á v případě komedie vystupuje výrazně do popředí. Výjimkou je pouze zvuk, neboť Škola rocku je hudební komedií.
Bratři jak se patří bratří FarrellyůPoslední film Bobbyho a Petera Farrellyových je přirozeným výsledkem jejich dosavadních filmařských snah a zároveň mírným nakročením novým směrem. Především je zde zápletka postavená na typické abnormálnosti: hlavními hrdiny jsou tentokrát siamská dvojčata, přičemž se chce každý vydat jinou životní cestou.
Velká ryba Tima BurtonaRežisér Tim Burton natočil svůj nový film o rybě. Pochopitelně se nejedná o temnou bizarní studii amerických rybářů kdesi na jihu Montany, ale o další z Burtonových příběhů é si již získaly mnoho fanoušků po celém světě. A právě originální poetika předešlých filmů může být pro jeho obdivovatele tím očekávají a hledají v každém novém filmu ý Tim Burton natočí.
demonlover Oliviera AssayasaAssayas se tentokrát pustil do čistého žánru, ale neustoupil z nekompromisního stylu svých předchozích filmů, řekněme spíše: ze života mladých. Neurotická ruční kamera, těkající nebo plynoucí prostorem, prudké střihy a hudba vytvářejí vlnu pocitů většinou desorientujících, často na první pohled nejasných, přesto smysluplných.
Komentář k cenám Americké filmové akademie pro rok 200429.února se v Americe předávali Oscaři. Už zase. Pět a půl tisíce stařešinů odevzdalo své hlasovací lístky, naprosto neovlivněno reklamami a inzercemi či taktikami studií. Stačí dokonale zvládnutý marketing, trocha srdceryvných rozhovorů o tom bylo natáčení náročné a s jakou láskou k němu všichni přistupovali.... a cena je na Zélandu (pardon, v kapse).