Résumé
Téma
Jacques Rivette – kouzlo tajemství
Režisér Rivette je vynalézavý, hravý a tajemný, má smysl pro /potrhlý/ humor. V příběhu často dává důležitou roli náhodě; do natáčení rád zapojuje improvizace, riskuje. Pro Rivetta je dobrodružstvím filmy natáčet, pro jeho diváky je sledovat.
Fenomén hry mezi mužem a ženou
Ne touchez pas la hache Jacquesa RivettaZatím poslední film Jacquesa Rivetta Ne touchez pas la hache (Touch not the Axe nebo The Duchess of Langeais) je adaptací literárního díla Honoré de Balzaca é je součástí jeho monumentálního plánu zachytit komedii lidského života: v tomto konkrétním případě života v Paříži v době tzv. Restaurace.
Krásná hašteřilka a malířství
Film Krásná hašteřilka se dá nahlížet z hlediska výtvarného umění, i když je v kontextu vztahu malířství a filmu poměrně unikátní. Filmy se většinou soustředí na zobrazení umělce a jeho díla prostřednictvím herců a reprodukcí, dále se umělecká díla dostávají do filmu jako rekvizity či důmyslné citace, anebo jsou umělecká díla či směry pouze inspirací způsobu snímání ve filmu. Jacques Rivette naproti tomu zobrazuje fiktivního malíře Frenhofera ž ve filmu reprezentuje herec Michel Piccoli a jehož tvorbu představuje skutečná práce francouzského modernisty Bernarda Dufoura.
Krásná hašteřilka versus Divertimento
V tom samém roce, ve kterém byl uveden čtyřhodinový snímek Krásná hašteřilka (1991), byla také na nátlak producenta vytvořena jeho zkrácená verze s názvem La Belle Noiseuse: Divertimento á má stopáž přesně o polovinu kratší – 120 minut. A proč Rivette použil právě název Divertimento a co to vlastně znamená?
Hry bez hranic
Kdo ví Jacquese Rivetta„Společnost je zachráněna! Divadlo je zachráněno! Svět je zachráněn! My jsme zachráněni!“ raduje se Ugo s Camille a svými výkřiky demonstruje rivettovské propojení divadla, tvorby i konkrétních lidských osudů a (mezilidských) vztahů. To vše tvoří jeden svět. To vše utváří jednu spletitou síť, v níž neexistuje definitivnost času.
O křehkosti
Filmy režisérů „pravého břehu“ – a Jacquese Rivetta obzvlášť – nelze oddělovat od jejich zdrojů. Jsou plné narážek, odkazů, textových spojů s předchozí kinematografií – zejména pak s tím bylo považováno kritiky Cahiers du cinéma za přínosné a inspirující. Takovým je i muzikál z poloviny 90. let Haut Bas Fragile.
Několik poznámek k filmu L´Amour par terre
Láska při zemi (L'Amour par terre) z roku 1984 nepatří, řekl bych, mezi ty autorovy tituly é by často byly učiteli historie filmu pokládány za ukázkové. A právě proto využívám možnost psát o něm, pro to zrovna na tomto případě poukázal na několik těch nejrivettovštějších, a podle původního záměru tedy i nejnečeštějších aspektů.
Již nejsme nevinní
Ve svém zásadním textu se Jacques Rivette projevuje jako svébytný teoretik filmu. Jako jeden z prvních pohlíží na filmový obraz z pozic sémiotiky. Filmový znak podle něho odráží živelnost, komplexnost a neredukovatelnost okolní reality a liší se tak od ostatních - víceméně umělých znaků lidské kultury.
Dopis o Rossellinim
„Lettre sur Rossellini“, Cahiers du Cinéma 46, duben 1955Považuji-li Rosselliniho za nejmodernějšího z filmařů, nečiním tak bez rozmyslu; ačkoli skrze rozum také ne. Přijde mi nemožné vidět Cestu po Itálii a nepovšimnout si přímého důkazu tento film otevírá propast, skrze niž se celá kinematografie ve smrtelných bolestech musí prosoukat.
Editorial
Již se stává ve Fantomu pomalu tradicí, že květnové zvláštní číslo věnujeme některé z významných osobností evropského uměleckého filmu, jejíž výročí si zrovna připomínáme. Po Robertu Rossellinim a Alainu Resnaisovi se tak tento rok dostává na Jacquese Rivetta. Letos osmdesátiletý filmař natáčí formálně a myšlenkově stále „mladé“, svěží filmy. Přesvědčit se o tom můžeme zanedlouho, protože do české distribuce v létě vstoupí Rivettův poslední a zcela jedinečný snímek Nesahejte na sekeru. Kromě toho právě vychází první české DVD dvou jeho starších věcí – Krásné hašteřilky a Příběhu Marie a Juliena.
Toto číslo jsme sestavili jak z překladů klasických Rivettových textů (plus delšího rozhovoru z poslední doby), tak z původních článků. Hlavní reflexe (z pera Kateřiny Vítkové a Michala Kříže) je věnována výše zmíněným filmům, ale dočíst se můžete i o jiných počinech jako L´Amour par terre (Jakub Felcman) či Kdo ví (Vít Peřina). Přidaná bibliografie článků v češtině pak dokládá, že tento nejvíce opomíjený filmař nové vlny se zde těší poměrně značnému zájmu. Zkrátka – Rivette nám patří!
