Fantom
42
leden / 2008
Speciál Anders(s)on

Résumé

FANTOMfilm No. 42 (January 08)
In Focus: Anders(s)on

Fiction of Reality - Reality of Fiction (Some Films of P. T. Anderson) - Roy Andersson and Edward Hopper

Téma

Podvodníci a blázni

O filmových postavách Wese AndersonaAndersonovy postavy jsou excentrici, kteří nedokáží žít podle pravidel diktovaných společností. Tato pravidla různě obchází nebo přetváří jejich fungování podle sebe a pro sebe. / Jan Křipač

Retro déjà-vu

Darjeeling s ručením omezeným Wese AndersonaŽánrový film se sem tam dostává do situací, kdy míra klišé přeteče a objeví se snímek ý neobsahuje nástroje svých předchůdců, přesto dokáže vyvolat podobný efekt. Anderson je režisér ý rád překračuje zažité postupy a ryze osobní snímky maskuje do hávu komických taškařic. / Rudolf Schimera

Martin Scorsese o Wesu Andersonovi

Wes Anderson má velmi zvláštní talent. Přesně ví  bohatě vyjádřit jednoduché radosti a vzájemnou součinnost mezi lidmi. Ve filmu je tento druh vnímavosti vzácný.

Wes Anderson o svých filmech

Byl jsem odjakživa fascinován New Yorkem, a proto jsem si přál natočit newyorský film. Pocházím sice z Texasu, ale spousta mých oblíbených knih se odehrává v New Yorku, např. od Salingera, Edith Wharton, Scotta Fitzgeralda. Nikdy také nezapomenu na jeden ze starších televizních National Geographic, speciálu o Cousteauovi ž komentář četl Orson Welles.

Jsi hrdina!

Hříšné noci P. T. Andersona Hříšné noci či následující, podobným stylem točená Magnolia, jsou přehlídkou oblíbených Andersonových režijních fines tohoto raného období jeho tvorby. Epizodická struktura, propletená mozaika osudů několika hrdinů (oba filmy v takřka totožném hereckém obsazení), hořká komedie s tragickým či nostalgickým nádechem – to vše často vyvolává zmínky o podobnosti s filmy Roberta Altmana. / Vít Peřina

Fikce reality – realita fikce

Pohled na vybrané filmy Paula Thomase AndersonaPaul Thomas Anderson je fascinován vztahem reality a fikce. Svým divákům naznačuje  tento vztah není samozřejmý. Ve svých filmech Opilí láskou zpochybňuje nejen tradiční rozdíl obou oblastí, ale také zkouší stabilitu významů určitých žánrových kategorií. Paul Thomas Anderson má rád střední proud – dovoluje mu totiž stanovit si pevný bod, kam nechce vkročit. / Michal Kříž

Paul Thomas Anderson o svých filmech

Moje filmařské vzdělání se skládalo z toho  jsem zjišťoval é filmy mají rádi filmaři é mám rád já, a pak jsem ty filmy sledoval. Z mluveného komentáře Johna Sturgese k Černému dni v Black Rock se toho můžete naučit víc než za dvacet let ve filmové škole.

Píseň lásky a života

Milostný příběh Roye AnderssonaAndersson ve svém celovečerním debutu přichází s celistvým, přestože dramaticky velmi jednoduchým a umírněným příběhem dvojice -náctiletých, Pära a Anniky, nacházejících se právě kdesi na rozhraní mezi radostnou bezelstností dětství a počínající dospělostí á s sebou v Anderssonově světě nese především vážnost, lhostejnost, chlad a osamění. / Hana Stuchlíková

Postel, u okna stůl a na něm lampa

Roy Andersson a Edward HopperOsamělé postavy, hledící z oken svých prázdných garsonek. Pokoje vybavené pouze nejnutnějším nábytkem – postel, stůl a na něm lampa. Nahá či spoře oděná stárnoucí žena sedící na posteli. Téměř opuštěný noční bar s jedním či dvěma posledními pijáky. Zavřený obchod naproti přes ulici. / Vít Peřina

Editorial

Budiž. Může to působit jako konstrukt. Schválnost. Vymyšlenost. Zakládat na pouhé shodě jmen režisérů (Roy Andersson, Wes Anderson a P. T. Anderson) téma lednového Speciálu. Jenže důvodů k tomu se nabízí nečekaně mnoho: především – do českých kin právě nyní přicházejí (nebo v nejbližší době přijdou) jejich nejnovější filmy (Ty, který žiješ, Darjeeling s ručením omezeným, Až na krev). I rukopis tvůrců vykazuje spoustu shodných či podobných znaků: Osamělí hrdinové. Epizodická struktura. Originální práce s hudební složkou a s mizanscénou. Leckdy nepřehlédnutelná výtvarná stylizace. Atd, atd... Filmy skorojmenovců Anders(s)onů jsou krásným (a špičkovým) příkladem výrazné tendence současné kinematografie, v níž je realismus nahrazován stylizovaným nadhledem a odstupem, ucelený příběh mozaikou mikroepizod a s žánry či emocemi se v nich často pracuje pouze na jejich nejostřejších hranách... Ale i přesto všechno se možná ozvou hlasy, že filmy P. T. Andersona zase až tak moc výtvarně stylizované nejsou. A že Roy Andersson má ve svém jméně o jedno „es“ navíc. A že premiéra filmu Až na krev nespadá do tohoto lednového období, nýbrž až na březen. A nám nezbude, než tiše přiznat, že tento Speciál je tak trochu vymyšlenost. Schválnost. A může dokonce působit i jako konstrukt. Budiž.

Vítek Peřina