Festival v mezidobí
42. ročník MFF Karlovy VaryKarlovarský filmový festival si za posledních deset vydobyl celkem slušnou zahraniční prestiž, poměřitelnou zájmem producentů, ohlasem kritiků a respektem ostatních přehlídek.
Tajemná paměť národa
Severní blata Baltasara KormákuraIsland je zvláštní země. Domnívám se pro mnoho Evropanů je Island tajemnou zemí pradávných tradic a literárních ság é dodnes znějí drsnou krajinou v podobě svištivého zvuku ledového větru.
Strach v sedmi obrazech
Třída Ilmara RaagaVskutku se zdá současnému evropskému filmu svědčí určitá politická či, řečeno poněkud mírněji, sociální angažovanost.
Film, po němž se dlouze mlčí
Les truchlení Naomi KawasePolní cestou kráčí směrem k lesu průvod a podobně jako v poslední epizodě Snů Akiry Kurosawy i v tomto případě evropský divák jen horko těžko rozluští důvodem k tomuto procesí je pohřeb.
Vnitřní impérium
Inland Empire Davida LyncheDveře chrámů pro náročné diváky se po letech opět otevírají, kostěné brýle dopadají na nos intelektuálův a sbírka avantgardní poesie padá do otrhaného batůžku.
Záhada zaplavované civilizace
Zátiší Jia Zhang-keJia Zhang-ke náleží k šesté generaci čínského filmu á reaguje na historické, dnes možná už i trochu akademické filmové vidění předchozích mistrů.
Soukromé úzkosti moderní doby
Srdce Alaina ResnaiseAlain Resnais je jedním z mála současných filmových tvůrců ý se důsledně v průběhu celé své umělecké dráhy vyhýbá tradičním konvencím filmového realismu.
Podprahová komedie
Mutant Bong Joon-hoaBylo již mnoho napsáno (i ve Fantomu) o schopnosti jihokorejského tvůrce Bong Joon-hoa umně kloubit a mísit rozličné žánry.
Setkání v Paříži
Let červeného balónku Hou Hsiao-hsienaLet červeného balónku je druhým filmem ý Hou Hsiao-hsien realizoval za hranicemi Tchaj-wanu.
Neuzavřené post scriptum
Krásná dodnes Manoela de OliveirySetkávají se náhodně uprostřed soudobé Paříže po téměř čtyřiceti letech, během kterých se změnilo všechno a nezměnilo se nic.
Skutečnost jako směšně děsivý přízrak
Ty ý žiješ Roye AnderssonaPři projekci v hotelu Pupp jedna část lidí popuzeně odchází, zatímco druhá nemůže smíchy popadnout dech. Někdo se neovládne a vykřikne: „To má být film?“ a jiný je fascinován používáním filmových prostředků ad absurdum.
Editorial
Předchozích dvanáct měsíců jsem bloudil českými kinosály. Jako hrdinové Lynchova Inland Empire jsem pozotvíral přemnoho dveří s nadějí, že za nimi konečně naleznu svůj Film, ale má očekávání nebyla nikdy zcela naplněna. Ale pak se mi zdál sen. Sen o skvělých filmech. Ten sen ke mně přijel vlakem a vlakem mne i odvezl. Cestoval jsem s jakýmsi mladým kytaristou a jeho čerstvou nevěstou. Ve stanici Karlovy Vary jsem vystoupil (zatímco novomanželé – jako vystřižení z Anderssonova Du levande – mávali radostně davu lidí na peróně) a zamířil do kin. Pozotvíral jsem tam v těch několika dnech opět spoustu dveří, a jen zřídkakdy jsem z nich vycházel nespokojen… Jenže po čase jsem se musel připravit na probuzení, a tak jsem opět nasedl na vlak… Cestou jsem přemýšlel, jak to udělat. Jak dosáhnout toho, aby si všechny ty překrásné filmy našly cestu do běžné distribuce. Je nasnadě, že by jim musely nejprve uvolnit místo filmy, které v současné době okupují programy kin. Ale jak se jich zbavit? Jak to narafičit, aby se v jednom okamžiku Harry probodl hůlkou, Spidermana spláchli do vany a přepravka s Vratnými láhvemi omylem zajela do lisu na kartóny? Kdyby všechny tyhle kvalitnější mainstreamy vzal nějakou podobnou „náhodou“ čert, pak by snad ty zbývající hrůzy dobrovolně opustily naše kina, a uvolnily místo tvůrcům jako jsou Resnais, Kawase, Jia Zhang-ke a další a další… Zničehonic jsem znal to správné řešení: Do řeky Han s nimi! Všechny je tam naházet, jako plechovky od piva či nedojedené smažené chobotničky. Řeka Han je veliká a my můžeme být velkorysí! Trocha té filmové hrůzy se v ní ztratí a nikomu neuškodí. A kdyby snad některé kotouče nechtěly klesnout ke dnu, postará se o ně dozajista hladový Mutant. No a pak jsem se probudil, respektive vlak zabrzdil v mé domovině a já vystoupil. Ale rychle jsem si svůj sen zapsal, abych měl na co vzpomínat.
Mé zápisky doplnili i ostatní redaktoři Fantomu, čímž vznikl docela pěkný, reprezentativní přehled toho nejlepšího, co podle nás na letošním karlovarském festivalu bylo k vidění (mám na mysli filmy).
