
Nahlédnutí na režijní styl Davida FincheraPokud byste žili v Marin Country v Kalifornii v sedmdesátých letech, mohli byste potkat osmiletého kluka pobíhá po ulicích s kamerou.
Na téma současný holandský film padnou jako první bezpochyby dvě jména, Hauer a Verhoeven.
Srovnání režijního styluProstý fakt přes svou mnohotvárnost je Ellis de Vries – hrdinka Černé knihy Paula Verhoevena – i, nebo pro někoho zejména politickou špiónkou dává vzpomenout na její starší, tu více tu méně proslavené filmové předchůdkyně.
Rozhovor M. Ciment – S. Kubrick (A Clockwork Orange)Pokud nechcete využít populární hudby, tak nevidím žádný důvod, proč nepracovat s velkou orchestrální hudbou minulosti či přítomnosti.
Novela … a bude hůř mne nejprve šokovala a po pár stránkách, kdy jsem čtení chtěl nechat, mě vtáhla do příběhu, přečetl ji v jednom zátahu a už jsem si ji zamiloval.
Zodiac Davida FincheraPo delší pauze – poslední film Úkryt je z roku 2002 – se do povědomí všech příznivců kriminálních příběhů a temných thrillerů vrátil režisér David Fincher.
Černá kniha Paula VerhoevenaČas od času se stává se z vydatné filmové produkce vyloupne snímek, s nímž si člověk tak nějak neví rady, a že zprvu zdánlivě příjemná povinnost sepsat o takovémto filmu něco alespoň trochu zodpovědného tak náhle dostane trochu nevděčnou příchuť.
Renesance Christiana VolckmanaČernobílý francouzský snímek Renesance ý koluje našimi kiny dalším příspěvkem k současné fúzi narativních metod komiksu a filmu.
…a bude hůř Petra NikolaevaNení v současné době mnoho filmů é by svou podobou, formou natáčení i způsobem distribuce takovou měrou vybočovaly z tradiční představy o filmovém díle jako určitém produktu filmového průmyslu.
Tajnosti Alice NellisPředností filmu Tajnosti je evidentně více než drobných negativ.
Roming Jiřího VejdělkaJe vždy zajímavé sledovat ými kritérii bývá charakterizován komerční film v rámci určité národní kinematografie.
Marie Antoinetta Sofie CoppolovéTiše a nenápadně, tak trochu stranou pozornosti, dějí se ty nejdůležitější věci ve filmech Sofie Coppolové.
Není pochyb o tom, že současné umění (nejen filmové) je komplementárním spojením mnoha proudů, technik a žánrů. Jedněmi tolik odmítaná a druhými stejně oslavovaná postmoderna, zdá se, ztratila svůj „revoluční“ příznak. Mnoho tvůrců bezmyšlenkovitě nadbíhá komerčnímu vkusu, opírajícím se o představu lehkého, nezatěžujícího uměleckého zážitku. Nejde o rozhořčené mravokárství, ale o analýzu současných norem, které působí v povědomí kolektiva jako svým způsobem zvláštní systém kódů. Nejen český film odráží tuto zvláštní situaci.
Červnový Fantom přináší několik pohledů do českého i světového filmu: upozornit mohu především na nový snímek Davida Finschera Zodiac a český film Petra Nikolaeva …a bude hůř podle stejnojmenného románu Jana Pelce. Příznačný vztah hollywoodského filmu k českému pokusu o filmový underground může být právě oním vztahem, který zvláštním způsobem podmiňuje diváckou rozpolcenost, odrážející se na jedné straně v nadšeném přitakávání současné situaci a na straně druhé v intelektuálně mělké destrukci „všeho živého“. Snad vás nejen aktuální číslo Fantomu přivede k názoru, že umění není pouhým zábavným lunaparkem mnoha tváří a že ironické přešlapování před branami signalizuje neochotu tvůrců převzít, byť minimální, odpovědnost k vlastnímu dílu.