
3.6.1922 - Narození Alaina Resnaise v bretaňském městě Vannes jako jediné dítě lékárníka Pierra Resnaise a Jeanne Resnaise.
První skladatel ý si mne úplně podmanil, byl Stravinskij. Mohlo mi být deset nebo dvanáct let.
Dokumentární film je v současnosti často vnímán jako obtížně definovatelné filmové odvětví, a to jak z pohledu čistě terminologického, tak také z hlediska tematického i formálního.
Překlad debaty vedla redakce Cahiers du cinéma na podzim 1963 o filmu Alaina Resnaise Muriel.
Každá úvaha o moderní kinematografii musí brát na zřetel otázku času ž časovost a simultaneita se v tom či onom tvaru prolínají základními myšlenkami modernismu.
Alain Resnais nám posílá vánoční dárek v podobě umírněné formalistické hříčky.
Smoking a No Smoking jsou snad nejtypičtější pro Resnaisovo pojetí filmu jako hry
La vie est un roman Alaina ResnaiseTvrzení netřeba příliš uvažovat nad faktem, zda může být život románem pevné.
Chci domů Alaina ResnaisePro ty ž znají tvorbu Alaina Resnaise jen skrze jeho zádumčivá, melancholicky meditativní a do svého nitra pohroužená díla, bude jeho komedie z přelomu 80. a 90. let dost nečekanou záležitostí.
Nejen pětaosmdesáté narozeniny, které v červnu oslaví Alain Resnais, jsou důvodem připomenout si dílo tohoto velkého filmaře. O měsíc později bude na festivalu v Karlových Varech u nás poprvé uveden jeho poslední snímek Srdce, jež byl kritiky časopisu Cahiers du cinéma, který od počátku podrobně sleduje Resnaisovu tvorbu, vyhlášen nejlepším filmem loňského roku (spolu se Sokurovovým Sluncem). Jelikož se uvažuje o nakoupení Srdcí do české distribuce, věnujeme se tomuto filmu pouze částečně (v překladu textu šéfredaktora Cahiers Emmanuela Burdeaua) a doufáme, že se k němu vrátíme podrobněji. Samostatnou recenzi si nicméně určitě zaslouží mírně pozapomenutý film Chci domů, který se nedávno nečekaně objevil na českém DVD trhu. Ostatní články, jež jsme zařadili do tohoto čísla, reflektují v průřezu téměř šedesátileté působení Resnaise v kinematografii: od raných dokumentů (podrobná studie Hany Stuchlíkové) přes hojně diskutovaná díla 60. let (důkazem budiž debata o Muriel) až po snímky pozdního období, které značně pozměňují náš zažitý obraz o Resnaisově díle, vytvořený českou kritikou dob minulých a malou diváckou obeznámeností s těmito filmy. Toto zvláštní číslo Fantomu lze tedy chápat jako příspěvek do pokračující diskuse o stále aktuálním umění Alaina Resnaise.