
Několik zastaveníAlice Guy, Germaine Dulac, Leni Riefenstahl, Maya Deren, Ida Lupino, Věra Chytilová, Barbara Loden, Marguerite Duras, Chantal Akerman, Larisa Šepiťko, Agnieszka Holland, Susan Seidelman, Niny Menkes ...
Všichni možní sběrači a já Agnès VardovéZákladním a explicitním tématem Sběračů je ono již v názvu jasně vyjádřené „sběračství“. Vardová jej zkoumá (a to doslova) jako zcela bezbřehý fenomén – historický, kulturní, sociologický, umělecký…
Sbírání jako takové je už zapomenutá činnost. Zaujali mě lidé na ulici sbírají jídlo. Říkala jsem si, kam asi mizí ta pšeničná pole?
Maya Derenová patří ke klíčovým jménům jak experimentálního, tak ženského (v přeneseném pojetí feministického) filmu.
Je, tu, il, elle Chantal AkermanPrvní dlouhometrážní snímek Chantal Akerman rozvíjí to zejména charakterizovalo její krátké filmy: popření společenského a kulturního dělení na subjekt a objekt.
„Viděli jste nějaký film od Liny Wertmüller? Lina je podle mého názoru lepší režisérka než jakýkoliv muž.“
Za vším hledej ženu, říká francouzské přísloví. Ty nejosudovější bývají většinou nepolapitelné, unikavé, nepoznatelné. Pro Abela Ferraru byla tímto osudem Zoë Lundová mnoha talentů, mnoha tváří a pochmurného, nesnadno uchopitelného životního údělu.
Režisérka Kathryn BigelowJe málo režisérek é se úspěšně věnují ryze „mužským“ filmům. A ještě méně z nich je v takových případech úspěšných. Kathryn Bigelow je jednou z nich.
„Tento film vychází z mých vlastních zkušeností a existuje na pomezí fikce a skutečnosti.“
Sofia Coppolová – tvorba a její analýza se zaměřením na prostor a ženské postavyŽivot Sofie Coppolové je svázán s filmem a to doslova od samého počátku. Krátce po svém narození ji otec Francis Ford Coppola obsadil do role dítěte – chlapce ý měl v první části mafiánské trilogie Kmotr křtiny.
Ačkoliv její filmografie čítá pouze dva celovečerní filmy, bývá Julie Taymorová považována za jednu z nejzajímavějších a nejoriginálnějších režisérek současnosti.
Americké psycho Mary HarronUmění není život, ale nějakým způsobem s ním souvisí.
První hraný film podle scénáře natočila žena. Kinematografie jako výplod moderny se svými překotně se měnícími podmínkami dala ženám značný prostor – nejen herečkám, ale i režisérkám, scenáristkám a producentkám – ještě předtím, než v některých zemích bylo zavedeno jejich volební právo. Ženy zasáhly do dějin filmu více než do dějin kteréhokoli jiného umění: Alice Guy má stejný význam pro raný film jako Georges Méliès, Germaine Dulac pro francouzský impresionismus jako Abel Gance, Maya Deren pro druhou avantgardu jako Stan Brakhage, Chantal Akerman pro evropský moderní film jako Jean-Luc Godard, Nina Menkes pro americký nezávislý film jako Jim Jarmusch atd. atd. Mediální obraz je však jiný a dnes je zcela zřejmé, že potřebujeme přepsat historii.
Uvědomili jsme si, jak málo o ženách-filmařkách píšeme. Proto chceme první letošní číslo Fantomu zaměřit na toto téma. Impulsem nám bylo uvedení dvou snímků Agnès Vardy krátce po sobě do českých kin. Na nezastupitelné místo žen v kinematografii však upozornila i smrt Danièle Huillet vloni na podzim. Její osobní vklad do společných filmů s Jean-Marie Straubem byl natolik zásadní, že s její smrtí se završuje i celé toto dílo. Lednové číslo proto věnujeme její památce.