17.11.1942 - Narození Martina Luciana Scorseseho ve Flushingu na Long Islandu v New Yorku do dělnické rodiny, pracující v oděvním průmyslu. Rodiče byli Američané italského původu.
Skrytá identita (2006) Martina ScorsesehoProblematika duality a boje dobra a zla zajímá lidský rod od nepaměti, filmové umění nevyjímaje.
Martin Scorsese je bezesporu režisérem ý krom jiného klade důraz na vizuální stránku díla, na rytmus a vnitřní dynamiku filmových obrazů. Scorsese navíc realizuje své filmy na základě důkladně promyšleného plánu a záběry, postavení a pohyby kamery má velmi konkrétně nastíněny ve storyboardu.
Zamyšlení nad filmy Poslední pokušení Krista a KundunFilmografie Martina Scorseseho á v sobě zahrnuje i dva primárně nábožensky (resp. duchovně) orientované snímky Poslední pokušení Krista a Kundun, nám k jejich správnému uchopení může v lecčems pomoci (shodné tematické prvky), ale přesto obě díla jsou de facto značně ojedinělá.
New York, New York Martina ScorsesehoDruhá polovina padesátých a počátek šedesátých let s sebou nese konec mimořádně úspěšné epochy vlády klasického muzikálu.
After Hours je nízkorozpočtovým komorním filmem o mladém muži ému se během jedné noci v newyorské čtvrti SoHo podaří uvíznout v kolotoči čím dál tím víc absurdních situací ž ho pomalu ale jistě ohrožují na životě.
Věk nevinnosti Martina ScorsesehoNew York je pro Martina Scorseseho tajuplným místem é filmaře fascinuje nejen svou podobou a lidmi, kteří v něm žijí, ale také svou historií; nejen historií řekněme klasickou, historiografickou, ale, a to především, historií živou, pulzující, řečeno poněkud s nadsázkou, historií idejí.
„Neumím si představit svůj život bez hudby,“ říká v dokumentu Feel Like Going Home Martin Scorsese. A my si neumíme bez hudby představit jeho filmy.
Výtvarnou podobu některých Scorseseho děl mají na svědomí profesionální italští architekti a kulisáři. Vedoucí místo mezi nimi zastává Scorseseho klíčový spolupracovník Dante Ferretti
Svěření hudebního partu pro Taxikáře (1976) Bernardu Herrmannovi je Scorseseho dvojí poctou dvěma velikánům americké kinematografie – mistru napětí Alfredu Hitchcockovi a jeho dvornímu skladateli ž partitura byla pro tento film již jeho posledním počinem.
V tu dobu neexistoval žádný zaručený způsob jak se dostat do filmového byznysu. V Barvě peněz (The Color of Money) byl mladík celou dobu jen stál vedle mě, za což dostal tři kredity. Ale když jsem já coby student chtěl získat práci ve štábu filmu natáčeném jedním významným newyorským režisérem, odbory to nedovolily.
Martin Scorsese zveřejnil u příležitosti své letošní retrospektivy v pařížském Centre Pompidou seznam důležitých filmů é nějakým způsobem formovaly jeho filmařskou dráhu.
Kdo to klepe na moje dveře, Alice už tady nebydlí, Taxikář aj.
Dlouho jsme v redakci Fantomu přemýšleli, kterak „oslavit“ jubilejní 30. číslo Fantomu. Kterak slavnostně zahájit již čtvrtý rok vydávání tohoto internetového měsíčníku? Jak pojmout tento kulatý listopadový Speciál? Bouchneme šampus? Vydáme Fantom tiskem? Začneme ho překládat do angličtiny? Nebylo nakonec třeba našeho rozhodnutí. Řešení přišlo samo - v podobě výtečné novinky režiséra Martina Scorseseho. Proto jsme narychlo odvolali všechny své skryté agenty v Cinepuru, Iluminaci či Filmu a době a zaúkolovali je psaním o filmech této žijící legendy amerického filmu.
Již přes třicet let se Scorsese umanutě vrací k několika svým oblíbeným tématům, žánrům či třeba hercům (např. gangsterka, New York, De Niro, dnes Di Caprio). I my ve Fantomu se po třicet čísel opakovaně vracíme ke svým oblíbeným tvůrcům, tématům, žánrům či kinematografiím (spíše v obecné rovině a zcela namátkou zmíním Nový Hollywood, francouzský film, asijskou kinematografii, westerny atd...). Ale stejně jako Scorsese dokáže přehodit výhybku a natočit monumentální biografický epos v duchu klasického Hollywoodu (Letec) či kostýmní drama (Věk nevinnosti), snažíme se i my zabrousit občas do – pro „cinefilní“ magazín možná méně obvyklých - žánrů (akční film, horory, současný Hollywood)…
Ale dost již toho. Přirovnávat Fantom ke Scorsesemu je zaprvé rouhání a zadruhé dost zjevný nesmysl, který si můžeme dovolit jenom proto, že máme kulaté narozeniny. Martin Scorsese však svým řemeslným perfekcionismem, auteurstvím, propojením evropského duchu s hollywoodským stylem, svou zálibou v některých žánrech a odvahou k experimentům přesně symbolizuje tvůrce, k nimž se ve Fantomu rádi znovu a znovu vracíme. Doufáme, že tak činíme i k vaší potěše.