aneb anatomie moderního hororuHoror je pravděpodobně nejvyhraněnějším žánrem vůbec. Má své specifické diváctvo a je základním zdrojem a pilířem béčkové produkce. Jeho kvalita klesá a stoupá od filmů é se stávají kultovními a nebo obecně uznávanými pilíři kinematografie až po nekonečné série ž kvalita s narůstajícími ciframi klesá pod bod mrazu.
Samotný Hollywood byl založen nezávislými. Také uprostřed rozkvětu studiového systému byl senzační materiál distribuován mimo kanály kontrolované Haysovým úřadem – například pseudo-vzdělávací pokusy jako Maniaci (1933) Dwaina Espera byly schopny obsahovat nahotu a násilí v takové míře by si to nedovolil ani Tod Browning.
Piková trojka ještě víc než Piano nebo Portrét dámy pojednává o ženském masochismu: Myslím vyprávím spíše o emocionálnímu masochismu než o fyzickém. Kniha Susanny Moore je docela nihilistická a pojednává přímo o ženském sebeobětování.
Žil jsem úplně mimo skutečnost a život jsem nacházel ve filmech, hlavně v science fiction, hororech a westernech. Upnul jsem se na únikovou zábavu a toužil jsem sám dělat filmy. Miloval jsem komiksy. Ale to víte, mí rodiče a zvláště otec si mysleli mě toto všechno kazí – filmy, komiksy.
Zuřící býk není filmem o boxování, ale o člověku s ochromující žárlivostí a sexuální nejistotou ému zmlácení uprostřed ringu slouží jako zpověď, pokání a rozhřešení. Není náhodou scénář se nesoustředí pouze na samotné zápasy. To se stane během zápasu, není ze strany Jakea LaMotty řízeno taktikou, ale jeho strachem a posedlostí.
Středa 18. února
Chladno a zataženo. Abych se dnes ráno, řekněme spíše v poledne, zahřál, nalil jsem saké do mého kuřecího vývaru. Scénář konečně pokročil. Již se setmělo, když jsem si chtěl odpočinout. [...] Koupel. Mé ragú z makarónů bylo výtečné. Pravé ucho se zlepšilo, ale levé mne pobolívá, někdy když jím.
Kapitola 1: MILNÍKY (2.část)V padesátých letech učinil Kubrick rozhodující krok k tomu se stal filmařem. Trávil svůj volný čas (a vylepšoval si tak skromný příjem) hraním šachů v Marshall a Manhattan klubech i na Washington Square a vypracoval se tam na jednoho z nejlepších.
Bazén Françoise OzonaHvězda Françoise Ozona stoupá vzhůru. Ozon má svoje herečky, dostatečně „šťavnatý“ příběh a vstřícnou líbivou formu vyprávění. Zmiňme se však jeho ambice jdou dál: dostát jména konečně také jako „umělec“. Film se probojoval do hlavní soutěže v Cannes a přesto neuspěl, získal sdostatek publicity a dobře se prodal do celého světa.
Příběh z Tokia Jasudžira OzuV roce 1953 byl padesátiletý Jasudžiro Ozu již ve třech čtvrtinách své tvůrčí cesty, během níž si utvořil svébytný způsob filmového uvažování a stabilní okruh témat, motivů i spolupracovníků a herců. Příběh z Tokia patří již do zralého Ozuova tvůrčího období a zároveň je i jedním z jeho vrcholů.
Piková trojka Jane CampionovéJane Campionová má stále čím oslovit, přinejmenším odvahou a urputností, s jakou ztvárňuje pokaždé nově svá tradiční témata. Piková trojka není feministický, ale ženský film. Film.
Kašlu na lásku Peytona ReedaZa minulý a tento rok byly natočeny hned tři filmy odehrávající se v období konce 50. a začátku 60.let. Kašlu na lásku je film čistě stylový neměnící žádné z pravidel é žánr sexy komedie 50.let (nebo tzv. komedie „souboje pohlaví“) stanovoval.
Nesnesitelná krutost bratří CoenůONA: Máte krásné zuby, pane Massey. ON: Já vím. ONA: Nebudu zdržovat zbytečnými úvody že vím váš čas je drahý a mnou placený. Slyšela jsem patříte k nejlepším rozvodovým právníkům v zemi!? ON: Musím s vámi chtě-nechtě souhlasit.
Bowling for Columbine Michaela MooreaOscarem oceněný snímek amerického filmaře a levicového aktivisty Michaela Moora, vychází z „ideálního“ amerického prostředí jakým je stát Michigan, a to ve snaze nalézt příčinu střelných útoků nejen na škole v Columbine. Autor se obrací ke své komuně s kamerou v ruce odhalil domnělé slabiny vlastní společnosti, vedoucí k její žalostné sebedestrukci.
Filmový rok v české distribuciNejen český divák, ale především český tvůrce nezná bohatost světové kinematografie. Staví na svém písečku bábovičky a nejen si myslí jimi ohromí ostatní, ale že druzí sami přijdou je obdivovat. Právě česká filmové distribuce – a především síť artových kin – má velkou příležitost obrodit skomírající národní kinematografii tím k nám doveze dobré filmy.