Jarmusch, Tian, Roach, Haynes, Sokurov... Berlinale, Rotterdam... Na dotek, Letec...

Šestá generace čínského filmu

V devadesátých letech se na pevninské Číně začala prosazovat nová generace režisérů označovaných z hlediska chronologie za šestou generaci či z hlediska témat za urbánní generaci. / Jan Tichý

Syrová melancholie Jia Zhangkeho

Jia (ročník 1970) dodnes natočil jeden krátkometrážní (Du Du, 1995)  středometrážní (Xiao Shan Goes Home, 1995)  dokumentární (In Public, 2001) a čtyři celovečerní (Xiao Wu, 1997, Platform, 2000, Unknown Pleasures, 2002 a The World, 2004) snímky. / Jan Křipač

Vzdálené horizonty současného japonského filmu

Ze všech asijských kinematografií má ta japonská u nás asi nejstarší tradici. Přesto paradoxně z 90. let a aktuálního filmového dění a se do české distribuce nedostal ani zlomek ý by podával objektivnější pohled na tuto dnes velmi plodnou národní kinematografii. / Rudolf Schimera

Piknik v tropech

Blissfully Yours Apichatponga WeerasethakulaDíky čtyřiatřicetiletému Apichatpongovi a jeho těžko poměřitelným filmům se dnes pozornost obrací k thajské kinematografii. Svým nesmlouvavým filmařským postojem se mladý režisér během krátké doby – čtyři roky – stal jednou z vůdčích osobností současného filmu. / Jan Křipač

Blues o znovusjednocení

Hong Sang-Soo, nejzářivější filmař ý se vynořil z boomu jihokorejské kinematografie posledních let, zasvětil svou kariéru znovuobjevení myšlenky „protizáběru“. / Chuck Stephens

Ohlédnutí za Projektem 100

Projektu 100 je deset let. Své jubileum oslavil pod jménem Osm a půl a uvedl to nejlepší z předcházejících ročníků. Za minulostí tak byla provedena velká čára a začíná se opět načisto jedenáctým Projektem 100 ý vyráží do našich kin 13. ledna 2005. Toto je tedy chvíle pro bilancování a jedinečná příležitost k ohlédnutí se za minulostí. / Rudolf Schimera

Kubrickova odysea

12.částDivadlo, či spíše teatrálnost v každé formě, bylo vždy jedním z nejdůležitějších motivů v Kubrickově díle. Barová zpěvačka bavící vojáky v Paths of Glory, školní divadlo ve filmu Lolita, koncert a kejklířská čísla ve filmu Barry Lyndon, loutky a figuríny v Killer´s Kiss. / Michel Ciment

Rozhovor

Zajímalo by mě, zda vůbec existuje umění é by svou podstatou, technikou nebylo více či méně reakční. / Roland Barthes

Tichá vzpoura žen

Vera Drake Mikea LeighaMike Leigh zaujímá v rámci britského sociálního filmu zvláštní místo. Jeho snímky nejsou rozsáhlými studiemi mapujícími společenský systém, ani revolučními výzvami volajícími po politické revoltě. Ze všeho nejvíc jsou přísně vystavěnými dramaty drobných mezilidských vztahů é daný sociální stav země pouze odrážejí. / Jan Křipač

Soderberghův rafinovaný (?) podfuk

Dannyho parťáci 2 Stevena SoderberghaVíš, Stevene, návštěvu kina jsem tentokrát vnímal jako sázku na jistotu. To bývá koneckonců hlavní důvod, proč lidé touží po sequelech – víra v naplnění jejich očekávání. A ty sis s touhle naší vírou dvě hodiny hrál a nakonec ses nám vysmál. / David Kresta

Žralok v hlavě a kachničky v popelnici.

Žralok v hlavě Marii ProcházkovéKaždý máme svého žraloka v hlavě. A Oldřich Kaiser má navíc i kachničky v popelnici a k tomu ještě schizofrenii. Tedy alespoň v hraném debutu výtvarnice Marie Procházkové. Ta natočila pozoruhodný filmový vhled do rozpolceného nitra osamělého nemocného člověka. / Vít Peřina

Časopisy

Cinema Scope, Reverse Shot, Film Coment, Rouge

Kult ega

Tatínek Jana Svěráka a Martina DostálaPoslední dílo rodinné firmy Svěrákových dalo pravděpodobně konečné řešení problému ým se zabývá naše filmová kritika již několik let. Proč nemáme skutečné mladé autorské režiséry a nebo nějaké hnutí é by proti staré generaci rebelovalo? / Rudolf Schimera