
Raoul Ruiz, Steven Spielberg, Danis Tranović, Cédric Kahn točí nové filmy. Seminář britského filmu v Uherském Hradišti, Festival francouzského filmu.
Thriller je jedním z nejrozšířenějších žánrů. Neúnavně zaplňuje plátna kin desítkami filmů ročně. V historii kinematografie jeho produkce nikdy vážně nepoklesla (ve srovnání s hororem nebo sci-fi). Snad právě pro tuto nadprodukci a zároveň různorodost se jeho přesná definice stává oproti jiným žánrům komplikovanější.
Australská kinematografie prošla během uplynulých padesáti let dramatickým vývojem. Pro snímky natočené v letech osmdesátých je příznačné koketování s hollywoodskými vzory a žánrovým filmem. Článek věnuje pozornost některým titulům thrillerového žánru z novodobé historie australského filmu.
Rozvoj thrilleru bývá často spojován se silným nástupem amerických gangsterských filmů počátkem 30. let. Kinematografie začíná ve větším měřítku reflektovat svět zločinu ý byl do té doby vyhrazen pouze ojedinělým počinům. Do popředí se dostávají témata podvodu, korupce, mocenského boje, vraždění a policejního vyšetřování.
V roce 1972 natočil Francis Ford Coppola první díl Kmotra, o dva roky později následoval neméně úspěšný díl druhý. Filmový epos podle románu Maria Puza se výrazně odlišil od předchozích tendencí v gangsterském filmu a nastolil možnost nového, celistvého pohledu na sicilsko-americkou mafii.
Od smrti Nicholase Raye uběhlo letos čtvrt století. Následujícím textem a Večerem Fantomu v pražském kině Ponrepo chceme připomenout tuto výjimečnou filmařskou osobnost.
Jsou města, chvíle a lidé, kteří ve mně v průběhu života zanechali nesmazatelné stopy.
10.částStriktně logické konstrukce Kubrickových děl představují možná poslední záchranu před hluboce zakořeněnou úzkostí. Názvy filmů jako Fear and Desire, Killer´s Kiss, The Killing a Dr Strangelove v sobě kloubí lásku se smrtí ž je pro Kubrickovy filmy charakteristické.
RozhovorMěli bychom pravděpodobně začít návyky spojenými s filmem, tedy způsobem ým kinematografie vstupuje do našich životů. Já sám do kina nechodím příliš často, stěží jednou týdně.
V dnešní pravidelné rubrice Film a literatura bych se rád věnoval fejetonistickému dílu Jana Nerudy Trhani a jeho filmovému zpracování od režiséra a scénáristy Václava Wassermanna (vl. jménem Vodička).
Svět zítřka Kerryho ConranaExistují dva krajní typy filmařů. První zaměřují čočky svých kamer na okolní svět že krásu spatřují v realitě samé. Druzí se utíkají do světa představ že krásu spatřují v lidské imaginaci Kerry Conran patří jednoznačně do druhé skupiny. Jeho film nemá s realitou nic společného celý výplodem bohaté imaginace.
Špatná výchova Pedra AlmodóvaraŠpanělský režisér tentokrát natočil slabý film ý z naprosté nudy zachraňuje pouze autorovo vypravěčské umění a herecké podání hlavního představitele. V rukou jiného, méně zkušeného tvůrce, by se snímek rozpadl v prázdné kupení jednoho klišé za druhým.
Santa je úchyl! Terryho ZwigoffaDruhý hraný film amerického režiséra Terryho Zwigoffa je opět komediálního žánru. Režisér se proslavil zejména svým prvním filmem Přízračný svět (2000) ý u nás velmi dobře zapadl do kolonky amerických nezávislých filmů.
Snowboarďáci Karla JanákaSnowboarďáci Karla Janáka míří přesně (a účinně) na teenagerskou věkovou adresu, a to veškerými možnými ingrediencemi. Od designu úvodních titulků, přes využití pop-rockových hvězd v soundtracku, až po nečekaně otevřené erotické scény.
Senses of Cinema, Bright Lights Film Journa, Film a doba
Pro hrst dolarů, Kainova výchova, Zakázaný majetek ...