DVD/VHS

Jonathan Demme ž filmařská kariéra posledních 10 let povážlivě stagnovala (s čestnou výjimkou dokumentu The Agronomist), dokázal výrazněji zaujmout až vloni nečekaným krokem: remakem chef-d´oeuvre Johna Frankenheimera z roku 1962 Manžurský kandidát. Demme spolu s producentem Scottem Rudinem ému vděčíme za nejkrásnější americké filmy poslední doby (Vesnice, Život pod vodou, I Heart Huckabees, Na dotek) vyšli z oprávněného předpokladu  s klasikou se nedá poměřovat, ale lze vytvořit svébytný ekvivalent. Opřeli se sice nikoli o původní knižní předlohu, ale o samotný Axelrodův scénář, ten však doznal některých podstatných změn é činí z Demmovy verze nezávislou, fungující jednotku.

Především je to posun látky do současnosti – čímž došlo k aktualizaci tématu ž je nezbytný stavební prvek žánru politického thrilleru. Korejská válka tak byla zaměněna za operaci Pouštní bouře a komunistická špionáž za teroristickou síť. Zápletka zůstává tatáž: hlavní postava se vrací z války jako oslavovaný hrdina ž pomáhá přihrát body do politických ambicí jeho rodiny. Jeho bývalý vojenský nadřízený však postupně odkrývá skutečnost  celá posádka byla podrobena drastickým metodám vymývání mozků é mají učinit z vojáků nástroje mocenské manipulace.

Největší změny dostála postava hrdinského seržanta Shawa. Zatímco ve Frankenheimerově originále figuruje „pouze“ jako oběť á se stává vraždící zbraní, Demmovi scenáristé mu určili přímo úlohu kandidáta na amerického viceprezidenta. Ze hry tak vypadává postava původního senátora, nevlastního seržantova otce. Tím  se dostává Shaw na nejvyšší příčky společnosti, byl učiněn tvůrci ústupek věrohodnosti (vraždící budoucí viceprezident je velkou nadsázkou) ý však přispěl ke druhé – významnější rošádě: vyprázdněné místo é Shaw v závěru Frankenheimerova filmu zaujímal, nahradil jeho velitel – major Marco. Tím dochází k dynamickému rozšíření Marcovy postavy: už nestojí bokem jako pozorovatel, ale je sám fyzicky zapojen do rozsáhlé politické machinace. Tento krok je jen logickým vyústěním é příběh nabízí. Škoda pak  bylo v samotném závěru mírně otupeno nekompromisní Frankenheimerovo řešení celého konfliktu – přesto i u Demma zůstává nakonec celková deziluze z mocenské reprezentace.

Ta vyplývá i z postavení moderních médií é hrály klíčovou roli už u Frankenheimera. Ten – jako bývalý televizní režisér – klade zvláštní důraz na toto médium jako prostředek k mocenskému ovládání lidí. Demme význam televize neodsouvá, naopak ho ještě pomocí obřích obrazovek – v 60. letech neexistujících – podtrhává a doplňuje o další technologie é pomáhají více utužit kontrolující síť: digitální kamery, počítačový software, mikročipy. Na druhou stranu – je zde opět jiné médium é umožní cestu alespoň k částečnému vymanění: internet. I když tedy Demme nenakládá s televizí tak vynalézavě jako Frankenheimer (u něho se stává televizní obraz přímo prostředkem ke střihu a budování filmového prostoru), rozšíření o další – zejména digitální – média zintenzivňuje charakter všudypřítomné paranoie.

Rozptýleny zůstaly i patrně největší obavy z remaku: herecké výkony. Frenkenheimerův casting byl bezchybný a v tomto směru vychýlit se z něho příliš by znamenalo riskovat krach že charaktery zůstaly zachovány. Demme tedy v herecké koncepci z Frankenheimera přímo vychází a tímto prostředkem mu vzdává také poctu. Účinek chladného strojového chování seržanta Shawa vyplýval hlavně z fyziognomie Laurence Harveyho s jeho vysokou postavou a tvrdými řezanými rysy ve tváři. Demme dosáhl stejného dojmu díky Lievu Schreiberovi. Další dva ústřední herci navazují na původní interpretaci, ale tu v maličkostech dále dotvářejí. Meryl Streepová záměrně překročila svůj herecký typ a proměnila se ovládající monstrum Shawovy matky. Zároveň – oproti Angele Lansburyové – ubrala z afektovanosti a podržela si kus sex-appealu. Ten však využila k vyjádření nepřirozené, zvrácené sexuality. Původní freudovský ráz filmu zde nabyl nových poloh. Denzel Washington uchoval Sinatrovu soustředěnost kontrastující s vybuchující nervností. Mezi těmito krajními polohami našel několik odstínů – zvědavosti, uvolnění i chladnokrevnosti – projevujících se v jeho typickém minimalismu. Ten je Demmovou kamerou zachycován v převládajících detailech tváří – další zálibou  tento režisér konstantně sdílí s Frankenheimerem.

Jan Křipač
kripac@fantomfilm.cz