DVD/VHS

S filmem Čistá duše dosáhl režisér Ron Howard svého životního úspěchu. Doposud nejblíže se získání oscarové sošky dostal v roce 1995 po uvedení Apolla 13 (tehdy mu ji neprávem odebral Mel Gibson). Tvůrce pověstný svou schopností vybalancovat divácky poutavý příběh s hlubší myšlenkou a poselstvím (přesně po vzoru svého učitele Stevena Spielberga) se po všech těch pohádkách o hrdinných hasičích a amerických přistěhovalcích dostal až k působivému mixu romantického filmu a studie schizofrenika (4 Oscaři, 4 nominace). Stejní akademici, kteří mu za Čistou duši uznale blahopřáli, však po premiéře posledního filmu Ztracené ukázali záda (0 Oscarů, 0 nominací).

Ron Howard se poprvé ve své kariéře rozhodl natočit western (kýčovité Navždy a daleko zůstává z pochopitelných důvodů opomenuto). Nikoliv však western s klasickými atributy (tomu mohl zpočátku nasvědčovat příchod tajemného cizince), ale spíše antiwestern odkazující na počátek 90.let a snímky Tanec s vlky, resp. Nesmiřitelní ž na určitou dobu znovuoživily zájem publika o skomírající žánr. Realistický western bez diváckých kompromisů přitom Howard zajímavě skloubil s tématem pro americký film neméně klasickým – rodina v ohrožení. Aby té klasiky zase nebylo příliš, obohatil režisér slovo „rodina“ přívlastkem „nefunkční“. Lékařka Maggie, žijící na konci 19. století v pustině Nového Mexika společně se dvěma dcerami  tak náhle konfrontována s přítomností jejího otce ého již v srdci dávno pochovala. Než dojde na všehny bolestné vzpomínky a výčitky  starší dcera Lilly unesena. Skupina Apačů pod vedením démonického čaroděje Bruja ji s několika dalšími dívkami chce na hranicích Mexika výhodně prodat. Zoufalé matce nezbývá než požádat o pomoc nenáviděného (?) otce ž má během pátrání možnost vyrovnat se s vlastní minulostí.

Howard bezesporu JE mistrem obrazu. Stačí zavzpomínat na start raketoplánu v Apollu 13 nebo deštník z hvězd v Čisté duši. Ve snímku Ztracené zaujme především práce s kamerou v závislosti na režisérem vyžadované realističnosti scén (kameraman Salvatore Totino spolupracoval např. s Oliverem Stonem na snímku Vítězové a poražení). Většina záběrů je natáčena ruční kamerou, objektiv se opakovaně vyskytuje v maximální blízkosti protagonistů, dochází k potlačení přirozené barevnosti a užívání filtrů. V zájmu zachování běžného osvětlení navíc postavy nejednou zanikají v naprosté tmě. Silný důraz na obrazovou informaci má své opodstatnění při použití zkratky (např. v působivé scéně, kdy po zmizení Lilly upravuje Maggie její postel), stává se však problematickým v okamžiku, kdy je skutečně nutné  postavy hovořily. Napjatý vztah Maggie a jejího otce si jistě nezasloužil takové zjednodušení, k nemuž nakonec došlo, zvlášť když tento motiv umožňoval rozvinout téma střetu křesťanské víry (Maggie) s přírodním náboženstvím indiánů (Maggiin otec Jones žil po odchodu od rodiny mezi Čirikavy). Vrchol představuje v tomto ohledu scéna „exorcismu“, v níž racionálně uvažující křesťanka bojuje s „bezbožným čarodějnictvím“. Bohužel, druhá polovina filmu, soustředící se téměř výhradně na napínavé pátrání a střety s únosci, opouští ve prospěch toho zajímavě rozehrané rodinné drama a ke spoustě nezodpovězených otázek se vrací až v samotném závěru ž ovšem nepředkládá žádné novum – otec Jones zjišťuje  skutečně není tak lehké někoho opustit a zapomenout na něj. Což je vzhledem k netriviálně napsaným postavám a výborným hereckým představitelům žalostně málo.

Vůbec, čím více film spěje k závěru, tím konvenčněji vypadá. Howardova proklamovaná syrovost je patrná zejména v první polovině filmu – podobně ponurou a zdánlivě bezvýchodnou atmosféru jsme u tohoto režisére měli naposledy možnost spatřit v remakeu Výkupné. Pomyslné maximum a současně test divácké tolerance představuje ve filmu Ztracené smrt batolete a následná sebevražda jeho matky. Proto zaráží následné naplňování žánrových klišé – včetně povinných přestřelek, pronásledování na koních i přítomnosti „hodného indiána“ (Kayitah je naštěstí natolik dobře napsaná i zahraná postava  vás její brzký odchod ze scény bude mrzet). Zmíněná konvenčnost postihla i technickou stránku filmu, takže rozuzlení příběhu je nám předkládáno v zářivých a teplých barvách a kamera se z pozice bezprostředního účastníka děje přemístila do bezpečí v podobě jeřábu a vrtulníku.

Nevím, zda lze Ztracené označit za herecký film (práce kamery v první polovině filmu této úvaze napomáhá), ale výkony nejen hlavních, ale i vedlejších představitelů rozhodně budou jedním z hlavních důvodů, proč Howardův snímek doporučit. Tommy Lee Jones tu v reminiscenci na oscarového stopaře Gerarda (Uprchlík) předvádí svůj standardně kvalitní výkon, ale uchvátí vás spíše žena á jede na koni vedle něj. Byla už anglickou královnou, spiritistkou, skotskou špiónkou, teroristkou i královnou Elfů a v sérii silných ženských postav pokračuje i po přesídlení na Divoký západ. Jen díky výkonu Cate Blanchettové tušíte  i ona vede sama se sebou těžký boj a proklínáte scenáristu, proč vám o téhle přitažlivé postavě neprozradil více. Nelze ovšem ponechat bez povšimnutí kvalitní hudební doprovod, tím spíše  pochází od „sebevykradače“ Jamese Hornera. Ten bývá považován za Howardova dvorního skladatele (spolupráce na Apollu 13, Výkupném, Grinchovi i Čisté duši) a hudba k filmu Ztracené s využitím exotických nástrojů a indiánských zpěvů může být zablesknutím se na Hornerovy světlejší zítřky.

Obávám se  po komerčním a uměleckém debaklu ý Howard utrpěl, se napříště vrátí ke smířlivým kompromisům a výrazy „syrový“ a „neústupný“ od něj dlouho neuslyšíme. Už jen z tohoto důvodu stojí česká videopremiéra snímku Ztracené za pozornost.

DVD bonusy: oproti americkému vydání přišla Evropa poněkud zkrátka. Ponechme teď stranou rozhovory s Ronem Howardem (o střihu, natáčení, lásce k westernům a žánrovým konvencím) i tři roztomilé krátké filmy z Howardova archivu a přejděme k vystřiženým scénám. Americké vydání obsahuje 11 scén, evropské pouze 5 scén. Vesměs jde o momentky z první poloviny filmu a je celkem patrné, proč je režisér vyřadil – potřeboval se co nejdříve dostat k samotnému aktu únosu. Evropské vydání obsahuje rovněž dva alternativní závěry filmu (americké má tři). Jedná se spíše o zajímavé doplnění bonusové nabídky, závěr nakonec použitý je rozhodně nejlepší. Pro zasmání navíc tvůrci zařadili i tzv. outtakes neboli zkažené záběry, vzhledem k žánru je patrné  v nich uvidíte neúspěšné nasedání na koně či pušku odmítající v daný okamžik vystřelit.