Hon o čas

Presumpce viny Carla Franklina

Presumpce viny je nenápadným silným filmem ý v záplavě současných blockbusterů typu Trója, Den poté či Harry Potter a vězeň z Azkabanu stojí neprávem v pozadí. Tento fakt dobře odráží silnou pozici hollywoodských studií na (nejen) českém filmovém trhu ž nedílnou součástí je i oficiální filmová kritika. Ta snímku věnovala minimální pozornost. Je jasné  divácký potenciál Presumpce viny je sice menší, svojí kvalitou však Franklinův počin zmíněné velkofilmy jednoznačně předčí. Jeho vlažné hodnocení českou kritikou (ve světě byl přijat veskrze kladně) je když ne rovnou diletantské, tak alespoň výrazně neobjektivní. Naše kritika tímto příliš okatě upozorňuje na své vazalství vůči trhu a nezúčastněnému čtenáři a divákovi může naznačovat  stav na poli současné kinematografie je jednotvárný, vágní, plochý.

Impotenci kritiky zčásti zachraňují menší filmové společnosti é naši distribuci alespoň trochu oživují, navzdory unavené žurnalistice. Když už se k nám nedostanou poslední počiny Oliveiry, Rohmera či Hong Sang-sooa, musíme být vděčni alespoň za Franklina, Campionovou a Coppolovou. Výsledkem je fakt  i když náš trh zdaleka nereflektuje všehochuť světové produkce, přinejmenším malý reprezentativní vzorek zde máme. Kinematografie není v žádném případě monotónní a chodit do kina je pořád ještě potěšení.

Presumce viny A teď k samotnému filmu. Režisér Carl Franklin se vydal opačným směrem než režiséři Petersen a Emmerich, a paradoxně natočil více svěží a modernější film. Oba „němečtí“ tvůrci vsadili hlavně na práci se zvukem a digitálními efekty – a v tom jsou jejich filmy mimořádné – zato zbytek působí značně nevyrovnaně. Ve Franklinově režii je všechno naopak pod přísnou kontrolou a ve vzájemné provázanosti a jednotě. Franklin se soustředí na menší žánrové formáty thrilleru, post-noiru či melodramatu é mu umožňují jednak pilovat vlastní styl  v rámci něho přicházet s menšími obměnami (viz například vzájemné podobnosti a rozdílnosti na jedné stylistické bázi mezi trojicí Jeden falešný pohyb, Ďábel v modrémPresumpce viny). Franklinovy filmy vynikají prostou civilností á byla vždy výsadou amerických filmařů od Harta přes Hawkse až po Eastwooda. Levný, rychlý a efektivní způsob natáčení (který se Franklin naučil u Rogera Cormana) jde ruku v ruce s nekomplikovaností formy: jednoduchá jízda kamery v kombinaci s analytickým střihem, charakterové herectví postavené na výrazu tváře a podtržené výstižným kostýmem, práce s reálným prostorem a přirozeným světlem. To je základ ý Franklin okořeňuje vlastním viděním. Jeho snímky se většinou odehrávají na jihu Spojených států ž je prostor ý filmu vtiskuje nezaměnitelnou pečeť. Horké slunce spolu s vlhkostí vzduchu nahlodává neutrální výtvarné ladění obrazu. Svět se barví dohněda, oranžova, tmavomodra a ztrácí své přirozené kontury. Denní život přechází do své noční fáze, v níž jsou pracně nabyté jistoty nemilosrdně rozmetány napadrť. Noční můra postupně mění lidské bytosti v zombie (na Tournera Franklin odkazuje maskou hlavní ženské postavy v závěru filmu). Hrdina se snaží z temného labyrintu najít cestu zpět  mohl volně vydechnout a znovu si vypít svůj ležák…

Denzel Washington U Franklina nezbytně hermetičnost stylu koresponduje s hermetičností narativní výstavby. Sahá po hotových scénářích ým dává výsledný filmový tvar. V jeho příbězích je tradiční bělošský žánr krimi (kterému se věnuje nejčastěji) přesazen do černošského prostředí. Franklin sice navazuje na Brookse, Kramera a Jewisona – stejně jako Denzel Washington na Sidney Poitiera – ale už se nemusí pojišťovat konfrontací afroameričana s bělochem. Po undergroundovém blaxploitation 70. let a nezávislých filmech Spikea Lee 80. let je dnes černošský žánrový film plně součástí mainstreamu. Svojí kompozicí Presumpce viny odkazuje především na Langa s Hitchcockem – otce krimi thrilleru. Franklin důvtipně kombinuje dva základní prvky jejich vyprávění: komplot a hon na člověka. Film v první části upomíná hlavně na Vertigo: hlavní hrdina, detektiv, se zamiluje do ženy ž vede ke ztrátě jeho ostražitosti, a tudíž volnému prostoru pro zločince… Zcela jiné než Hitchcockovo je však Franklinovo nakládání s filmovým časem. Zatímco Hitchcock čas neúměrně natahoval proto  se v něm hrdina ztrácel a nakonec definitivně zabloudil, Franklin čas naopak stlačuje na maximum  jím hrdina padnul a (dějově) zahynul. Časová kondenzace podaná v neúprosném tempu spojuje Franklina na druhé straně s dnešním trendem v akčním filmu (ale i seriálu – viz 24 ý je v mnohém tomuto snímku podobný) a činí dílo plně současným. Dobrý scénář, elegantní režie a herecké výkony v čele s „hvězdným“ Washingtonem jsou důkazem  Presumpce viny má větší divácký potenciál, než se na první pohled může zdát.

Presumpce viny (Out of Time, USA 2003)

Režie: Carl Franklin
Scénář: Dave Collard
Kamera. Theo Van de Sande
Hudba: Grame Revell
Střih: Carole Kravetz-Aykanian
Hrají: Denzel Washington (Matt Lee Whitlock), Eva Mendez (Alexandra Diaz Cole), Sanaa Lathan (Ann Merai Harrison), Dean Cain (Chris Harrison) a další
114 min., Berg/Saccani Entertainment / Carl Franklin Film / Monarch Pictures / Original Films