Kubrickova Odysea

Interview: James B. Harris, producent

Kniha Michela Cimenta „KUBRICK“  Fantom na pokračování překládá (s použitím jména jedné z kapitol - „Kubrickova odysea“), obsahuje několik odlišných částí. Kapitoly Milníky a Normy, týkající se mj. Kubrickova života, počátků kariéry, vlivů na jeho tvorbu atd…, mohl čtenář nalézt v dosavadních vydáních Fantoma. Další kapitolu (Reflections on an oeuvre in evolution) ž se obšírně zabývá různými aspekty Kubrickova stylu, začneme publikovat až po letní přestávce, tedy v zářijovém čísle. V tomto vydání proto přinášíme překlad jednoho z četných rozhovorů s Kubrickovými spolupracovníky é jsou zařazeny do zadní části knihy.

James B. HarrisVaše filmová kariéra začala až po setkání s Kubrickem?

Ne, setkání s Kubrickem se sice pojí s mými prvními hranými filmy, ale já již od sedmnácti let pracoval ve filmové distribuci. V armádě jsem byl – díky svým předchozím zkušenostem - přiřazen k filmové sekci, kde jsem také poznal jednoho Kubrickova přítele, budoucího režiséra Alexandra Singera. Právě zde jsem se učil  vznikají filmy. Ve volných chvílích jsme se Singerem natáčeli experimentální filmy a též jsem se seznámil s Kubrickem ž přišel Alexe navštívit. Bylo to v roce 1953, právě natočil Fear and Desire. Přinesl si kameru a natáčel nás při práci. Přirozeně jsem obdivoval někoho, kdo již sám natočil vlastní nezávislý hraný film.

Fear and DesireJakmile jsem opustil armádu, vrátil jsem se zpět do distribuce, zabýval jsem se prodejem filmů do televize. Poté jsem produkoval i režíroval TV – seriál o baseballu (kombinace rozhovorů s reportážními záběry). Kubrick mě pozval na projekci svého nového filmu– Killer´s Kiss a požádal mě o pomoc ve snaze prodat Fear and Desire do televize. Začali jsme si spolu povídat. Jelikož neměl peníze, nemohl rozjet žádný nový další projekt. Po zhlédnutí Killer´s Kiss jsem mu řekl  má na to stát se jedním z nejlepších režisérů světa. Ale bylo mu přese všechno teprve dvacet pět let, a tak jsem mu řekl  potřebuje někoho, kdo se postará o finance, najít dobrý příběh, profesionální herce a scénáristy – zkrátka jsem navrhl  byli partneři. Stal jsem se jeho producentem, ale neměli jsme co filmovat. Prolezl jsem všechna knihkupectví a narazil na knihu Lionela Whitea – Clean Break. Po jejím přečtení jsem si pomyslel  by z toho mohl být prvotřídní film. Stanley souhlasil, a tak vznikl film The Killing.

Do Hollywoodu jsme přišli v roce 1955, společně jsme v Německu natočili Paths of Glory (Stezky slávy) a v Anglii Lolitu. Já měl nad těmito filmy výkonný dohled, moje úloha spočívala v řešení praktických problémů – od financí po distribuci  Kubrick mohl v klidu tvořit. Ale zároveň jsem se tou dobou učil o filmu a vytvářel si na něj vlastní pohled. Stanley měl na mě velký vliv. Když jsme připravovali Lolitu, byl jsem již schopen přispět mnohem více i v tvůrčích záležitostech, například při vývoji scénáře. Po příjezdu do Londýna jsme nebyli spokojeni s obsáhlým Nabokovovým scénářem. Zavřeli jsme se na měsíc do jednoho pokoje a přepsali ho scénu po scéně. Samozřejmě  během natáčení dodal Stanley každé scéně nový rozměr  třebas v případě několika improvizovaných dialogů mezi Sellersem a Masonem. Ale já cítil  jsem se na tvaru výsledného díla nějak podílel a i to vedlo k mé úvaze o tom, stát se režisérem. Byl jsem tím posedlý.

LolitaPoté se Stanley začal zajímat o otázku nukleárních zbraní ž však tou dobou opravdu nijak nepřitahovalo mě. Naučil mě spoustu věcí, týkajících se této problematiky, a vše jsme zúročili v natáčení Dr.Strangelove (Doktor Divnoláska aneb Jak jsem se naučil mít rád atomovou bombu). Ale otázka již byla vznesena: chci pokračovat jako producent, nebo mám přejít k režii? A Stanley, po dlouhých společných diskusích, mě povzbuzoval  se stal režisérem. Řekl mi: „Mohl bys být dobrým režisérem, ale nikdy to nebudeš vědět, pokud to si to nevyzkoušíš. Je to osamělá práce. My jsme si užívali společné spolupráce, nikdy jsme nenatočili špatný film, i když jsme mohli být ještě lepší. Nemáme finanční problémy ž jsme se toho spoustu naučili. Nikdy nedosáhneš úplného uspokojení, dokud si sám neozkoušíš režírování.“ To byl přesně ten typ povzbuzení ý jsem potřeboval.

Jak Vás Kubrick ovlivnil?

Ze všeho nejvíce svým způsobem vyprávění situace či budováním zápletky. Neustále kladl důraz na způsob ým se lidé chovají. Poradil mi  si přečetl Freudův Úvod do psychoanalýzy a Stanislavského díla. Tam jsem nalezl spoustu cenných rad. Především  režisér musí být schopen vycítit, zda scéna funguje či ne, a umět ji případně opravit. Jsou zde tři možné důvody, proč scéna nefunguje: 1) Herec není připraven. 2) Herec neporozuměl scéně. 3) Scéna nebyla řádně napsaná. Kubrick říkal  technika je zajisté důležitá – pokud si vše můžete sám vyzkoušet, ale to za vás mohou udělat jiní. Podstatná věc – kterou za vás nikdo učinit nemůže – je cvičit svůj vlastní úsudek a vkus. Učil mě  se vyhnout expozicím v dialogu. Jak se postarat o to  postavy nikdy výslovně neprozradili  si myslí, ale aby to přitom publikum dokázalo samo rozpoznat. Naučil mě  se vyhnout unavujícímu opakování (ukrytému za obměny prostředí či situací), na které narazíte v mnoha filmech.

V počátcích ho nejvíce zajímala práce kamery a dělal z ní hlavní hvězdu filmu. Po filmu Spartacus se jeho postoj změnil. Měl kameru Technirama, s kterou nešlo pohybovat bez ztráty ostrosti. Myslím  to ho donutilo zaměřit se více na pohyb herců uvnitř záběru. Pochopil  byl možná přespříliš pohlcen zájmem o technickou bravuru.

Stanley věřil  byste se neměl zabývat tím  si o vás ostatní myslí, ať už stojí při vás, či naopak. Pro něj hrál každý detail obrovskou roli a byl připraven obětovat se veskrze ve prospěch svého cíle (čímž byl film), pro nějž musíte pracovat do konce svého života. Z toho důvodu preferoval být vnímán jako tyran a raději si znesnadňoval život tím  není s každým zadobře. Neboť jakmile dokončíte film, všichni zmizí a vy zůstanete navždy sám právě jen s tím výsledným filmem. Pochytil jsem také  mu lidé díky respektu ý si vytvořil, naslouchají mnohem pozorněji a pracují o to tvrději. I když byl s někým na ostří nože, vždy věděl  z něj dostat to nejlepší.

Odd Man OutMáte s Kubrickem podobný vkus a názor na film?

Od něj jsem se naučil vše. Dřív jsem znal pouze hollywoodské filmy. Ale díky němu jsem objevil Ophülse, Buňuela, Renoira, Odd Man Out od Carola Reeda… Je mnohem větší filmový nadšenec než já a pouští si jeden film za druhým.

Cannes, květen 1973

Michel Ciment