Kubrickova Odysea

Kapitola 2: NORMY ( dokončení )

Jestliže diváci neměli potíže vysoce ocenit takové rebely a individuality, Kubrickův vztah ke kritice byl naopak vždy problematický – alespoň od Lolity, neboť jeho první hrané snímky The KillingStezky slávy kritici jednomyslně přijali. Zpětně však naprostá většina kritiků rozpoznala jeho významnost. Když v roce 1978 belgická Cinémathéque Royale oslovila 200 mezinárodních odborníků (filmaři, kritici, historici)  určili nejdůležitější díla v dějinách amerického filmu, Kubrickovo jméno bylo zmíněno 138krát, čímž se umístil celkově na 16.místě, nejlépe ze všech poválečnými tvůrců. V tom samém roce sestavilo 300 čtenářů francouzského magazínu L´Avant- scéne du cinéma svůj ideální filmový Pantheon: na první místo umístili snímek 2001: Vesmírná odysea, následovaný díly Občan Kane, Děti ráje, Moderní dobaKřižník Potěmkin. A konečně na sklonku sedmdesátých let se pařížský týdeník Les Nouvelles litéraires dotázal asi čtyřiceti známých osobností na nejdůležitější filmy uplynulé dekády: na seznamu se ocitl jak Mechanický pomeranč, tak Barry Lyndon, a v čele režisérů figuroval spolu s Fellinim právě Kubrick.

Forbidden PlanetAle takový konsensus je klamný, neboť obdiv ý jeho filmy vyvolávají, se zřídka rodil díky prvotnímu premiérovému přijetí, přijetí é bylo pozdější slávou odsouzeno k zapomnění. Kdo dnes vzpomene popravčí četu v podobě newyorské „vrchnosti“, zamířenou na 2001: Vesmírná odysea? „Je to monumentálně neimaginativní film“ (Pauline Kael, Harper´s Magazine); „Největší zklamání“ (Stanley Kauffman, The New Republic); „Neuvěřitelně nudné“ (Renata Adler, The New York Times); „Katastrofa“ (Andrew Sarris, The Village Voice)… Variety, bible amerického show byznysu  nejspolehlivější barometr nedůvěry k nekonvenčnímu a unikátnímu umělci. Stěží mohli předvídat obrovský úspěch 2001, když o tomto snímku před premiérou napsali: „2001 není filmovým mezníkem. Srovnává se (ale ze srovnání nevychází vítězně) s předchozími úspěchy filmové science-fiction. Postrádá však humanitu Forbidden Planet, imaginaci Things to Come a jednoduchost Of Stars and Men. Patří ke skupině technicky prvotřídních, avšak spíše povrchních filmů ými se v minulosti prezentoval George Pal či Japonci.“ A závěrečný soud: „Na to  je osobní, stál film příliš mnoho peněz.“ O sedm let později ve Variety napsali o filmu Barry Lyndon: „Závěr ž z filmu získáme   někteří lidé jsou podvodníci, pár z nich je úspěšných, život jde dál a slunce stále vychází na východě. Dobře, ale to vše jsme již znali.“ (17.prosince 1975) Stejně tak v případě filmu The Shining ý byl odstřelen v téměř parodickém duchu, si ve Variety stěžovali ze všeho nejvíce na to  se Warners „nepoučili z lekce zvané Barry Lyndon a byli natolik šílení  ho to nechali natočit.“

2001: Vesmírná odyseaReakce hollywoodské komunity v čase Oscarů perfektně odráží ambivalentnost Kubrickova statutu. Kvůli jeho uměleckým ambicím a komerčním úspěchům ho museli uznávat, ale jeho odmítnutí stát se jedním z „rodiny“ a odstup ý si udržoval od Hollywoodu, zničili jeho šance na jakékoliv ocenění. Nominace za režii svých čtyř v řadě natočených filmů (Doktor Divnoláska, 2001, Mechanický pomerančBarry Lyndon) ho zařadili k Charlie Chaplinovi, Josephu von Sternbergovi, Orsonu Wellesovi, Robertu Altmanovi (ti všichni byli rebelové!), ale i k Fritzu Langovi, Alfredu Hitchcockovi, Howardu Hawksovi a Ernstu Lubitschovi – nikdo z nich nikdy neobdržel cenu Akademie pro nejlepšího režiséra roku.

Vysvětlení pro jeho dvojznačnou pozici tváří v tvář kritice a filmařům se skrývá v samé podstatě jeho tvorby. Zneklidňuje jak stylisticky, tak tématicky, odmítá cokoliv  se od něj očekává, ale zároveň občas zabrousí do oblasti tradičních filmových žánrů (válečný film, sci-fi, horor), ustavičně experimentuje a přitom je stále připraven hrát komerční hru, upřednostňuje podívanou a fantazii před moralistním rozjímáním a filozofováním... Stanley Kubrick jako intelektuál a umělec dokázal zvítězit nad publikem, aniž by se musel vzdát jediné ze svých ambicí. A to vše dozajista díky tomu  coby filmař- vizionář, přivádějící k životu nejsoukromější obsese na plátně své fantazie, byl schopen pochopit zásadní tenze své doby a zasáhnout kolektivní podvědomí.

(pokračování příště)

Michel Ciment