Ideální film nepotřebuje titulky

Filmové umění by mělo díky své pravé přirozenosti
vyprávět celý příběh obrazově
F. W. Murnau

F. W. Murnau „Je to další válečný film.“ Samozřejmě  je! A budou další, další a další.

Pro tuto zemi je přirozené  je dnes zaplavena válečnými filmy, a bude ještě několik příštích let, tak jako chce voják ukazovat svůj croix de guerre. Pro Ameriku je válka nová. Je hrdinskou událostí. Amerika do ní vstoupila ne z donucení, ale dobrovolně – důkaz odvahy, věrnosti a mučednictví se úzce pojí s dobrodružstvím. V Evropě tomu bylo jinak. Její země jsou těchto atributů nasyceny, jsou natolik ponořeny do válečného pustošení  v něm nespatřují jakékoli dobrodružství. Člověk ý prošel hrůznými zkušenostmi o nich obvykle málo mluví a když je dotázán  zažil takový a takový šok nebo katastrofu, obvykle lakonicky odpoví: „Ano,“ nebo „Ne“ a odmítne se dál bavit.

Taková je tedy pozice evropských zemí, pro něž je válka příliš reálná, něž aby si ji idealizovaly a romantizovaly ve filmech a divadelních hrách. Pro Ameriku byla válka událost, ne hrůzná zkušenost. Muži se nechali naverbovat udatně, hystericky; mnozí se vrátili se stejnými pocity  ještě více exaltováni zážitky, o kterých pak mohli vyprávět.

Stal jsem se tím nejkrajnějším pacifistou že jsem zažil nejděsivější okamžiky této ničivé síly. Je mým záměrem natočit brzy válečný film ne proto  glorifikoval masové krveprolití, ale spíše odkryl jeho zhoubnost a přesvědčil lidi o naprosté marnosti fyzického boje.

Jaký může být výsledek filmu ý dvě nebo dvě a půl hodiny ukazuje dva národy ve válce a spěje ke svému vyvrcholení pomocí bombardování, výbuchů, střelby a zničených armád mužů - bezmocných loutek znesvářených národů? A pak vlající prapor vítězné země a každý nástroj orchestru hrající fortissimo? Při každé projekci filmu, v každém kině, kde se hraje dvakrát až třikrát denně, jsou dva až tři tisíce lidí podněcovány k bojovným postojům.

A nejdůležitější roli v boji – jakkoli to může znít neuvěřitelně – hrají ženy. Jenom tak dlouho, dokud budou nazývat zbabělci muže, kteří odmítají nebo váhají „bojovat“ kvůli svým ideálům  tak dlouho  se budou hrdě pnout k uniformovaným pažím a pyšnit se oběťmi svých synů, milenců, bratrů a manželů „pro správnou věc“  tak dlouho budeme mít války a promítat filmy é je oslavují.

K budoucnosti filmu obecně nemůžu říct nic definitivního, můžu pouze odhadovat. Mohu prohlásit jedině  obyčejný film, bez hudebního doprovodu, barev, prizmatických efektů a třetí dimenze, ale pouze s nejnutnějšími titulky, bude nadále existovat jako trvalá umělecká forma. Budoucí vývoj může dát vzniknout dalším formám, ale původní forma bude trvat dál ve své vlastní identitě.

Poslední štace Doufám  můj příští film bude bez jakýchkoli titulků. Poslední štace měla pouze jeden. Jedním ze způsobů vynechání titulků je ukázat dvě protichůdné myšlenky paralelně; například abych vyjádřil mimořádné bohatství určité osoby, ukážu vedle ní naopak postavu hodně zchudlou. Symbolismus může titulky odstranit. Mám rád skutečnost věcí, ale ne bez fantazie; obojí musí do sebe zapadat. Není tomu tak i s životem, s lidskými reakcemi a emocemi? Máme své myšlenky a také své skutky. Anglický spisovatel James Joyce to velmi dobře dokládá ve svém díle. Nejprve zobrazuje mysl a poté ji vyvažuje akcí. Nakonec, mysl je motivem před skutkem.

Věřím  v budoucnu budou existovat kina s rozmanitým stupněm produkce. Tak jako jsou různé nakladatelské domy ztotožňovány s určitým typem knih, tak budou různé filmové domy ztotožňovány s určitým druhem filmu. Přijde čas, kdy se bude filmový patron věnovat jednomu druhu filmu a nebude podporovat kina á jeden týden promítají levné komedie a druhý klasické filmy.

Skutečné umění je jednoduché, ale jednoduchost vyžaduje nejvyšší umění. Kamera je režisérovou tužkou. Měla by být tak pohyblivá  zachytila každou pomíjivou náladu, a je důležité  mechanismus filmu nebyl vsunut mezi diváka a film. Filmový režisér se musí oddělit od jakékoli tradice, divadelní či literární  co nejlépe využil svého média.

Považuji za vhodnější pracovat s herci a herečkami, kteří mají jen tolik zkušeností na to  se nepokládali za hvězdy a zároveň byli poddajní. Vše je podřízené mému filmu a tak  si nepřipustím  byl odlákán od toho  pokládám za pravou věc či osobu pro tvorbu, tak nebudu dělat film ý by byl postaven na tématu, k němuž bych nebyl poután nebo o němž bych nebyl přesvědčen.

Musical Digest, 1927

Friedrich Wilhelm Murnau