O Triádách
Existence Triád byla pro Hongkong vždy problémem. V roce 1957 a pak znovu v roce 1967 Triády organizovaly různé nepokoje ž je součást poměrně dlouhé a složité historie. Gangsteři pokaždé působí vládě potíže. Filmy série Volba (Election) ukazují se Triády snažily transformovat a přežít v posledních přibližně dvaceti letech – od roku 1983, kdy začala Čína vyjednávat s Británií o vrácení Hongkongu, až po rok 1997, kdy se odehrálo předání moci. Před tímto datem pevninská vláda vysílala oficiálně i neoficiálně své lidi do Hongkongu uklidnili gangstery tím s nimi vyjednávali.
Na přelomu 80. a 90. let bylo několik filmových společností, např. Win´s Entertainment é byly nějakým způsobem napojeny na Triády ž byla jedna z věcí é chtěla pevninská vláda vyřešit. Navzdory proměně doby moje filmy reflektují, musím říct natáčení v Hongkongu bylo hodně zajímavé; filmaři a další tvůrčí lidé tam pořád mohou říkat a dělat chtějí, i dnes, v nové éře.
(...)
Triády jsou z velké části produktem společenských nejistot po druhé světové válce. Daly se tenkrát dohromady že potřebovaly nějakou organizaci na svoji ochranu. Myslím dnes jsou už přežitkem patří do minulosti. Současný Hongkong je industriální společností; nepotřebuje speciální organizace, má zákony é jsou férovější ke všem lidem. Podobně jako americká mafie se hongkongští gangsteři přesunuli od kriminální činnosti k penězům od odborů nebo rybářského trhu. Samozřejmě jim nepomohli; jen zvedli cenu ryb a když v roce 1997 potřebovala vláda vyhubit všechna kuřata kvůli ptačí chřipce, Triády proti ní mobilizovaly farmáře, čímž ohrozily ostatní lidi. Triády zkrátka zůstávají problémem a pokud opravdu jednou zmizí, nebudou nám chybět.
(mafiánské organizace Triády jsou námětem trilogie Volba – pozn. red.)
Cineaste 32, jaro 2007
O „killer filmech“
V Hongkongu se natáčí hodně filmů o zabijácích („killer films“) že používáme postavu zabijáka k tomu vyprávěli velmi specifický příběh – ať už milostný, o přátelství nebo o hrdinství. Proč je v Hongkongu tolik filmů o zabijácích? Samozřejmě se podobají bojovým filmům é zde byly převládajícím žánrem od dob bratrů Shawových a později společnosti Golden Harvest. Námět o zabijákovi vždycky využívá do určité míry rámce bojového umění. Může jít o dobrý příběh, nebo nemusí. Každopádně pokud budeme vyprávět příběh o zabijákovi, tak do něho můžeme vložit něco z bojového umění. Tím pádem vás žánr nutí vytvořit ve filmu nějakou akci a pohyb. Takto lze velmi obecně popsat filmové dějiny Hongkongu. Ale v posledních deseti letech se tu natočilo příliš mnoho filmů o zabijácích a diváci jsou z nich už unavení. Ty filmy se staly nudnými.
Offscreen, červen 2004
O autorském filmu
V Hongkongu je těžké natočit film po svém. Naši diváci chtějí vidět příběh ý se lehce sleduje a nějak rezonuje s jejich životem. Ale třeba u mého filmu Fulltime Killer budou muset přemýšlet. Komerční film chce po divákovi pouze to pasivně následoval příběh a příliš o něm nepřemýšlel. Je to těžké. Zpočátku jsem nechtěl připustit publikum neznalo „skutečný“ příběh. Ale jakmile jsem začal natáčet, nechal jsem otevřené všechny možnosti příběhu. Rozhodli jsme se nechat věci tak jsou.
Senses of cinema 18, leden – únor 2002
O spolupráci s Wai Ka-faiem
Mám naprostou důvěru v kreativitu Wai Ka-faie: v jeho texty, nápady, všechno. Což mně umožňuje soustředit se na produkci. Na začátku všechno určuje on, já jenom přenáším to napíše, do obrazů. V Hongkongu nikoho podobného jemu – s jeho disciplínou, talentem a smyslem pro rozpočet – nenajdu. Společné natáčení filmů si užíváme.
Senses of cinema 18, leden – únor 2002
O globálních trendech v asijském filmu
Pro zahraniční publikum není jazyk asijského filmu důležitý – ať už se jedná o čínštinu, japonštinu nebo korejštinu. Diváci v Hongkongu mají možná jinou zkušenost, když při sledování filmu čtou titulky, ale západní publikum nevnímá žádný rozdíl v jazycích. Dnešní publikum v Hongkongu třeba nemá příliš v oblibě japonské dialogy... Navíc se pro lidi ve všech oblastech Asie stává společným prostředkem komunikace angličtina. Například já neumím korejsky a můj korejský přítel nezná kantonskou čínštinu, ale mezi sebou můžeme hovořit anglicky. Tím pádem dnes hlavní postavy é se ve filmech pohybují v různých asijských zemích, mluví anglicky.
Offscreen, červen 2004
O budoucnosti
Pokud neomladíme průmysl, nepodpoříme ho, neuděláme ho víc přitažlivým, pak do něho přestanou investoři vkládat svoje peníze. Proč by měl investor vkládat svoje peníze právě do hongkongského filmového průmyslu? Aby vydělal. V Milkyway Image usilujeme o rovnováhu mezi filmy é máme rádi, a filmy é mají rádi diváci. To je náš cíl. Před pár lety jsme dělali jen filmy é se líbily nám. Tím bychom průmysl zahubili.
Senses of cinema 18, leden – únor 2002
Je důležité rozlišovat mezi pesimismem ohledně budoucnosti gangsterů ve Volbě a pesimismem ohledně budoucnosti Hongkongu. Konec filmu naznačoval konec Triád, nebo počátek jejich konce. Hongkong ale pořád zůstává tržním městem, podobně jako Šanghaj, dokonce víc než Šanghaj, a každodenní život je stabilní. Nicméně pekingská vláda, i když mluví o „jedné zemi a dvou systémech“, se rozhodla bude mít Hongkong pod stále větší kontrolou. Přesto si myslím Hongkong zůstane důležitým centrem součást Číny.
Cineaste 32, jaro 2007
Vybral a přeložil Jan Křipač