Ohňostroj obrazů

Speed Racer Andyho a Larryho Wachowských

Americkou hereckou naději Emila Hirsche jsme mohli na jaře vidět ve dvou zcela odlišných a zároveň ojedinělých filmech – v realitě ukotveném Útěku do divočiny Seana Penna a ve fantazijním „úprku“ Speed Racer bratrů Wachowských. V obou filmech nám Hirsch představuje různé polohy svého herectví: zatímco Útěk do divočiny těžil z psychologických nuancí složitého charakteru, Speed Racer je postaven na jednoduše načrtnutých základních obrysech postavy. Úkol to byl neméně náročný že Hirschův hrdina se nesměl ztratit v záplavě křiklavých obrazů, jimiž svůj snímek Wachowští obdařili.

Jednoznačnost postavy je určena žánrem – v tomto případě rodinným akčním filmem, ve kterém není místo na hlubší charakterizaci. Vývoj ým hrdina přesto zákonitě prochází (aby zprostředkoval určité životní poznání), musí být srozumitelný dospělým i dětem. Tím  Wachovští nerezignují na etické vyznění zápletky (naplnění dětského ideálu, vítězství nad zlem), se vřazují do tradice hollywoodských rodinných filmů. Avšak druhá, „akční“ poloha snímku přináší – pro některé příznivce bratrského tandemu možná nečekané – inovace.

Speed Racer

Bratři tentokrát nevsadili výhradně na futuristickou vizi (jako ve slavné trilogii Matrix), ale nechali se inspirovat minulostí – od Langovy Metropolis, přes design starých závodníček a módu 60. let až po zejména poetiku japonského animovaného seriálu, ze kterého film vychází. Tento retro styl však nezůstal cílem o sobě, ale byl rozšířen o nové výtvarné nápady. Výsledný film tak rozhodně není retrem, ale ani obrazem současnosti či blízké budoucnosti – je vším zároveň. Snaha po zavrhnutí jakéhokoli realismu pak vrcholí jednak v digitální simulaci závratné rychlosti (jež je zde tématem, a tudíž je oproti Matrixu umocněna)  ve výtvarné koncepci záběru. Wachovští často komponují své záběry jako koláže, v nichž je plošně jeden výjev dán do juxtapozice nebo překryt výjevem druhým. To má své důsledky pro střih: Wachovští ve Speed Racerovi sice používají klasické rozzáběrování i (u nich očekávatelný) rychlý střih i akci narušující (!) prostřihy, nicméně ozvláštňujícím se jeví zejména tato stabilní volba střihu pomocí koláže. V rámci hraného filmu je tato alternativa k běžnému střihu i vnitrozáběrové montáži hodně avantgardní – jakkoli vychází ze starší popkultury.

Změna žánru přinesla Wachowským rovněž osvobozující lehkost a humor. Pokud se etické poselství stávalo v Matrixu – zvláště ve třetím díle – až příliš nápadné a těžkopádné, zde to zaprvé tolik nevadí (díky rodinnému žánru) a zadruhé je moralistní vážnost vyvažována vtipem. V tomto ohledu fungují zejména znevažující dějové vstupy Racerova mladšího bratra (a jeho opice) ž vyprávění slouží jako vhodný zcizovací efekt. Navíc: Wachowští skrze postavu proradného byznysmena Royaltona (talent ý se z ničeho vypracoval k vrcholům establishmentu) ironicky glosují vlastní postavení v Hollywoodu a v mnoha scénách parodují svůj vlastní (díky Matrixu přehnaně adorovaný) styl. Tímto ho dokázali překročit, aniž by se ho ovšem úplně zřekli. Kontinuita je zachována a dveře do budoucna otevřeny.

Speed Racer je odvážný krok ý se možná nevyplatil komerčně (stačí srovnání s příliš opatrným Stevenem Spielbergem), zato umělecky určitě. Jako suverénní vítězství imaginace nad hmotou a hloupou pragmatičností. Je z něho znát radost z tvoření spíše než touha po dolarech.

Speed Racer (Speed Racer, USA 2008)
Scénář a režie: Andy a Larry Wachowski
Kamera: David Tatersall
Hudba: Michael Giacchino
Střih: Roger Barton, Zach Staenberg
Hrají: Emile Hirsch (Speed Racer), Christina Ricciová (Trácie), John Goodman (Pops Racer), Susan Sarandonová (Mom Racer) ad.
Warner Bros., 135 min.