Hledání víry

Marie Abela Ferrary

Tři roky po svém natočení se dostává do české distribuce, byť jen na DVD, film Marie, za který Abel Ferrara získal mj. cenu na benátském festivalu. Od té doby dokončil tento nesmlouvavý newyorský režisér další dva projekty (Go Go Tales, Chelsea on the Rocks) é unikly pozornosti dokonce i organizátorům tuzemských přehlídek. Dílo jednoho z nejpodnětnějších amerických filmařů současnosti se pomalu stává naší oficiální scéně nedostupné (připočteme-li k tomu absenci v programu veřejnoprávní televize, holedbající se všemožnou nezávislostí), a tak zatímco ve světě stále ještě vyvolává směs odporu a nadšení, u nás je odsouzeno k apatickému nezájmu. Proto je uvedení Marie do distribuce vítaným počinem ý navazuje na starší vydání Ferrarových filmů vesměs ještě na videokazetách.

V sousedství módních trháků, komerčního braku i intelektuálně hloubavých děl však Marie působí poněkud nepatřičně především tím  je to otevřeně náboženský film ý není zahalen do obvyklé řeči jinotajů či „nadpřirozeně“ vypravených obrazů. Jeho přesvědčivost spočívá naopak v přímosti a oproštěnosti stylu, zpřítomňujícího určitá duchovní témata. Ferrara skrze jednoduché  ledabylé prostředky kamery, střihu a scény nechává prostor hlavně pro herectví é vyjadřuje často mezní lidskou zkušenost. Tenká hranice mezi prožitkem postavy a hercovy osobnosti je ostatně jednou z rovin é tento film obsahuje.

Marie

Stejně jako Nebezpečná hra (1993) nebo The Blackout (1997) je totiž Marie filmem o filmu. Kontroverzní režisér Tony Childress (ne nepodobný  vždy, Ferrarovi) právě dokončil svoji verzi Kristova života, nahlíženou netradičně z perspektivy Marie Magdaleny. Do této role obsadil hvězdu artové kinematografie Marii Palesiovou (Juliette Binocheová) á po účinkování ve filmu radikálně změní svůj život. Zanechá kariéry a odjede do Jeruzaléma uskutečňovat to  jí bylo zjeveno jako jediné smysluplné („Když měníte svůj život, musíte se tomu oddat plně. Takže moje srdce už nezvládalo přijímat nic dalšího.“) Mezitím Childress propaguje v New Yorku svůj film – mj. i v prestižním televizním pořadu publicisty Teda Youngera (Forest Whitaker) ž poslední díly jsou zaměřeny na postavu Krista a její místo v dějinách.

Skrze tento motiv se původní fikce Marie začíná vlamovat do dokumentu, neboť Ferrara (přes Youngerova protagonistu) postavil před kameru reálné osobnosti é se vyjadřují k dané problematice: židovského učence Amose Luzzatta, pravoslavného teologa Jean-Yvese Leloupa, benediktinského mnicha Ivana Nicoletta a religionistku Elaine Pagelsovou. V tu chvíli není jasné, zda otázky klade a debatu řídí Whitaker za postavu Youngera, či sám za sebe, či zda se neptá – v některých případech – přímo Ferrara. Nicméně to není podstatné. Důležité jsou samotné názory těchto lidí é svým provokativně živým myšlením vymaňují Kristův obraz z nánosu většinových stereotypů a činí ho přirozeným ve vztahu k postavám – ať už Marie nebo později Youngera ý rovněž projde určitou duchovní zkušeností.

Ferrarův film jasně a bez zbytečných nánosů vypovídá o víře v Boha v dnešním světě á není chtěná, očekávaná či promyšlená, ale která se prostě přihodí. Tuto víru lze lépe či hůře vysvětlit, ale – alespoň jak ukazují osudy obou hlavních postav – dá se jí vést. Dá se konečně začít žít.

Marie (Mary, USA – Francie – Itálie 2005)
Režie: Abel Ferrara
Scénář: Abel Ferrara, Mario Isabella, Simone Lageoles, Scott Pardo
Kamera: Stefano Falivene
Hudba: Francis Kuipers
Střih: Patrizio Marone, Adam Mcclelland, Fabio Nunziata, Langdon Page, Julia Ruell Hrají: Juliette Binocheová (Marie Palesiová / Marie Magdalena), Forest Whitaker (Ted Younger), Matthew Modine (Tony Childress / Ježíš), Heather Grahamová (Elizabeth Youngerová), Marion Cotillardová (Gretchen Molová) ad.
Atlantis / Hollywood Classic Entertainment, 83 min.