Ztřeštěná apokalypsa

Krotitelé duchů Ivana Reitmana

Krotitelé duchůKrotitelé duchů jsou bezpochyby filmem ý definoval nejen jeden ze směrů moderní americké komedie (a to její fantastickou větev), ale i moderní pojetí blockbusteru.
Ivan Reitman je výkonný řemeslník ý dokázal vycítit, na co se divák dokáže chytit, a skoro nikdy nechybil. Avšak v kombinaci s mozky jako Harold Ramis, Dan Aykroyd a s talentem Billa Murraye vyrazili Krotitelé duchů mnohým komediím dech na několik let a stali se klíčovým filmem Hollywoodu 80.let.

Film spojil hned několik žánrů najednou (komedie, sci-fi, horor, katastrofický film) a zároveň dokázal pracovat s více hlavními postavami, přičemž všechny dostávají dostatečný prostor k rozehrání svého partu. Krotitelé duchů jsou filmem pro široké publikum s nezvykle originálním příběhem.
Ve své době byli filmem oblíbeným zejména u mladého publika (díky na tu dobu nevídaným vizuálním efektům), ale na své si přišli i dospělí (hlavně díky specifickému humoru).

Navíc je to film, ve kterém se sešlo několik zásadních postav americké komedie 80.let. Jedná se tedy o čistý buddy film, kde vedle hlavní trojice (Aykroyd, Murray, Ramis) zůstává prostor (ač z části omezený) ještě několika dalším jako je: Sigourney Weaver v roli Murrayho osudové ženy a Rick Morantis v roli věčného hňupa. Vedle Ernieho Hudsona v roli černého ghostbustera a Annie Potts jako jejich sekretářky je film plný epizodních postaviček, z nichž každá má svůj osobitý charakter a dotváří bizardní prostor duchařského Manhattanu. Scénář dává asi největší prostor Billu Murraymu, ale i v tak omezeném prostoru (v podstatě tu máme čtyři hlavní postavy) dokáží vyniknout ostatní herci díky přesnému vyprofilování jejich charakterů.

 Murrayho flegmatické herectví slavilo prim

Film za mnohé vděčí scénáři (z pera Dana Aykroyda a Harolda Ramise) ý valí na diváka smršť nápadů a nenechá ho do poslední minuty vydechnout. Aykroyd s Ramisem si obratně pohrávají s žánrovými klišé a dávají je do mnohdy nezvyklých vzorců, zároveň je film přecpán dějovými zvraty, takže si před divákem až do konce udrží náskok a nechává jej v údivu.

Bylo nás třiSvět Krotitelů duchů je situován do New Yorku těsně před apokalypsou. Příběh by si mohl klidně vystačit jenom s faktem existence duchů, ale v osudí jsou ještě paranormální vědci, neuvěřitelné prototypy laserových přístrojů na lov duchů, mezopotámský krvelačný bůh, toužící po zničení světa, strašidelný mrakodrap s černomagickým oltářem na střeše atd. Paralela s biblí  Aykroyd a Ramis využili, není na první pohled zjevná (ač je přímo citovaná). Inspirací se stalo hlavně Zjevení Sv. Jana a pasáž o mrtvých, kteří budou povstávat z hrobů. To  z toho autoři dokázali vytěžit  ohromující.

Rick Morantis jako archetyp amerického looseraKomedie 80.let obecně oplývají velkou dávkou fantazie.Blues Brothers Johna Landise, Malý krámek hrůz Franka Oze nebo Lidé z předměstí Joea Danta jsou filmy podobného ražení. Podobně jako Krotitelé duchů odkazují na starší filmy, využívají i desítky jiných originálních ingrediencí smíchaných v šíleném koktejlu. Potvzení  recept funguje i dnes, jsou např. Barry Sonnenfeld s Adamsovou rodinouMuži v černém a nebo Tim Burton s filmy jako Beetlejuice nebo Mars útočí!

Rozdíl tu ovšem jeden je, zatímco generace 80.let (Landis, Oz, Dante, Aykroyd, Ramis, Murray, Reitman) byla více původní, jsou léta 90. poplatnější svým předlohám, inspirace Sonnenfelda i Burtona jsou markantnější (comics, tv seriály, b-filmy). To samozřejmě není žádnou závadou, ale spíš se jedná o jinou recepturu a jiný styl. Je potěšující  např. Harold Ramis, Ivan Reitman, John Landis nebo Frank Oz pokračují v režii v 90.letech i v současnosti a nevzdávají se receptu z 80.let.

Starý recept

Byla by škoda neříci si alespoň v několika řádcích, kolik šíleností Aykroyd, Ramis a Reitman do Krotitelů duchů napěchovali.
Zmiňovaná bible je základem. Jsme v uzavřeném světě Big Apple, konkrétně na Mannhattanu. Od začátku jsme vtahováni do sugestivní iluze  vše  se děje  normální. První duch, se kterým se setkávají vědci (Aykroyd, Murray, Ramis) v knihovně, není brán jako něco neočekávaného, ale naopak všichni tři jsou již na jejich příchod připraveni a mají dokonce i zařízení. Paranormální šílenství bylo v 80.letech hitem a snad byl celý kontext filmu vnímán ve své době a ve své zemi trochu jinak (jako např.u nás Akumulátor I. ý přímo reaguje na vlnu léčitelů v 90.letech u nás).
Film se v určitém bodě zklidní, vědci jsou po dynamickém začátku vyhozeni z univerzity a dají se na podnikání, brzy se jim začne dařit, stanou se hvězdami, zvrat klidného života na sebe nechá čekat až do poloviny filmu.
The ExorcistKlíčem každého amerického žánru je klimax na konci, divák musí být napjat až do poslední minuty  z kina neutekl. Krotitelé duchů jsou v tomto více než svědomití. To  diváka čeká na konci  finále nevídaných rozměrů, alespoň v žánru komedie. Jedná se o zničení světa, v němž figurují černomagické rituály šíleného chirurga ý postavil v centru Manhattanu mrakodrap ž je supravodivou anténou á přivolá na zem zpět démona Gozera. Reitmanovi se podařilo zejména díky apokalyptickým vizím stahujících se mraků nad New Yorkem docílit efektu stupňujícího se pocitu stísněnosti ý od hororového žánru odlišují pouze postavy é si z toho nedělají těžkou hlavu. Bezpochyby flegmatický Bill Murray je středobodem filmu, ač v divákovi zůstane pocit  hlavními hrdiny byla čtveřice dobrých kamarádů. Je to ale on, kdo má největší prostor k rozehrání osobního života Dr.Petera Venkemana že o Dr.Stanzovi (Aykroyd) ani o Dr.Spenglerovi (Ramis) toho v podstatě moc nevíme.
Přesná charakterizace postav je jedním z velkých pozitiv filmu, Ramis je ten chytrý, Aykroyd ten hloupější a Murray je někde v zlatém středu. Zatímco Ramis a Aykroyd jsou směšní podivíni  Murray záměrně vtipný a nikoliv směšný. Epizoda sama o sobě jsou kostýmy a výprava a desítky vtipných postaviček é vypadly jakoby z jiné dimenze (favoritem rozhodně zůstává specialista na tyto role Rick Morantis).

David Bowie – Diamond DogsAsi nejpůsobivější scénou je závěrečný souboj s Gozerem na střeše strašidelného mrakodrapu. Zde je použita jedna z nejbizardnějších směsí americké komedie: Gozer je androgyn ne nepodobný Davidu Bowiemu v roli Ziggyho Stardusta. Souboj je působivý opět zejména díky nejasnosti žánru. Zatímco nebe je již zatažené a svět se hroutí do záhuby, zůstávají Ghostbusters klidní a trousí své vtípky. Ničitel v podobě Marshmallowmana (někdy překládáno jako Pan lékořice) ý se jako Godzila valí městem a poté jako King Kong šplhá na mrakodrap, byl excelentní tečkou na závěr á ukázala  moderní komedie žije. A výraz ve tváři Dana Aykroyda ý jej nechtěně stvořil je nezapomenutelný.

Závěrem snad jen dodat  Krotitelé duchů jsou nejen milníkem v komedii, ale i po právu nestárnoucí klasikou. Počítačové triky ani dnes nepůsobí směšně, ale překvapivě dobře.
Po poměrně slušně natočeném druhém dílu, věrně imitujícím předchozí model, se uvažovalo (a uvažuje) o díle třetím, s čímž ovšem nesouhlasil Bill Murray. Je otázkou, dá-li se úspěšně navázat na sérii starou přes deset let. Z druhé strany je nesporným faktem  tvůrčí tým Reitman, Ramis, Aykroyd, Murray si ve svých individuálních projektech udržuje dobrou (někdy i výbornou) kondici. Uvidíme tedy  přinese budoucnost.

Dan Aykroyd aneb oběť podvědomých infantilních projekcí


Ghostbusters (USA, Paramount Pictures, 1984)

Režie: Ivan Reitman
Scénář: Dan Aykroyd, Harold Ramis, Peter Torokvei
Kamera: Laszlo Kovacs, Herb Wagreitch
Hudba: Elmer Bernstein, (Kevin O'Neal, Ray Parker, Jr. – úvodní píseň)
Střih: David Blewitt, Sheldon Kahn
Výprava: John F. de Cuir, Jr., John J. Moore
Hrají: Bill Murray (Peter Venkman), Dan Aykroyd (Raymond Stantz), Sigourney Weaver (Dana Barrett), Harold Ramis (Egon Spengler), Ernie Hudson (Winston Zeddmore), Rick Moranis (Louis Tully), Annie Potts (Janine Melnitz)
107 min.